Režie:
Vít HrubínKamera:
Jan SeidelHudba:
Karel SvobodaHrají:
Helena Vondráčková, Josef Hlinomaz, Pavel Bobek, Karel Augusta, Helena Růžičková, Lubomír Kostelka, Vítězslav Černý, Martin HronObsahy(1)
Hudební film s Helenou Vondráčkovou, který se v nápadité režii Víta Hrubína stal příležitostí pro barvité využití kostýmů a efektní dekorace, jsou vlastně dějem provázené písničky. Populární zpěvačka navštíví tajemný dům, průvodcem je jí zemitý domovník J. Hlinomaz. Procházejí spolu domem, vcházejí do různých dveří, za nimiž se skrývají magické historické momentky: středověký alchymista, zubařská prvorepubliková ordinace, následuje zastavárna, pohled na setkání manželky krále Václava IV. (P. Bobek) a jeho lazebnice Zuzany (v dvojroli Vondráčková), nebo klip, v němž nahlédneme do měšťanské komnaty 18.století s manželskou scénkou H. Růžičkové a K. Augusty. Při posledním vstupu vchází zpěvačka Helena Vondráčková do efektního muzikálu Hallo Dolly, aby si zazpívala hlavní roli. (Česká televize)
(více)Recenze (3)
Helena Vondráčková hledá dům příznivý snům a místo toho, aby se obrátila na nějakou renomovanou realitní kancelář, tak samostatně vleze do domu č. 37 a zvědavě v něm otvírá dveře. Za dveřmi na ni číhá zubařské křeslo, laboratoř, šejdírna či žirafa, ale zakopnout při tom o zábavu bylo takřka nemožné. Je to škoda, ale ani playlist nepatří k nějakému top výběru svědomitě vyžehlené zpěvačky, takže ani já se s hvězdami nepředám. ()
Tedy takhle hrozivě slátaný písničkový pořad jsem dlouho neviděl. Jednotlivá čísla jsou spojená nejchatrnějším možným materiálem - Josef Hlinomaz vodí Helenu Vondráčkovou ve starém domě ode dveří ke dveřím a ona pak v každé místnosti zazpívá. Navíc během onoho zpěvu se má zřejmě dít humor, ovšem toho já si všiml jen v "klipu" s Pavlem Bobkem a snad i v závěrečné Hello Dolly! scéně. Jinak mě upřímně vyděsilo, že někdo (tipuji Jiřího Šebánka) dokázal k písni Lásko má, já stůňu vymyslet klip, kdy prozpěvující Vondráčková coby zubařka vrtá zmítajícímu se pacientovi zuby. Jako by snad zubaři sami o sobě byli málo děsiví. Ale pobavila mě píseň Elixír, v níž se pěje o elixíru mládí, neboť pořad pochází zhruba z té doby, kdy Helena Vondráčková přestala stárnout - alespoň tedy psychicky. Hvězdu tedy dávám výhradně za písně, z nichž k většině napsal perfektní texty Miloň Čepelka. Slyšet je samotné, bylo by mi lépe. ()
Pokus o netradiční recital Heleny Vondráčkové tak trochu ve sci-fi hávu, kdy zpěvačka prochází ulicemi, "hledá dům", pak najde náhodou č. 37, vejde dovnitř a za každými dveřmi ji čeká překvapení - alchymista, zubní ordinace, vetešník (samozřejmě žid), no a nakonec dokonce divadelní prkna a Hello Dolly. Myslím, že Miloň Čepelka a Jiří Šebánek to původně měli poněkud odvážnější a vtipnější, ale Vít Hrubín to trochu okleštil - takže vzniklo něco mezi, a není to ani vtipné, ani sci-fi, a vlastně ani recital. Pobavila mě jen verze Lásko má, já stůňu, která se odehrává u zubařky a pan Král si sem přišel za nemalé peníze nechat vytrhnout zub. ()