Wish I Was Here

Před deseti lety pro mě bylo Garden state jako zjevení, od té doby Braffa sleduju a těším se na jeho další film. Zach Braff bohužel není Cameron Crowe nebo Richard Linklater, kteří mají velký cit pro náladu okamžiku. Braff je inteligentní a má velký talent, Wish I was here je příjemný film (pro mě ale bohužel takovým tím vlezlým způsobem). 50% (02.12.2014)

On je milující manžel, otec od rodiny a věčný snílek, který odmítá dospět. Ona je milující máma a pragmatická manželka, která ho v jeho snech podporuje. Ale už jí to pomalu začíná lézt krkem a tak je čas na změnu. A jemu ke všemu umírá otec. On to celé napsal a zrežíroval a ona je Kate Hudson. Nádherný snímek o řízení osudu, smíření, rodině a smrti. Díky vybroušenému scénáři se však neutápí ve zbytečném patosu, síla je naopak v jemném humoru a bravurních dialozích. Rozprava manželky s umírajícím tchánem v nemocnici se mi vypálila do paměti na hodně dlouhou dobu a u scény se svářečskými brýlemi jsem bulel jako mimino. Celé to navíc lemuje hudební indie pohodička a to já tuze rád, takže spokojenost na všech frontách. (24.02.2015)

Tak trochu jsem tušil, o co se zřejmě bude Wish I Was Here opírat a bohužel se toho i dočkal. V první řadě humoru, který byl „krapet“ jednodušší a nebýt Parsonsovy kreace (toho nejlepšího na tomto filmu), moc bych se opravdu nepobavil (spíš naopak). Pak jsem se ovšem dočkal podstatně horších věcí, přišlo na řadu hledání cesty k druhým (a také smyslu života), rodina pospolu, plnění snů a další všechny ty „správné/důležité“ hodnoty, díky nimž se snímek stal plným patosu (ano, došlo i na typicky americké „i’m so proud of you“, u kterého jsem se skoro bál, že se ho nedočkám…), moralizujícím (a toho chlápka z práce mi bylo skoro líto), dojímavým až slzopudným (brečím, brečíš, brečíme) a též otravně pozitivním (nemám vůbec nic proti hodně pohodovým filmům, rád si sem tam nějaký dám, ale zase je určitá hranice, za kterou není radno chodit). A to dokonce tak moc, že už jsem jen čekal na moment, kdy skončí všechny válečné konflikty, globální oteplování, pozůstatky krize a další nemilé věci, jak se vše ve filmu začalo stávat úžasným. Jestliže jsem Procitnutí v Garden State přiklepl „jen“ průměr, nejnovější Braffův počin ode mě dostane pouhé 2*, a to ještě s odřenýma ušima, začínám mít nepříjemné tušení, že pan režisér asi opravdu nebude moje krevní skupina. „Ale co moje sny? Nepodporuje snad Bůh mou cestu ke spokojenosti?“ – „Ne! To je Deklarace nezávislosti. Thomas Jefferson se staral o vaši spokojenost.“ (26.10.2014)

Taková podivná americká hořká i přeslazená limonáda o hledání životních priorit, které škodí hodně kolísavá kvalita a režisér v hlavní roli. Být tam někdo jiný, byl bych nejspíš spokojenější. Naopak pozitivy jsou ostatní herci, včetně představitelů dětských rolí či Kate Hudson, spousta Židů a Sheldon Cooper v epizodní roli. Film, který nejspíš není pro každého, ale na jedno podívání dokáže uspokojit. 50% (17.12.2014)

65%. Příjemná komedie, která však až příliš často sklouzává k sentimentálnímu melodramatu s nerovnoměrně kombinovanými prvky obou žánrů. Oproti Braffově prvotině Garden State má Wish I Was Here řadu menších trhlin, které na jedné straně nepřekáží, na druhé straně však místy dopouštějí narativní nesrovnalosti a především pak narušují atmosféru, která se tak musí mnohokrát budovat prakticky od nuly. Příběh nábožensky založené rodiny, která se potýká se značnými finančními problémy a jejíž hlava se potýká s krizí středního věku, není zdaleka originální, takže scénář musí nabízet nějakou přidanou hodnotu, kterou Wish I Was Here víceméně postrádá a to z něj dělá zcela obyčejnou komedii, trochu narušenou zbytečným americkým patosem. Naštěstí to zachraňuje celá řada humorných gagů, převážně v první polovině filmu, a charaktery, které jsou napsané svědomitě a relativně uvěřitelně, takže působí přirozeně a díky tomu to jako celek funguje aspoň v rámci možností, zvlášť v tom rodinném smyslu, protože sledovat tak semknutou a funkční rodinu je velmi pozitivní a místy skutečně až motivační. Braff si oproti téměř bezchybnému Garden State po tvůrčí stránce rozhodně nepolepšil, ale ani nelze říct, že by zklamal. Příjemná, ale zapomenutelná rodinná tragikomedie. (04.11.2015)