Křižáček
Režie:
Václav KadrnkaKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Karel Roden, Aleš Bílík, Matouš John, Jiří Soukup, Michal Legíň, Jana Oľhová, Ivan Krúpa, Eliška Křenková, Tomáš Bambušek, Petr Cemper, Václav Kadrnka (více)Obsahy(1)
Malý Jeník, jediný potomek rytíře Bořka (Karel Roden), se jednoho letního dne obléká do dětského brnění a utíká z domova v touze dosáhnout Svaté země. Samota, klopýtání přes kořeny a překonání strachu ze tmy se samy o sobě stávají vzrušujícím zážitkem; neznaje však směru cesty, brzy se ztrácí a archetypálně dětský element vyprávění s ním. Zoufalý otec se vydává po stopách zmizelého synka. Jako by mu ale osud nepřál, všude přichází pozdě a zastihne vždy jen svědky tvrdící, že chlapce viděli. Bořka postupně přemáhá beznaděj, zmatené vědomí se drolí a okolní krajina se stává krajinou jeho mysli. (CinemArt)
(více)Recenze (157)
Filmová poézia s peknou 4:3 kompozíciou (ktorá má v obraze iba nevyhnutné), kreatívnymi režijnými vsuvkami (použitie zvuku búchajúceho okna) a nejednoznačným záverom, ktorý nechá diváka premýšľať. Pomalé, zdĺhavé, ale harmonické a kompaktné rozprávanie. Výhradne pre najnáročnejších divákov, ulietavajúcich na Tarkovskym či Tarrovi. P.S.: Prečo nezvolili čiernobiely obraz? Bežný divák na to aj tak nepôjde a hrou so svetlom a tieňmi to mohlo cieľovku zasiahnuť ešte viac. ()
Vláčil byl jen jeden, tohle se k němu ani zdaleka nepřibližuje. Není to póza, když řeknu, že mám opravdu rád pozvolně vyprávěné filmy s důrazem na atmosféru, ale tady to nebylo atmosféricky pomalé, ale jenom otravně pomalé a v první půli to vizuálně působilo jako TV inscenace brněnské ČT, plná staticky deklamujících panáků. Prostě takové to porevoluční pseudouměníčko čerstvého absolventa FAMU, který si myslí, že sežral Šalamounovo hovno :o) ()
Z hlediska výpravy a kamery je film třída, Roden hraje svůj standard, zbytek je klasický pomalý art, se vším, co k tomu patří. Neuchcávám z něj, ale ani bych Kadrnku nepodezíral z jedení exkrementů biblických králů, je to dost pokorný tvůrce. ()
Křižáček splnil to, co jsem požadoval. Vizuálně mě uspokojil. A k tomu všemu přinesl i trošku toho středověku do českého filmu, což není nikdy na škodu. Škoda, že zrovna v takovém artovém duchu, jako je to v případě tohoto filmu. Je mi totiž jasné, že přístup Křižáčka běžný konzumní divák jen tak nedá. Pomalé vyprávění, statické záběry, nulový průběh děje...to všechno je Křižáček. Ale i přesto jsem v něm našel určité zalíbení...zřejmě v atmosféře ve spojení s hudbou...že jsem měl nutkání na něj dál a dál koukat a čekat, kam mě ve středověké Evropě tvůrci dál zavedou. ()
Karel Roden cestuje krajinou a snaží se v učesaně stylizovaném středověku najít ztraceného syna. Náročný film, který pro zábavychtivého diváka bude představovat strašlivá muka, ale masochistického fanouška artu potěší vrstevnatostí témat a prostorem k přemýšlení. Vyberte si, na jakou stranu se přidáte. ()
Někde na půli cesty mezi středověkem Františka Vláčila a minimalismem Bély Tarra...škoda, že film nebyl černobílý... ()
Přirovnání filmu a platónské jeskyně zcela sedí, ale v případě "Křižáčka" v tom smyslu, že stíny ožívají díky tomu, jak se do nich projektuje samo publikum. Kdo se napojí na začátku vlastními rodičovskými úzkostmi, má vyhráno. Pro ostatní je zásadní překážkou naprostá prázdnota postav a nepřítomnost napětí, které v jiných podobně stylizovaných filmech startuje pozornost diváků. Kadrnka a spol. ovšem před publikum vystavěli několik překážek, které mohou odvést zájem zcela jinam. V praxi pak film připomíná spíš happening, kde je záhy zajímavější a zábavnější sledovat nikoli plátno, ale sál, případně vzdát snahu se na film naladit a sledovat ho jen jako mechanický tvar. "Křižáček" není film bez chyb, ale je dobře, že vznikl i že dostal hlavní cenu ve Varech. Nabízí se vzpomenout na základní argument vášnivých debat kolem žánrové produkce v Německu: Je dobře, když místo jednoho výtečného žánrového filmu vznikne deset nedokonalých? Ano, protože kinematografie není kolekce osamocených výjimečných děl, nýbrž celá provázaná sféra, která se vzájemně stimuluje. ()
