Tyran

Očekávání nebyla u nového projektu Gideona Raffa vůbec malá, a Tyrant je ve svých nejlepších momentech dokonce i překonává. Bohužel ty slabší naopak vysoko nastavenou laťku každý díl podkopávají s takovou vervou, že ani povedená atmosféra a uvěřitelné prostředí fiktivní středněvýchodní země nestíhá napravovat dojmy. Seriál totiž vyniká právě tou hlavní premisou pokusu o zásadní politickou změnu ve státě plném konfliktu, která přestože chvílemi působí až příliš vykonstruovaně (proměna hlavní postavy z pediatra v profesionálního diplomata a nejvýznamnějšího hybatele dění v celé zemi je něco, nad čím jsem se až do konce první série nedokázal přestat usmívat) dokáže v nejsilnějších chvílích skvěle pálit nejen do jasného cíle v podobě zpátečnického východu, ale i do vlastních řad, ať už jde o růžové brýle turistů, konzumerismus, nebo světového policajta. Mezi tím se ale odehrává tolik ubíjejících, a hlavně nikam nevedoucích vedlejších příběhů s hromadou nevýrazných a nudných postav, že nezbývá, než kroutit hlavou. Seriálu určitě ani nepomáhá, že není příliš dramatický, naopak je vzhledem k měřítku dopadu zpracovaných událostí až překvapivě komorní a klidný, a ve chvílích, kdy se z tohoto suchého pojetí vzdálí naproti tomu zase působí zbytečně afektovaně. Námět je nicméně tak silný, že si druhou řadu nenechám ujít, zatím jsou však ty dojmy až příliš rozpolcené. A rozpolcenými zůstávají i po porkačování. Posun od rodinného politického pletichaření odehrávajícího se pouze v honosném sídle Al Fayeedů k vyhrocenější situaci na frontě je rozhodně dobrý tah, nicméně v hlavním městě Abbudin stále rpboíhají rodinná dramata, ze kterých div nekrvácí uši, takže by ani sebelepší dramatické pasáže z boje proti Kalifátu (jinými slovy ISIS) nedokázaly zachránit nevalné dojmy. A to ještě musím trudně dodat, že nijak výrazných kvalit nedosahují ani tyto části točící se kolem zarostlého Barryho, což není jen nevyhnutelný výsledek omezeného rozpočtu, ale i prostého faktu, že Gideon Raff nedokáže přijít se zajímavým průběhem událostí, které by u lákavého a aktuálního námětu udržely pozornost. (10.01.2015)

Tak je to uděláno zajímavě, ne že ne, nicméně během chvilky je jasné, že jde čistě o konzumní seriál. Možná se to ještě vybarví, ale není to o blízkém východě, ale o tom, jak by vypadala amerika s diktátorem na blízkém východě. Jasný, dá se pochopit, že třeba byty a domy (tvůrci amerických seriálů očividně nedokáží pochopit, že jednotlivé bydlení se na světě neliší jen počtem koberců) a jsou na takové úrovni jelikož (citace) "máme o 18% větší HDP než jakýkoliv jiný arabský stát", ale proč je tam tolik bělochů? Amerika ve své nekonečné víře ve svobodu a toleranci k sotatním národům a rasám totiž i jako kompars najmula bělochy, aby předstírali araby... Ignorace východních zvyků v oblékání je taky docela očividná, jo jasný, ženský na "rozlučce" maj barevné poloprůhledné šaty, ale tím to hasne. Navíc dále bude očividně následovat ukázka jak je diktatura prohnilá, špatná a spojená s tyranií, zatímco americký model je jediný správný. Pokud si to v dalších dílech přestane hrát a skutečně se to obuje do daného prostčedí, mohlo by to být zajímavé. Jinak to bude jen další americká blbárna (27.06.2014)

Představuji si že zhruba takhle vypadá vlhký sen americké administrativy. Vtrhne do nějaké muslimské země a její vojáci svým neodolatelným charismatem a láskou ke svobodě pouhým příkladem místní domorodce přesvědčí, aby se z nich stali demokracii milující liberálové. V seriálu se to obejde bez střílení, bombardování, ekonomických sankcí a nevyhnutelné revoluce proti proamerické vládě. Skutečnost ovšem tak krásná nebývá. Ergo, to co mi na tom vadí nejvíc není rozředění slibného námětu do muslimské telenovely, ale všeobjímající naivita scénáře. Postavy jsou šablonovité až hrůza, děj je jednoduše předvídatelný a pokud se objeví nějaká neřešitelná situace, tak na ní stačí selský rozum a trochu toho nadšení. Vždyť jsme přece všichni made in USA, jen nás musí někdo popostrčit. (02.08.2014)

Barry, syn prezidenta-diktátora, se po letech vrací ze Států na rodnou hroudu s tím, že tu pár dní pobude s téměř zapomenutou rodinou a vrátí se zpět ke své doktorské praxi v USA. Jenže smrt otce a následný nástup jeho bratra ho donutí zůstat a postupně se zaplétá do politiky své fiktivní vlasti. A pochopitelně má tendence tamním domorodcům vnucovat vymoženosti západní civilizace. Třeba volby. Ne tak promyšlené jako Homeland, kapánek povrchní a dokázal bych si představit i lepší herce (až na Ashrafa Barhoma), ale i tak se jedná o celkem zábavný počin, který je sice v základní linii v celku předvídatelný, ale vedlejší větve mě občas dokážou docela překvapit. 75% (27.08.2014)