poster

Křižáček

  • anglický

    Little Crusader

Drama / Historický / Road movie

Česko, 2017, 90 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Cimr
    **

    Nejsem závistivý typ, z úspěchu filmu ve Varech mám radost a přeju mu ho. Šel jsem na něj s pozitivním přístupem a rozhodně jsem si přál, abych se ve zdejším sporu příznivců (,,poezie; jiný, netradiční zážitek") a odpůrců (,,Roden hodinu a půl jezdí na koni") přidal spíš k příznivcům. Z debaty s režisérem navíc vím, že nešlo o odfláknuté dílo, Kadrnkovi důkladné studium ikon, příprava natáčení a následný střih a dokončovací práce sebraly snad pět let života. Málo platné, i pro mě to nakonec - po soustředěném sledování - zůstává jen trochu jalovým snímkem o Rodenovi, co jezdí na koni, a o ztepilém blonďákovi Bílíkovi, co hraje jakousi pseudomystickou postavu na způsob anděla. U filmu obecně mi nevadí pomalé tempo, to by ale vždy mělo být něčím naplněné. Třeba u Bergmana vidíme dvě sestry, jak prostě sedí naproti sobě a koukají na sebe. A je mi jedno, jestli záběr trvá pět minut nebo deset, protože cítím to dusno, provokuje mě to (kdy už některá z nich něco řekne?), přemýšlím, jestli se nenávidí, jestli mají nějaké tajemství... Na plátně se zdánlivě nic neděje, ale divák je napjatý. A to je přesně to, co chybí u Křižáčka. Střih přijde vždy až pár vteřin poté, co by to střihnul soudný režisér. Jenže jak na mě má zapůsobit dlouhý záběr na kliku, padací most, nebe..? Jistě, nějakou atmosféru či náladu to vytváří, ale ptám se - opravdu musím koukat ještě 15 vteřin na dveře poté, co je někdo zavře? Když se v záběru objeví Roden na koni na začátku dlouhé cesty, opravdu je nutné sledovat ho celou dobu a střihnout teprve když úplně odjede ze záběru? Režisér si od svých diváků vždy půjčí (resp. vezme) 90 minut života a měl by jim na oplátku něco dát. V tomhle pro mě Křižáček bohužel naprosto selhal. Mám pocit, že jsem za investovaný čas nedostal lautr nic.(16.8.2017)

  • Chrysopras
    ****

    Tady to vezmu trochu že široka: Kdybych si mohl vybrat, který existující film bych chtěl jako režisér natočit, bylo by to něco mezi Marketou Lazarovou a Údolím včel ( nebo alespoň Adelheid :-) ) od maestra Vláčila. Pan Kadrnka zjevně z těchto filmů cituje - viz procházka po pláži nebo výstup křižáků ke kostelíku. A ještě k tomu přidává minimum dialogů ( Béla Tarr inspiroval? ) a dlouhé záběry ( Tarkovskij? ). Cením si konceptu i odvahy, protože rozhodně nejde divákovi naproti. Proto 4 zvezdy ikdyž celkově vzato jde o film průměrný. A tím se dostávám i k negativům: Hlavně mi vadil neširokoúhlý formát - pánové sice na diskuzi obhajovali, že šlo o záměr - ale pokud se film zříká některých složek ve prospěch vizuálna, přijde mi to prostě slabší a kamera neohromí. Hudební složka byla dobrá, ale opět bych vzhledem k pojetí filmu očekával něco výraznějšího a pestřejšího ( ovšem maestra Lišku už asi nikdo nenahradí... ). A ikdyž herecké výkony nejsou špatné, řekl bych, že chyběla výraznější fyzická složka - přece taková středověká pouť nebyla procházkou růžovým sadem... Stejně tak emočně to bylo plošší než bych čekal. Takže znovu ocením snahu o vizi a v dnešní české tvorbě originální přístup. I myšlenka filmů o rodičovské zodpovědnosti je zajímavá. Ta náboženská linie je jen zřejmá kulisa bez hlubšího procítění. Nicméně Vláčil to prostě zdaleka není a cenu 52. KVIFF bych neudělil...(12.7.2017)

  • xrubesd
    **

    Křižáček je divácky dost nevstřícný film: má pomalé tempo děje, téměř se v něm nemluví, téměř se v něm nic neděje, je točený na formát 4:3 apod. To je přístup, který režisér zvolil záměrně a samo o sobě to nevadí, ale takový film musí na druhou stranu umět vytvořit i z mála silnou atmosféru a po obsahové stránce mít ideálně něco víc, něco, co diváka přiměje jít mu naproti a přistoupit na pomalé a tiché vyprávění příběhu. Někdo si to „něco“ v Křižáčkovi bezpochyby najde, ale je otázka, jestli si to tam nepřidává sám. Nedá se ubránit pocitu, že divák bezmála hodinu a půl sleduje Karla Rodena jak s ustaraným výrazem jede na koni a ptá se po synovy – a nic víc.(7.8.2017)

  • POMO
    ***

    Filmová poézia s peknou 4:3 kompozíciou (ktorá má v obraze iba nevyhnutné), kreatívnymi režijnými vsuvkami (použitie zvuku búchajúceho okna) a nejednoznačným záverom, ktorý nechá diváka premýšľať. Pomalé, zdĺhavé, ale harmonické a kompaktné rozprávanie. Výhradne pre najnáročnejších divákov, ulietavajúcich na Tarkovskym či Tarrovi. P.S.: Prečo nezvolili čiernobiely obraz? Bežný divák na to aj tak nepôjde a hrou so svetlom a tieňmi to mohlo cieľovku zasiahnuť ešte viac.(8.8.2017)

  • Conner.s
    ****

    Pro mě velmi uspokojivá meditace o vztahu otce a syna, o dospívání, o smiřování se s odcházením... někdo možná může namítat, že v tom vidím víc než v tom je, ale z nějakého důvodu se mě to dotklo. Líbil se mi klid a soustředěnost, které z filmu sálaly a ze všeho nejvíc jsem si cenil s rozmyslem používané hudební kulisy. Chtěl bych Křižáčka a jeho tvůrce vizdvihnout za to, že dokázali natočit český film, který jde svou, dostatečně jinou cestou, a obzvláště pak režiséra Kadrnku, který jako jeden z mála českých autorů, natočil něco jiného než upovídané divadelní představení. Výhrady se samozřejmě najdou. Některé role, vzpomínám především na poustevníka, nejsou dobře obsazené, slušel by jim jiný charakter a pár scén působí lehce rozpačitě. I to bych filmu odpustil, protože jako celek zafungoval. Co mě však mrzí nejvíc je digitální kamera. Viděl jsem Křižáčka na velkém plátně a digitál poetickému dílu nesvědčí. Netvrdím, že by kameraman selhal, to vůbec ne, jde prostě jen o ten fakt, že během dlouhých záběrů na krajinu obraz nežije tak jak by mohl. Chápu, že točit na film by znamenalo další náklady, ale Křižáček by si to zasloužil, filmový materiál by mu dodal přesně to, co mu schází. 75%(4.8.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace