Křižáček
Režie:
Václav KadrnkaKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Karel Roden, Aleš Bílík, Matouš John, Jiří Soukup, Michal Legíň, Jana Oľhová, Ivan Krúpa, Eliška Křenková, Tomáš Bambušek, Petr Cemper, Václav Kadrnka (více)Obsahy(1)
Malý Jeník, jediný potomek rytíře Bořka (Karel Roden), se jednoho letního dne obléká do dětského brnění a utíká z domova v touze dosáhnout Svaté země. Samota, klopýtání přes kořeny a překonání strachu ze tmy se samy o sobě stávají vzrušujícím zážitkem; neznaje však směru cesty, brzy se ztrácí a archetypálně dětský element vyprávění s ním. Zoufalý otec se vydává po stopách zmizelého synka. Jako by mu ale osud nepřál, všude přichází pozdě a zastihne vždy jen svědky tvrdící, že chlapce viděli. Bořka postupně přemáhá beznaděj, zmatené vědomí se drolí a okolní krajina se stává krajinou jeho mysli. (CinemArt)
(více)Recenze (157)
Po celou dobu projekce jsem byl jaksi rozpačitý a vystřídal všechny druhy emocí a dojmů, které jsrm z filmu měl. Ale říkal, jsem si, že film jako zfilmovaná poezie obstojí. A pak mi vlastně došlo, že snaha o co největší lyriku a zachovaný odkaz Vrchlického, mu spíše hazí klacky pod nohy. Filmu třeba hrozně ubližují ty dialogy, které jsou skutečně jak z básně. Takové nemůžou ve filmu působit přirozeně. Výsledkem, je že jakmile příšel nějaký dialog, měl jsem pocit, že mé uši vybuchují. Navíc kazí atmostféru. Ještě, že se tady skoro vůbec nemluví. Ruku na srdce, je to dobře. Film si totiž pro mě vybral, své nejlepší momenty, v těch nejpodivnějších sekvencích. Velmi mě třeba bavili Rodenovy halucinace. Zajímavý jev a dobrý klam na diváka. Úžasná byla taky scéna s rytíři. Ale ta byla ve filmu zcela ojedinělá. A tady je další překážka, způsobená velkou poeziíí a úměním. Filmu by možná občas prospěla větší syrovost, aby se divák mohl koupat v pocitu rodičovské beznaděje nad ztratý vlastním ditětem. Také musím podotknout, že některé scény byli úplně zbytečné a na úmění si jenom hráli. Neumím najít nic zajímavého na tom, když kamera dlouho zabírá záběr na zavřené dveře. To prostě jenom natahuje stopáž a evokuje úmělý dojem toho, že sledujete něco zajímavého. Není tomu tak. Koukáte jen na zavřené dveře a na vnímaní příběhu to vliv nemá. Ale scény s Rodenem na koni, mi nevadili. Ty své opodstatnění v příběhu měli a naopak dělali atmostféru, emoce a pocity. To samé, platí u konce s mincí. Ten je napínavý a pro běžného diváka asi nejzajímavější. Závěr také není vůbec hloupý. Má svůj osobitý dvojvýznam a nechává v divákovi velký otázník. Ale to není chyba, ale záměr. Jinak Roden předvedl opět úžasný výkon. Uměl vždy přesně odhadnout výraz a roli jsem mu vážně věřil. Je to velký úmělec na světové úrovni. Film u mě má 3 a půl. Na cenu to vážně není. Ale já to tvůrcům i přesto přeju a budu rád, když film uspěje třeba i někde v zahraniční. ()
Jsem naprosto běžná filmová konzumentka, klasická divačka. Takhle zpracovaný filmový příběh pro mně nebyl, bohužel. Je velmi těžký a náročný, tím pádem i uspávající. Moc se toho tady neděje. Roden někam jede na koni, Roden slze z koně, pak něco málo řekne, vybaví se mu snová vize, pak zase sedne na koně a jede, ukáže někomu na hadříku namalovaný obrázek svého malého synka. Nic jiného jsem v tomhle filmovém příběhu neviděla. Nejdříve jsem si myslela, že se snaží najít sám sebe, ale tahle hloubka tu nebyla. Takže jsem hledala někde jinde, ale nenašla. Moc jsem tenhle film nepobrala a teď ještě nechápu, proč sem Karel Roden vlastně vůbec vlezl. ()
Křižáček určitě není film pro každého. Vlastně se tam ani nic moc neděje, ale tak nějak se mi na něj hezky dívalo, že mi to ani nevadilo. Je to spíš chvilka poezie, záběry na krajinu a na Rodena, kde se téměř nemluví. Víckrát bych se na něj nepodíval, ale na jedno zhlédnutí fajn. ()
Nepobral jsem, co a komu chce film říci. 1) Zvolený způsob vypravování mám rád. Problém vidím v tom, že desetiminutový děj je roztažen do půldruhé hodiny. 2) Absence dialogů mně nevadí, je to film a ne televizní inscenace. Ani Roden popojíždějící na koni mi není proti srsti - mám rád oba, Rodena i koně. Trochu mi vadí pseudostředověké prostředí ve stylu televizních pohádek či představení v češtině v Itálii na mořském břehu. 3) Vnější formální podoba filmu z 44letého Václava Kadrnky nového Vláčila nedělá. Pomalé záběry samy o sobě neznamenají hlubokomyslnost stejně jako rychlé záběry ve stylu videoklipů neznamenají dynamiku. Prostě vnější formální znaky jsou bez vnitřního sdělení prázdné a o ničem nevypovídají. 4) Zajímavý koment: troufalka****. ()
