Křižáček
Režie:
Václav KadrnkaKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Karel Roden, Aleš Bílík, Matouš John, Jiří Soukup, Michal Legíň, Jana Oľhová, Ivan Krúpa, Eliška Křenková, Tomáš Bambušek, Petr Cemper, Václav Kadrnka (více)Obsahy(1)
Malý Jeník, jediný potomek rytíře Bořka (Karel Roden), se jednoho letního dne obléká do dětského brnění a utíká z domova v touze dosáhnout Svaté země. Samota, klopýtání přes kořeny a překonání strachu ze tmy se samy o sobě stávají vzrušujícím zážitkem; neznaje však směru cesty, brzy se ztrácí a archetypálně dětský element vyprávění s ním. Zoufalý otec se vydává po stopách zmizelého synka. Jako by mu ale osud nepřál, všude přichází pozdě a zastihne vždy jen svědky tvrdící, že chlapce viděli. Bořka postupně přemáhá beznaděj, zmatené vědomí se drolí a okolní krajina se stává krajinou jeho mysli. (CinemArt)
(více)Recenze (157)
Velmi utahaná adaptace básně, u které vydrží opravdu jen trpělivý divák, který nemá nic dalšího na práci. Povedené jsou kostýmy a celková atmosféra tažení do Svaté země, ale jinak je to unylá podívaná na málo-osobou hru ze 13. století, ()
Téměř až v meditativně artovém kousku se snaží Václav Kadrnka přiblížit povídku od Vrchlického z dob křižáckých tažení. Hledání otce a syna. Věděl jsem do čeho jdu a přesto jsem dlouhými statickými scénami nebyl pohlcen tak, jak by si tvůrci představovali. Snažil jsem se aspoň dostatečně přilnout k středověké atmosféře tehdejší doby, ale ani to úplně nevyšlo. Zajímavé leč těžko stravitelné s tímto tématem v současnosti. 50% ()
Křižáček možná chtěl být opravdu evropským filmem, snad i vláčilovským, jenže skutečnost je taková, že by měl raději setrvat v těch našich lesích, kde je přeci jen výjimečný, ale má to mnoho ale. Hned v úvodu zaujme pro tento tip filmu velmi vhodně zvolený formát, kamera v něm kouzlí nejeden krásný, povětšinou statický záběr. Ovšem velmi brzy začne bít do očí dění v jinak pěkných a pěkně nasnímaných interiérech! Přehnané strojení scén (a ty kulisy!) rozhodně ne jako ze středověku, film neskutečně sráží. Když se k tomu přidají ještě příšerné herecké výkony v první polovině (tedy mimo věčně zadumaného Karla Rodena), nezůstane z jinak slušně budované atmosféry téměř nic. A to to přitom jinde jde, kamera jak jsem již zmínil výborná, zvuk taktéž a hudba snad ještě lepší! Často monotónní melodie dodávají příběhu tu pravou syrovost, jenž postrádá jinde a zvuky a ruchy k tomu kvalitně dopomáhají. Příběh je potom velmi krátkou kapitolou sám o sobě. Není toho dění na celovečerní film trochu málo? Nevadí mi pozvolně vyprávěné filmy, které kladou důraz na myšlení diváka, jenže tady už to bylo příliš, až příliš pomalé, nudné. Není to Vláčil, není to velká Evropa, přesto je třeba vyzdvihnout odvážný počin, vůbec v zemi vztahových romantických komedií. Tak snad příště. 40% ()
Existují filmové básně, které můžeme silně procítit, ale ne vždy je na první zhlédnutí zcela pochopit. Takové točil třeba Andrej Tarkovský. Historie filmu zná i díla záměrně emočně vyprahlá, jako když Robert Bresson tvořil s až unavenými herci, tedy teprve v momentě několikanásobného opakování jedné a též scény. Z Křižáčka cítím touhu na tyto dva režijní styly, tedy Tarkovský-Bresson, navázat. A svým způsobem se mu to i daří: Tarkovského dramatické, výrazně lidské oblouky plus Bressonovy nelidské prohlubně chtě nechtě rovná se nula. A z Křižáčka přesně taková hezká kulatá nula vskutku vyšla: dlouhé záběry à la Tarkovský, které jsou ale k ničemu a volají o brzký střih, a naopak silné scény, kterým by absence střihu dodala opravdovosti, jsou pohřbeny necitlivou montáží (např. scéna odchodu Jeníka z domu poustevníka), dále dílu nijak neslouží ani vyprahlé skoro-bressonovské herectví, ani nádherná kamera, mluvené slovo skoro absentuje. Křižáček je přesto krásný film. Jen nevím proč bych ho měl považovat za umění. ()
