Danielův svět

Velice jednoduchý dokument, který s podivnou apatičností sleduje svého hlavního hrdinu. Ale možná právě proto jsem získal pocit, že jsem opravdu dokázal alespoň zčásti nahlédnout do Danielova světa a udělat si zdánlivou představu o tom, jak podobní lidé prožívají svůj život. Pokud někde platí, že "v jednoduchosti je síla", tak je to právě zde. 8/10 (08.03.2015)

Jako správný učitel vím, že jsou mezi námi lidé, kteří mají děti opravdu rádi, ale Danielův svět dělá téhle nešťastně zamilované komunitě hodně medvědí službu. Režisérka, dle svých slov s velkou mírou empatie, překlopila všechny zavedené stereotypy a snaží se to do diváka naládovat v koňských dávkách. Což se jí… nedaří. Titulní protagonista dokumentu totiž tím, jak na plátně působí, vyplňuje škatulkové vnímání pedofilů ze strany většinové společnosti bezezbytku. Jeho strojený a do hereckých manýrů vtěsnaný manipulativní projev spouští vaše obranné mechanismy, ač si můžete hrát na liberálního humanistu až za hrob. Že tomu chybí dramatičtější konfrontace s druhou stranou, už pak jde vyloženě na tvůrčí triko. PS: Po projekci režisérka přiznala, že je čerstvou matkou. Jestli se její potomek s Danielem setká, nebyla schopna potvrdit, ani vyvrátit. (14.10.2014)

Ale kdež! Líp to pojmout snad ani nešlo. Minimalistická forma, vyprávění v ich-formě a empatický vhled do duše mladého kluka, který se musí srovnat s tím, že nikdy nebude mít rodinu, děti, lásku a ani sex. A ano, jsou to taky lidé a konečně to někdo říká bez jakékoliv bulvarizace a zjednodušování. Jediné z čeho mám strach, tak je, že nás teď čeká nový dokumentární žánr - i filové jsou taky lidi. Co takhle zoofilové? Nekrofilové? Ti svůj film mít nebudou? (28.10.2014)

Pohled do duše mladého klučiny, který žije s vědomím své pedofilní orientace a přijímá za to plnou zodpovědnost se vším, co to obnáší - včetně sexuální abstinence. Pohled do duše mladého klučiny, který hledá své místo ve společnosti a zažívá svůj coming out. Pohled do duše mladého klučiny, který se otevřeně svěřuje na kameru se svými pocity. Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, jedná se o pohled do duše mladého klučiny, což tedy považuju za největší handicap filmu, který se snaží zachytit niterní svět pedofila. Jestliže se režisérka snažila ukázat světu, že i ti, jež považujeme za "úchyly", jsou vcelku normální lidé, kteří prostě musí žít tak, jak se narodili a akceptovat to, plně to chápu a klaním se - rozkrývání tabu, navíc takto otevřeně (skutečně ukázal světu svou tvář?), se prostě cení. Bohužel věk hlavního protagonisty značně ubírá na důvěryhodnosti filmu, minimálně v té rovině, kdy (a netvrdím, že to byl záměr) se projevuje snaha o zobrazení denního života normálního pedofila. Dneska je Danielovi dvacet. Ví, že nebude mít rodinu, že musí eliminovat svůj sexuální pud. Říká, že si je vědom toho, že jeho láska je zakázaná. Říká, že si vystačí s pravačkou. A já mu to věřím. Je mu taky teprve dvacet, že... // Výborný námět na časosběrný dokument. Protože fakt by mě zajímalo, jak člověk své abnormální (což není míněno pejorativně) sexuální zaměření vnímá, resp. zvládá třeba ve čtyřiceti, padesáti letech... A co se mezitím děje. Ale tohle není ten typ dokumentu. Tohle je čtený deník mladého kluka, který chce zažít svůj coming out. Ačkoli je jeho výpovědní hodnota - jakožto zpověď pedofila - zkreslená, minimálně tím věkem, jako otevřená zpověď se rozhodně cení. // A nemístná poznámka na závěr: ukázat, že život pedofila musí být těžký, protože je plný odříkání a sebezapírání, není nic lehkého, ale třeba Larsu von Trierovi k tomu stačilo pár sekund v Nymfomance. (26.08.2015)

