poster

Giornata nera per l'ariete

  • Velká Británie

    The Fifth Cord

  • USA

    Evil Fingers

Mysteriózní / Thriller

Itálie, 1971, 90 min

  • PetrPan
    ****

    Tradiční giallo. Kapku střídmější v krvavých hrátkách, přesto jsou všechny vražedné útoky učebnicovou ukázkou dokonale žlutého budování napětí. Nechybí ani erotika, byť na můj vkus možná až příliš decentní. Vítaným překvapením je pak konzistentní příběh a detektiv oplývající "kojakovským" charismatem, čemuž však zřejmě výrazně napomohl pro jednou zdařilý anglický dabing. Absolutorium si pak zaslouží finále, v němž si Bazzoni připraví na diváka skutečnou lahůdku v podobě na životě ohroženého dítěte a zužitkuje při něm všechny žánrové propriety na maximum. Připočtu-li si herecké koření v podobě mého oblíbence Franca Nera, nemohu jít níž než na čtyři hvězdy.(30.11.2016)

  • JohnMiller
    ***

    Franco Nero a Giallo. Nevídaná kombinácia. Ale po pravde, po zhliadnutí som zostal sklamaný. Hoci dávam tri hviezdy, čo u mňa znamená "film dobrý". Prvých 10 minút a záverečných desať minút je skvelo zvládnutá giallovská réžia ktorá čaruje s kamerou a hudbou ako v tých najlepších Argentovkách. Vrah zahalený do čierneho kabátu a rukavíc. Skvelá hudba v podaní Ennia Morriconeho a skvelé, estetickému oku lahodiace, zábery sú také aké mám v tomto subgenre rád. Avšak medzi týmito sekvenciami je pomerne ťažko nestráviteľných 70 minút nudy. V podstate som prvú polovicu filmu myslel že Franco je policajný inšpektor až neskoršie mi svitlo že je novinár. Akosi som sa nedokázal naladiť na tento nerozvinutý príbeh. Naťahovaná nuda ktorá ma nenútila hľadať podstatu vrážd a identitu vraha bola hrozná. Zaspal by som pritom, nebyť záverečného rozuzlenia ktoré ma znova prebralo, hoci už bolo neskoro. 2.5*(14.7.2014)

  • darkrobyk
    ****

    Slušné giallo s pomalejším rozjezdem. Napětí vrcholí v poslední čtvrtině. Vraždy nejsou příliš krvavé, i když prostor dostávají chladné zbraně. Nera mám rád, ale konec mi přišel zbytečně natahovaný na efekt. Přeci jen jsem ho měl vždy za superhrdinu a na můj vkus se s vrahem příliš matlal. Stejně jsou Italové ujetí - vášeň - chlast - nenávist - chlast - láska - chlast... Standardní Morriconeho hudba nijak zvlášť nevybočuje ze skladatelova průměru, snímek není ani vizuálně příliš vytříbený. Od půlky ale film dobře šlape a rychle uteče. Ten hloupatý hošík, co sice uměl správně zamknout celý barák, leč byl příliš pomalý, rozkošně ječel... Za poskytnutí děkuji PetruPanovi.(31.12.2016)

  • pepua
    ****

    Po další projekci tohoto filmu (a také dlouhé řady dalších giall) musím hodnocení zvýšit na 4*, zpracováním se nakonec přeci jen nejedná o tuctové giallo... Stále platí, že vizuální stránka filmu je daleko zajímavější než zápletka a společně s hudbou Ennia Morriconeho působí některé scény na smysly velmi příjemně a vpravdě umělecky. Od režiséra Luigi Bazzoniho rozhodně doporučuji jeho starší film La donna del lago, to je opravdová atmosférická lahůdka.(28.5.2009)

  • Karlos80
    ****

    Docela obstojné a dobře vyrobené giallo, které fanouška žánru určitě zaujme svou nádhernou vizuální stránkou, perfektním osvětlením (úžasné využití světla a stínů), s tím se pojí tedy i luxusní kamera (Vittorio Storaro; "Konformista" nebo "Apokalypsa"), dále mě zaujali hezké pozdní '60 italské interiéry a jednotlivé dekorace (prostorné prosklené milionářské byty, velká schodiště atp). Scénář není nijak vyjímečný, obsahuje prvky vydírání, cizoložství a nějakých těch soukromých sexuálních přehlídek (pro žánr spíše tedy typický), vraždy nejsou násilné, natož pak krvavé, ani jich tu moc není (celkem snad 4?), herečky ale jako obvykle velmi sexy, zaujala mě především přítelkyně Franca Nera, Pamela Tiffin (tohle nebyla žádná naivní role, které ona hrála v '60 letech), místy dobrá atmosféra, děsivé sekvence a napětí, hudba od mistra skvěle vyvážená a působivá, Franco Nero ve své roli alkoholického novináře, jednající a konající na vlastní pěst, jako obvykle velký. Z jednotlivých scén se mi líbili; Ta v parku s Guidem Albertim, v podzemním parkovišti, a ta na samém konci s malým chlapcem a zabijákem v prázdném domě. Samotný konec byl pro mne ale tak trochu zklamáním, jakoby všecky nápady během filmu byly náhle vyčerpány. Suma-sumárum; Vizuální lahůdka, pastva pro oči, skvělá kamera to jsou patrně hlavní známky tohoto filmu, o žádný příkladný vzorek v žánru ale i tak nejde, fanoušci gialla ale určitě ocení nějaké ty trvalé hodnoty, které se filmu upřít nedají. Bazzoniho černobílá velmi atmosferická prvotina zůstává zatím nepřekonaná, těším se už teď na jeho třetí a poslední film v rámci žánru "Le, Orme".(20.12.2010)