Za hlavní problém považuji špatné uchopení uhrančivého tématu. Žánr je zcela na místě, ale provedení kulhá ve všech možných směrech. Nevěrohodná produkce i postprodukce (viditelně nedohotovené zpracování vizuálů náhražkových staveb, kamenů, textilií, … světlo je málo světlé, tma málo hluboká ;) ) a především herci, kteří svými rolemi nežijí, necítí je, nevnímají. Jsou to panáčkové z 21. století odříkávající bez zaujetí naučené věty, jejichž významu a hloubce nerozumějí. A to bohužel platí i pro Rodena, který si možná o scénáři či režisérovi myslel své. Příběh, který mohl být nadmíru působivý, tak jen bezstarostně klouže po povrchu a nemůže vyvolat než nezáživnost i u člověka, který by se jinak právě do tohoto typu tvorby ponořil beze spěchu a s potěšením. Inu, v tak velkorysém čase se zde jaksi není do čeho nořit. ()
Velmi si cením toho, že vůbec někdo v Česku zkusil něco takového natočit. Hlavní cenu Varů bych tomu však nedal... ()
Spíše se mi tento snímek jeví jako diletantství. Rámování do 4:3 je mimo. Avšak několik záběrů stojí za to vidět a to teď nemyslím ty, které si režisér vypůjčil od jiných. Přechody scén jsou na vysoké úrovni. Celkově však je film spíše zbytečným cvičením než odhalováním něčeho bytostně důležitého. ()
Rytíř, zřejmě stižen předkolumbovskou příjicí,nebo snad že po požití kouzelného lektvaru,jedouce na komoni krajinou,lehce halucinuje.Náhle vytasí vyšívanou fotografii svého potomka,zřejmě od mr.Teodorica a popatřuji že je zle.No bylo.To celé se odehrává ve světlých dobách středověku. ()
Snímek v nejlepším vláčilovském duchu okouzlí formou, ale bohužel nedojme obsahem. Výsledkem je tak kinofilní záležitost na jedno použití. Proč ne, ale potenciál byl větší. ()
Opravdu krásná filmová báseň [31. Finále Plzeň, 22.4.2018] ()
Film vzniklý z ryzího nadšení, nevýrazné deklamace textu prozrazují amatérismus - není však "co" hrát. Vycentrované obrazy na postavy, tváře - záběr cesty, jezdec na koni se přibližuje/střih/jezdec na koni se vzdaluje zády (přestal jsem počítat v polovině :) Nesnesitelně neinvenční statická kamera, která se marně snaží vyprávět obrazy, ve kterých se NIC neděje - bez přesahu. Topornost a vážnost působí nechtěně směšně. Nepřirozeně upracovaný dojem pomalosti a meditativnosti. Významový potenciál Vrchlického (viz kontext vzniku!) básně ("hledání Syna") spíše nevyužit. Celý film jsem čekal, kdy "to" přijde - díky Bohu "to" v závěru přišlo, cosi se tam míhá... Odvážní se na tu cestu vydají. Jen více odvahy být originální, spontánní! --- Za hudbu, za snahu a za to, že "něco" přece jen přišlo... ()
Moc jsme chtěl jít proti proudu a napsat, že tenhle film je skvělý, ale bohužel se musím přidat k řadě lidí, kteří jsou z Křižáčka, diplomaticky řečeno, rozpačití. Přitom vše by mělo sedět - téma křižáků miluji, artové a pomalé filmy rovněž a i minimum dialogů je pro mě většinou důvod pro bod navíc. U Křižáčka to ale zafungovalo jen zčásti a uchránilo jej od odpadu. A tak s povzdechem a pokrčením ramen podepisuji téměř vše, co o filmu zaznělo: povrchnost, nešťastný střih a jakási monotónnost. Škoda ... ()