KŘIŽÁČEK je možná první poctivý český příspěvek do u nás nepříliš pěstovaného žánru kontemplativního/ vyprázdněného dramatu. Kdo se rád dívá 80 minut na strnulou tvář Karla Rodena a má v oblibě meditativní hudbu Ireny a Vojtěcha Havlovích, ma vyhráno. ()
Dlouhé poetické, až statické záběry. Pro (běžného) českého diváka velmi těžké a náročné. [lfš, 2017] ()
Křižáček na mě nefunguje z mnoha důvodů. Předně se odehrává ve zcela nedefinovaném světě, takže kontemplace stejně nedefinované hlavní postavy mi nemůže fungovat jako projekce k čemukoliv, když není stanoven ani základní vztah hrdiny k prostoru, v němž se pohybuje, natož vztah otce a syna (ne ve smyslu obliby, ale samotné definice vztahu v rodiče a dítěte v zobrazeném světě), a tedy ani není jasný důvod, proč ho Roden hledá (kvůli ženě? kvůli sobě?). Není jasné, jestli se postavy pohybují ve sféře naší psychologie, psychologie středověku nebo psychologie vrcholného romantismu, a předně není jasné, jak jakákoliv z kombinací výše zmíněných možností souvisí se stylizací filmu - režie k žádnému tomuto přístupu nedává vodítka a není s ním v kontaktu, tímto způsobem by šlo natočit cokoliv od odrazu pádu západní civilizace po studii odpolední nevolnosti. Nemám nic proti zaplňování prázdných míst, Křižáček mi ale nepředkládá dostatečně pevnou nádobu, které bych věřil natolik, abych ji chtěl naplnit. Jen několik pěkných obrazů v akademické kompozici, která se už dnes nevidí, což je škoda. 50 % ()
Na druhé zhlédnutí jdu s hodnocením výš, ale stále se nedokážu zbavit pocitu, že všechna ta zevrubná příprava na tom filmu prostě není vidět. S filmovým minimalismem já obecně problém nemám, ale informační kanály, kterými se tady myšlenka a atmosféra tlumočí, mě stále jaksi míjejí. ()
Celý film je jen o tom, jak Karel Roden jede na koni, ukazuje lidem kresbu svého syna a ptá se, kde ho najde. V celém filmu je asi 20 vět. Údajně podle básně Jaroslava Vrchlického, takže to mělo být jakože lyrické, ale je to čirý amatérismus, který by natočil každý po absolvováni tutorialu ve Windows Movie Maker. Film se nelíbil vůbec nikomu kromě hlavní poroty karlovarského festivalu, která mu udělila hlavní cenu. Pro zajímavost: divácká známka deníku Právo - 2,53 a 162. místo z cca 170 filmů. ()
Kadrnka ušel od své prvotiny obrovský kus cesty. Tady dokonce obsadil i herce a scénář měl snad přes deset vět. Vrchlický by byl jistě pyšný, i když to pojetí středověku sesmoleného na koleni je strašně ubohé. ()
Myslím, že bych mohl mít hodně rád film, jaký by na tohle téma natočil Vláčil, Malick nebo někdo podobný. ()
Šlo o moje první filmové setkání s Václavem Kadrnkou, ale dost možná také poslední. Neřadím se sice k divákům, kteří mívají problémy s artovými snímky vyznačujícími se pomalým tempem či dlouhými záběry, ovšem, jak to říci…vybavuje se mi trefná replika Jana Kašpara o zvědavých invalidech, kteří vydrží hodně, ale…! Více než šnečí tempo, superdlouhé statické záběry spolu s hypnotickou atmosférou se mě nejednou pokusily dostat do říše snů. Odolal jsem, avšak jen díky mé tvrdohlavosti, která mi velí, že musím (přece!) dokoukat úplně všechno…a pak kvůli tomu jedinému pozitivnímu na tomto filmu, tedy Rodenovi. Ne že by měl moc co hrát, ale i z toho mála dokázal něco vykřesat, takže to postupné nervové zhroucení, při kterém rytíř Bořek, hledající jehlu v kupce sena, vidí svého syna ve všech a všem, se tak nějak dalo vstřebat, jakkoliv mi byla tahle postava spíš nesympatická. Obvykle chodím proti zdejšímu proudu kritizující nové české filmy, u kterých se snažím hledat hlavně pozitiva, zde to ovšem moc nejde, a proto ty slaboučké 2*. ()