Nejdůležitější český film poslední doby. Více v článku na 25fps. (05.02.2015)

Já bych je normálně střílel... V záplavě humanistických blábolů zdejších pravdoláskařů působí moje hitlerovská hláška jako pěst na oko, ale já prostě musel a bystřejším už došlo, že z mé strany jde o klasické kopání do vosího hnízda. Teď už vážně. Celý problém tkví v tom, že pod pojmem pedofil si široká veřejnost může představit dvě skupiny. V první jsou lidé jako Daniel, kteří mají rádi děti, nechtějí jim ublížit, uvědomují si, že sex je může negativně poznamenat a z neustálé sebekontroly a přemýšlení o smyslu dalšího bytí mají brutální deprese. V druhé jsou psychicky nemocní retardi, kteří si na rozdíl od Daniela a spol. neuvědomují svou odchylku od normálu a vůbec jim nedochází, že když budou klátit děti, tak je velká šance, že jim způsobí trauma na celý život. Pro průměrného vidláka je samozřejmě lehčí obě skupiny hodit do jednoho pytle s označením nechutný prasata. Takže moje rada zní: kandidáti věd, ujasněte si pojmy, kurva! (21.10.2015)

Na Danielově světě je nejcennější, že vůbec vznikl, že odbourává určitá tabu a dovolí nahlédnout do myšlení těch, kteří mají dobrý důvod skrývat své touhy, myšlenky a city. Najít pedofila, který by odhalil svou totožnost, musel být docela kumšt, bohužel schopnosti Veroniky Liškové se tím do určité míry vyčerpaly. Její autorský přínos je nepatrný, necítím tam ruku zkušeného dokumentaristy, který ví, jak zintenzivnit divákův prožitek, jak zpracovat námět tak, aby se divák v problematice orientoval a aby vzniklo něco, co není jen vyprávěnka jednoho studenta. Celkový dojem: 55 %. (06.01.2016)

Chápem, že na jihlavskom doku festivale pôsobí tento film ako očakávané zjavenie (Cena divákov). Publikum obdivuje čokoľvek vymykajúce sa z prevládajúceho (pod) priemeru. Portrét človeka so spoločnosťou odmietanou sex diagnózou do tohto očakávania zapadá. Snaha o pochopenie a akceptáciu hrdinovej homosexuálnej pedofílie, pridáva požadovaný prvok kontroverzie. Otázne je, či samotný výber témy dokáže kvalitatívne povzniesť inak priemerný mladíkov portrét. Pôsobí ako citlivý vš hipík, čo sa príliš zamiloval do veľmi šťastného detstva. Odmieta emočne aj vzťahovo prekročiť prah najkrajšieho obdobia svojho života (ako sa o tejto dobe sám vyjadril). Je otvorený so zmyslom pre humor. Sympaťák. Má aj potrebu niečoho, čo na celej LBGTIHP (to HP na konci sú homosexuálni pedofili) komunite skôr vadí. Ide o dôraz na vlastnú sex orientáciu, ako na jediný hnací motor života. Pobavil homosexuál - dúhový aktivista, ktorý vraj v živote nepočul o homosexuálnej pedofílii. To ozaj "dojalo". Poznámka: Dodávam (už som to kdesi písal, ale opakovanie je Matka), že mechanizmus vzniku homosexuality a pedofílie je z lekárskeho hľadiska zhruba totožný. Sexuálne sa obe minority orientujú na objekt, ktorý nie je pri vzájomnom styku schopný splniť základnú biologickú funkciu druhu: rozmnožiť sa a mať deti. Odlišnosť obidvoch odchýliek od štandardu teda nie je primárne fyzicko-biologická (tam sa líši len v objekte vášne), ale právna. Právo homosexuálne správanie v našej spoločnosti toleruje, pedofilné postihuje (ak je sexuálny partner mladší ako 15 rokov ide o trestný čin). Hranice veku, kedy bol sex s osobou povolený - teda právna zábrana pedofílie - sa ale historicky menila. A tak Danielovia istú šancu majú. Záleží na spoločnosti, či takéto správanie chce a dokáže tolerovať. A prispieť tak k tomu, k čomu LBGTIHP vyzýva: k odstráneniu všetkých foriem sexuálnej diskriminácie. (21.10.2015)