Křižáček je určen výhradně klubovému publiku. Pochybuji, že by konzumní diváci vydrželi film shlédnout až do konce. Já to mám tak půl na půl. Je velká škoda, že film není černobílý, ztratily by se tak nevěrohodné reálie, které na mě jako středověk moc nepůsobily a nebyl by tak ani vidět ten televizní obraz, i když byl snímek natočen v klasickém tv ořezu 4:3. Samotný příběh, kde Karel Roden putuje krajem a hledá svého syna má zvláštní atmosféru, ovšem některé strojové dialogy vyloženě šustí papírem a scéna s předávání mince v dětských rukách je nekonečně zdlouhavá. Největší klady spatřuji ve zvuku (zpěv ptactva) a v meditativní hudbě Ireny a Vojtěcha Havlových (soundtrack mám doma na vinylu), pasáže na violoncella mě chvílemi připomínala Vladimíra Godára v Záhradě. Každopádně mezi novodobou českou kinematografií je Křižáček úplně jinde. ()
Nemohu, než vstoupit do skromné Křižáčkovy armády oddaných a bít se za jeho zcela opodstatněné místo ve světě. Pravda, trochu se lekám převahy těch (řečeno s Ginsbergem), kteří by Poezii nepoznali, ani kdyby je přepadla za bílého dne, ale za Křižáčka jsem ochoten položit život (alespoň svého zdejšího avataru). Tak velkorysý film, nabízející divákovi filozofické impulsy, prostor k jejich zachycení a svobodu k interpretaci, nevykvete na českém filmovém úhoru často. ()
Experimentální či minimalistický, jemně vycizelovaný film ve facetách poetiky (Svojanovský křižáček Jaroslava Vrchlického, víc plodného než úspěšného spisovatele a překladatele), obrazu (fotografická až malířská přesnost Jana Baseta Střítežského) a hudby (jak ji již delší dobu známe od manželů Havlových). Václav Kadrnka rezignoval na Svojanov a těsné údolí pod ním; pro svůj záměr mu lépe vyhovovaly italské planiny a hvozdy. Herci byli řádně vyškoleni v lehkém cvalu (žádné vyšší nároky na ně v podstatě kladeny nebyly); jejich hlasy zněly jaksi neosobně, snad pro nepřítomnost jiných zvuků. Pátrat po tehdejším významu latinského slova "pueri" (děti, chlapci, bezzemci,.. - srovnání: bílí plantážníci říkali podobně svým otrokům "boys") nebudu, to bych šel proti filmu. Každpopádně to byl po hodně dlouhé době první český film, který mě hned od začátku neiritoval. A myslím, že by se líbil i Jaroslavu Vrchlickému. ()
Tady to vezmu trochu že široka: Kdybych si mohl vybrat, který existující film bych chtěl jako režisér natočit, bylo by to něco mezi Marketou Lazarovou a Údolím včel ( nebo alespoň Adelheid :-) ) od maestra Vláčila. Pan Kadrnka zjevně z těchto filmů cituje - viz procházka po pláži nebo výstup křižáků ke kostelíku. A ještě k tomu přidává minimum dialogů ( Béla Tarr inspiroval? ) a dlouhé záběry ( Tarkovskij? ). Cením si konceptu i odvahy, protože rozhodně nejde divákovi naproti. Proto 4 zvezdy ikdyž celkově vzato jde o film průměrný. A tím se dostávám i k negativům: Hlavně mi vadil neširokoúhlý formát - pánové sice na diskuzi obhajovali, že šlo o záměr - ale pokud se film zříká některých složek ve prospěch vizuálna, přijde mi to prostě slabší a kamera neohromí. Hudební složka byla dobrá, ale opět bych vzhledem k pojetí filmu očekával něco výraznějšího a pestřejšího ( ovšem maestra Lišku už asi nikdo nenahradí... ). A ikdyž herecké výkony nejsou špatné, řekl bych, že chyběla výraznější fyzická složka - přece taková středověká pouť nebyla procházkou růžovým sadem... Stejně tak emočně to bylo plošší než bych čekal. Takže znovu ocením snahu o vizi a v dnešní české tvorbě originální přístup. I myšlenka filmů o rodičovské zodpovědnosti je zajímavá. Ta náboženská linie je jen zřejmá kulisa bez hlubšího procítění. Nicméně Vláčil to prostě zdaleka není a cenu 52. KVIFF bych neudělil... ()
jo, když tenkrát ve středověku zdrhaly děti z domu, to bylo jiný kafe...vizuálně podařená filmová báseň, kterou ale nedovedu docenit, protože to pro mě bylo snad nejdelších osmaosmdesát minut v životě. To i nedávné čekání na zubní pohotovosti mi přišlo zábavnější. Jako půlhodinový kraťas by byl Křižáček sice stále dost dlouhý, rozhodně by byl ale snesitelnější...40% ()