Představě, že je Křižáček pevně uchopenou vizí, může věřit už vážně jenom Karel Och. Tragická práce s komparzem (v celku 10 lidí, na detailu ale proudí davy), prázdná, ale očividná symbolika a čirá neschopnost komunikovat témata, která tam implicitně jsou, ale nejsou ve hře na umění uchopená. Ostatně musí existovat důvod, proč se s releasem tak dlouho otálelo, když se fakt nejedná o řemeslně náročnou produkci... že by končila lhůta od fondu na hotový produkt, tak to prostě pustili do světa přes festivalovou tlačenku? ()
Meditativní cesta výčitkami sžíraného otce za zmizelým synátorem je na české poměry až nečekaně zdařilá. Vizuálně i výpravou konkuruje zahraniční produkci. Na druhou stranu je to místy strašně natahovaná nuda. Honba za delší stopáží je sice maskovaná za umělecký záměr, ale po chvíli je snadno prokouknutelná. Herecky neselhávající Roden většinu času mlčí a tváří se zachmuřeně, nemá prostor to pořádně rozbalit. Zamrzí fakt, že film na určitém místě skončí zcela bez pointy. Odvážné ano, uspokojivé moc ne. Navíc ČT2 měla nastavený zvláštní poměr stran, který sledování trochu kazil. P.S: Přídomek roadmovie je tu nalepený, jen aby přitáhl pozornost. Žádná silnice se ve filmu nevyskytuje. ()
Radost je setkat se s takto odvážnou adaptací Vrchlického. Jež tento je spojován jen s Nocí na Karlštejně, což je obrovská škoda. Spirituální zážitek vhodný k doporučení divákům, kteří rádi o zhlédnutém přemýšlí. #finaleplzen ()
Už Kadrnkův první film Osmdesát dopisů dával tušit, že se nebude ubírat právě divácky atraktivní polohou. Stejně tak u Křižáčka je hodně důležité rozpoložení diváka. Pokud divák přistoupí na dlouhé obrazy a pomalé tempo spíše načrtnutého příběhu, dostane se mu zajímavé podívané. Sám Kadrnka mluví o vyprázdnění a absenci. A je to na místě. Minimalisticky pojatá filmová báseň neoplývá přílišnými dialogy ani pestrostí obrazů. Všechno je až příliš umírněné - přímočarý jednoduchý děj, který si vystačí s malým obsazením, středověk zobrazený spíše stylisticky. Temné smyčce podkreslují jednoduché obrazy, jsou pro diváka jakýmsi vodítkem, troufám si říct, že dodávají děj tam, kde prakticky žádný není. Příběh jakoby ani nebyl vyprávěn, divák je ponechán sám sobě a je na něm, jak si jej v sobě dotvoří. V době akčních filmů s rychlým sledem událostí a obrazy trvajícími několik sekund je Křižáček opravdovým zjevením. Kladu si otázku, zda je opravdu úmyslně vyprázdněný nebo prostě jen prázdný ... Dokážu si představit, že porota ve Varech udělila cenu pro film, který po všech stránkách vybočuje. Ptám se sama sebe, jestli pro mě bude Křižáček zajímavý (zajímavější?) i napodruhé. ()
Divné a pomalé filmy mám rád. Pokud je předlohou příběh od básníka J. Vrchlického, pak jsem očekával poetický film. Televizní kamera mě ovšem těžce zklamala. U snímku, který chce vyprávět především obrazem (což vždy vítám), je to smutné. Několikrát jsem si vzpomněl na českou novou vlnu, tedy ne zrovna hned Vláčila, ale třeba na Němce, Sirového, Juráčka a možná i Kachyňu. Jak by asi Křižáček v jejich pojetí vypadal? A jak by mu slušel černobílý šerosvit? A proč lépe nevyužili tvůrci talentu Havlových? Zcela výjimečně se hodnocení zdržím, jelikož nechci film zatratit, ale nijak velký počet hvězdiček bych mu asi nedal. ()
Související novinky
25. Český lev - výsledky
Předáváním výročních 25. Českých lvů provázela slovenská moderátorka Adéla Vinczeová. O hudební složku večera se postarala nominovaná muzikantka Vladivojna La Chia. Večer také narážel na současnou… (více)
43. Letní filmová škola začíná 28. července
Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (více)
52. MFF Karlovy Vary
52. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlédnout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 a půl tisíce… (více)