Kdyby KŘIŽÁČEK nebyl vybrán do karlovarské soutěže (tam jej zhlédla masa diváků, kteří by na takový film do kina jinak nepřišli) a nezískal hlavní cenu, moc by se o něm nemluvilo. Je to film divácky nevstřícný, běžný divák jej nepřijme a ten náročnější může z něj mít nejednoznačné pocity. Proč asi byl tak vysoce oceněn?. Především proto, že to je JINÝ film: - vymyká se proudu art filmů s tématy válek, migrace, drog, prostituce a sexuálna apod. Oproti zmíněným, zpravidla poznamenaným bezvýchodností, nabízí ideu víry a poslání a přitom splňuje žádoucí formální vlastnosti jako je minimalismus, pomalost, nedořečenost. KŘIŽÁČEK může být pojímán a oceňován z různých hledisek, tou zvlášť výraznou vlastností je jeho spiritualita (http://filmaspiritualita.cz/recenze/70-verohodnost-boha-je-verohodnost-lasky-krizacek-kadrnka-2017.html). Každý tu ovšem může něco najít, ocenit estetické kvality anebo třeba i odpor proti islámu. V kontextu současné (nejen) české kinematografie jde o film svou zvláštností výjimečný. Jestliže však má být srovnáván s díly podobného zaměření, jako byly filmy Vláčilovy nebo Bergmanovy, Bressonovy, Tarkovského, pak vůči nim zůstává kdesi na půli cesty. Berme jej tedy jako (velmi) skromný příspěvek od rodiny spirituálních děl.(max.50%) ()
Velké zklamání ()
Tak tohle mě na KVIFF 2017 opravdu znechutilo! A to jsem spokojeně dokoukal i Loznicův Austerlitz. Nemám nic proti pomalým, kontemplativním filmům, ale tohle je jen blábol neumětela. Sorry, ale na novou Markétu Lazarovou nebo Stíny horkého léta si ještě budeme muset počkat...viz docela přiléhavá glosa zde https://magazin.aktualne.cz/kultura/glosa-krizacek-pripomina-svaty-gral-skupiny-monty-python-boh/r~fbb6a2e2622711e784870025900fea04/ ()
Film, s kterým jsem se pral. Poprvé marně, čekajíc na děj, na dialog, nápovědu a vysvětlení. Podruhé jsem si jej již bez godotovského čekání užíval a putoval spolu s tvůrcem filmu nabídnutými krajinami a obrazy, které jsem si z filmu tentokrát s chutí vybíral a určoval sám poučený prvním nevydařeným soubojem. ()
Jako čekání na Godota ()
Typicky artový film. Nejcennější je na něm kamera a výtvarná stránka, kdy řada záběrů je pečlivě prokomponována až do jakýchsi statických meditativních obrazů. Bohužel je ale tato výtvarná poetika až vyumělkovaná a občas i na hranici kýče. Ve filmu v podstatě vůbec nejde o příběh, což by nevadilo, kdyby víc okouzlil právě filmovou poetikou. Místo toho působí však až příliš nakašírovaně, jakoby se inspiroval v pašijových hrách, včetně amatérských hereckých výkonů. Přesvědčivý svým výrazem je pouze Roden, nikoliv však svými replikami - ty působí stejně strojeně jako u všech ostatních, pokud se tedy vůbec někdy nějaké objeví. Přesto film úplně nenudí a je se vcelku na co dívat, proto tři hvězdy. ()
Středověk by IKEA ()
Měl to být mystický film o hledání a nalézání, o víře a naději, o vizi a realitě. A je to, jako když se žák snaží napodobit mistra. Bergman, Pasoliny? To těžko. Možná příště. ()
Související novinky
25. Český lev - výsledky
Předáváním výročních 25. Českých lvů provázela slovenská moderátorka Adéla Vinczeová. O hudební složku večera se postarala nominovaná muzikantka Vladivojna La Chia. Večer také narážel na současnou… (více)
43. Letní filmová škola začíná 28. července
Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (více)
52. MFF Karlovy Vary
52. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlédnout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 a půl tisíce… (více)