Režie:
Václav KadrnkaKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Karel Roden, Aleš Bílík, Matouš John, Jiří Soukup, Michal Legíň, Jana Oľhová, Ivan Krúpa, Eliška Křenková, Tomáš Bambušek, Petr Cemper, Václav Kadrnka (více)Obsahy(1)
Malý Jeník, jediný potomek rytíře Bořka (Karel Roden), se jednoho letního dne obléká do dětského brnění a utíká z domova v touze dosáhnout Svaté země. Samota, klopýtání přes kořeny a překonání strachu ze tmy se samy o sobě stávají vzrušujícím zážitkem; neznaje však směru cesty, brzy se ztrácí a archetypálně dětský element vyprávění s ním. Zoufalý otec se vydává po stopách zmizelého synka. Jako by mu ale osud nepřál, všude přichází pozdě a zastihne vždy jen svědky tvrdící, že chlapce viděli. Bořka postupně přemáhá beznaděj, zmatené vědomí se drolí a okolní krajina se stává krajinou jeho mysli. (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (158)
Úděsné. Neměl jsem sílu hledat v tomto dílu hlubší, či jakýkoliv smysl, už po pár minutách mě to celé odradilo. Podivný svět kde se mluví jen málo a když už se mluví, tak to stojí „zato“. Dialogy bez smyslu a toporné stejně jako herci. Oni ti herci celou dobu hrají tak moooc vážně, že má člověk pocit, že se snad musí koukat na nějaký epos, který dává odpovědi na ty nejzásadnější otázky lidské existence... ne blbost, kouká se na neobádanou ptákovinu. Neúnosně dlouhé pseudopoetické záběry film natáhly tak asi o 75 minut. A ono to dostalo cenu na IFF v Varech??? ()
"Jsem malý, mé srdce je čisté a nic jiného než Pánbůh v něm nemá místo." Nejvíc mi kvůli komponovanosti tanula na mysli Antonioniho tetralogie citů, syžetem se dokonce výrazně podobá Dobrodružství. Jen je to samozřejmě ještě klidnější a méně akční. Tímto filmem jsem to měl tendenci i trochu číst: postupné rozmlžování objektu hledání; ale zde to tak ve skutečnosti nebylo. Film je to zábavný, zvláště dynamika větví stromů a zpěvu ptáků a proces přeměny prostředí od stinného lesa po poušť. Spolu s Westernem můj nejsilnější zážitek LFŠ 2017. Stejně jako Rok Ďábla je to dobrý film. ()
Karel Roden cestuje krajinou a snaží se v učesaně stylizovaném středověku najít ztraceného syna. Náročný film, který pro zábavychtivého diváka bude představovat strašlivá muka, ale masochistického fanouška artu potěší vrstevnatostí témat a prostorem k přemýšlení. Vyberte si, na jakou stranu se přidáte. ()
Co tomu našemu malému kontroverznímu Křižáčkovi škodí nejvíce? Hlavní festivalová cena, produkce české televize a dialogy. Mně osobně k dokonalosti chyběl pouze černobílý obraz a celých devadesát minut beze slov. Když už diváka trápit, tak pořádně, některé scény byly skutečně velmi povedené a věřím, že by tvůrci dokázali změnit zdejší dialogové scény na prosté němé vyobrazení a současně nevyřčené vyprávění, což po divákovi nakonec stejně chtějí. V hodnocení mě rozhodně utvrzuje velice slušné pohrávání si s dějovou linií a kamerou i naprosto přesné, basové tóny, tak nějak napovídající, o co tu vlastně jde. Prý o to, že Roden jede na koni, má sebou kresbu svého syna (myšleno vyšívanou podobiznu) hledá, najde a strašně dlouho mu padá a zvedá se brána u tvrze. Film, který je potřeba rozbalit z tohoto nasazeného obalu...film, který měl oběhnout pár filmových klubů, v sále pro dvě stě lidí jsem seděl zcela sám, nádherný film. [Kino Citadela - Litvínov]. ()
Road movie Karla Rodena (vypadá strašně), v níž padne dohromady asi 60 slov. Proti kameře nelze moc namítat, ale hudba se asi nebude líbit každému. Když si tenhle film rozhodnete pouštět před spaním, děláte největší chybu svého života (a budete se na něj dívat nadesetkrát). Aleš Bílík je nějaký český Ken? Líbil se mi hrad na pláži, kdepak to asi je v Itálii? ()
Galerie (51)
Photo © Sirius Films
Zajímavosti (5)
- Matouše Johna, představitele syna hlavního hrdiny, objevil režisér Václav Kadrnka při cestě tramvají, kde jel chlapec se svojí matkou. (raikonen16)
- Snímek byl jako jediný český film nominován na cenu Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary za rok 2017. Nakonec hlavní cenu skutečně získal. A to jako první český film za posledních patnáct let, od Roku ďábla (2002). (Pierre)
- Křižáček se natáčel v jižní Itálii, na slunných plážích v Apulii, z přístavu Brindisi se ve 13. století odplouvalo do Svaté země. Kvůli natáčení pouště se tým filmařů vydal také na Sardinii. [Zdroj: filmovamista.cz] (sator)
Reklama