Prvních 20 minut se mi hodně líbilo a doufal jsem, že v podobném duchu a atmosféře to tak bude pokračovat. No, to se bohužel nestalo. Režisér úplně nevěděl, jak ten film celý provést, tak natahoval všechny možné záběry jak to jenom šlo a bohužel to nezaujme, ale nudí. Atmosféra začátku vyšumí kamsi do prázdna. Poetičnost tu je velmi nepovedená a nic neříkající, herecké výkony spíše slabé (a nejhorší jsou, když někdo začne mluvit) a je tu i nějaká snaha o lehkou mystiku, bohužel, ta je taky velmi slabá. Oceňuji kameru, hudbu a začátek, ale to je tak vše, jinak to nic moc do sebe nemá. 2* ()
Lamu si hlavu nad tim, co jsem udelal jinak, nez divaci, co Krizackovi dali 4-5 hvezdicek... Marne uvazuji o horsim ceskem historickem filmu. ()
Slow cinema už nikdy, prosím. Od filmu čekám něco docela jiného. A asi nejsem sama, protože při odchodu z premiéry na KVIFF jsem překračovala spící diváky, které nevzbudil ani závěrečný "potlesk". Rodena mám jako herce moc ráda, historická témata jsou mi také velice blízká, ale nad tím tady se mi chtělo plakat. ()
Jsem nadšená, že se dá v současné tuzemské kinematografii objevit takový poklad, jakým je Václav Kadrnka a jeho film Křižáček. Trochu mi to evokuje skvostné snímky Františka Vláčila, čímž chci zároveň vyjádřit přesvědčení, že v černobílém provedení by k dokonalosti tohoto dílka už chybělo jen málo. (80%) ()
Ty čtyři hvězdy ale dávám s hodně velkou rezervou. Pravda je ta, že v devadesátiminutovém filmu jezdí Roden dvě hodiny na koni. ()
No ta doba musela být proti dnešku hodně pomalá, tak třeba přijmout pomalý tok filmu...Možná že černobílá by slušela víc... ()
Po delší době česká filmová miniaturka, s níž naprosto souzním. Mám ráda filmový minimalismus, přičemž mám pocit, že se z filmů už skoro vytratil. Nastala doba klipovitosti, v níž film, který předpokládám čerpá z Vláčilovy či Tarrovy tradice, určitě hledá své místo hůře, neb na dlouhé záběry a scény beze slov už mnoho lidí nemá tu potřebnou dávku trpělivosti ani naladění. Filmeček má kromě jiného poutavou kameru i hudbu, která do posledního okamžiku nevyzradí, jak film skončí. Možno si hodit mincí hned zkraje, zdali chcete film dokoukat či ne, protože pro uspěchané a naladěné na akci to opravdu není. Pokud si u toho chcete zameditovat, film vám sedne jako ulitý... ()
Na festivalově oceněném filmu řadový divák hledá to, co odborníky zaujalo. Základní myšlenka tohoto snímku byla natolik utajená, že jsem ji neodhalila. Nebýt výstižného názvu, těžko by nepoučený divák zjistil o co tam jde. Logiku bych nehledala. Pokud by se ustaraný otec vydal na koni hledat ztraceného malého syna jdoucího pěšky po jediné lesní cestě, měl by za hodinu po starosti. Pokud se ho vydal hledat až za měsíc, není to starostlivý otec. Je to film pro jednoho herce, s čímž se Karel Roden slušně vypořádal. Levná nenáročná výprava i kostýmy. Určitou poetiku a originalitu příběhu nelze upřít. Největší zážitek z filmu měl zřejmě uživatel mchnk, když se díval ve velkém kině na tento snímek zcela sám. Podobně jsem dopadla já, když jsem chtěla prodiskutovat včerejší televizní premiéru se svými známými. Nebylo s kým, nikdo se nedíval. ()
Film o chlapci, který si rád hraje na vojáky mířící do Svaté země vykonat džihád. Problém nastává v okamžiku, když se skutečně vydá na cestu a opomene o tom informovat rodiče, kteří jsou samozřejmě strachem bez sebe, že se jim synáček za rodnou hroudou utopí v rozbouřeném potoce plném raků. 61 % ()
Sorry, ale toto som teda nepobral.....Pre komerčného diváka je to obrovská filmová nepozerateľná nálož. A i keď ja mám rád i nekomerčné veci, takéto zas nie. ()
Koukám, že Roden jede ve slušných sračkách. ()
Související novinky
25. Český lev - výsledky
Předáváním výročních 25. Českých lvů provázela slovenská moderátorka Adéla Vinczeová. O hudební složku večera se postarala nominovaná muzikantka Vladivojna La Chia. Večer také narážel na současnou… (více)
43. Letní filmová škola začíná 28. července
Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (více)
52. MFF Karlovy Vary
52. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlédnout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 a půl tisíce… (více)