Daniel je pedofil, ale zjevně ne pro svůj koníček dost zapálený. Vím o čem mluvím, protože mám kamaráda šachistu, který je schopen o hrátkách s pindíky mluvit hodiny a ani jednou se přitom nezačervená .. (21.10.2015)

[Febiofest 2015] Pôvodne som komentovať nechcel, ale sledujúc tak názory užívateľov svoje rozhodnutie mením. Dokument má samozrejme viacero chýb a nedomysleností, ale to jeho (prakticky až svetovú) významnosť nijak neznižuje. Všetkým, ktorí banalizujú a z pochybných morálnych a ideologických dôvodov (nevyhýbajúc sa priamym a primitívnym útokom na osobu režisérky) udeľujú nižšie než priemerné hviezdičkové hodnotenie odkazujem nasledovné: „Tiše vás soudím.“ 75% (02.05.2015)

Danielův (vytvořený) svět. Deviant, ano, osobně tuto sexuální orientaci považuji stále za deviaci, se sebekázní s dvěma rukama a svou myslí. Chce si vytvořit svůj svět. Chce nutit lidi kolem sebe, malé i velké, aby se jeho světu přizpůsobili. Daniel se zamiloval do prvního dítěte, které ho kdy v životě objalo. Věta, kterým mohl např. třicetiminutový dokument klidně skončit. Ne, pojďme do Evropy ukázat všem naší otevřenost. Na západě Evropy se ročně zabaví stovky giga dat s dětskou pornografií a pozatýkají se desítky lidí. A v srdci Evropy je několik odvážných hochů, kteří za nesmírný pokrok své sebekontroly považují fakt, že si při masturbaci představují děti, které neznají, ale na to dětské hřiště se čas od času stejně jdou mrknout...ale jen na chvíli, pánové.... Ta nejodpornější odvrácená tvář pedofilie se tu vůbec neřeší, naopak, hoši nechápou, jak je může někdo, třeba rodič nevinného vyhlídnutého dítěte, považovat za úchyly. Extrémně kontroverzní téma v rukou nepříliš zkušené dokumentaristky. Je to znát. Statické hluché scény a neustálá potřeba nucené tolerance ve stylu home videa. Režisérka zřejmě spoléhala na své strašně šokující téma. Ano, při naprosto jiném zpracování určitě. Takto se Danielek jen vykecal, diváci na festivalu dokázali svou míru pochopení a svět je zase krásný. (23.10.2015)

Je obdivuhodné, že sa niekto takejto témy chopil a že niekto bol ochotný vo filme vystúpiť a priznať farbu. Homosexuálov spoločnosť prijala, ale obávam sa, že pedofilov nikdy neprijme. A mám na mysli takých, čo si svoje peklo v duši uvedomujú a uvedomujú si aj to, čo si uvedomuje aj Daniel, že ubližovať nechce a bude celý život sám. Ale sám môže byť hocikto, ruku má každý a prijať ma nemusia aj vďaka iným veciam, ako je sexuálna orientácia (všetko Danielove slová). Dokument nijako zvlášť záživný nie je, chýba názor odborníka, rodiny, možno by nebola od veci anketa v uliciach. (20.10.2015)

Pohled do životů několika mála českých pedofilů. Ve své podstatě dokument nemá moc čím překvapit či šokovat. Vzhledem k tomu, že to má Dan v hlavě lehoulince špatně propojené a vzrušují jej výhradně chlapci pod 10 let, tak s tím pochopitelně zaniká šance na lásku, založení rodiny, ba dokonce, nechce-li porušit zákon, tak i na sex. Tím pádem evidentně nemá nejmenší naději prožít "normální" život. Co si potom s takovým životem počít? O tom je právě tento dokument. Dle statistik se velké procento lidiček z povrchu zemského sama odstraní. Zbytek se s tím pokusí nějak smířit. Ono se zřejmě ani nic jiného dělat nedá. Docela s takto chybně orientovanými lidmi soucítím. Ze všech podobných sexuálních odchylek od normálu je tahle jistě jedna z nejhorších, ba dokonce úplně nejhorší. Když je člověk třeba zoofil, tak si jistě dovede zvířátko dle vlastních preferencí pořídit. Ale pořídit si takového 10 letého chlapečka? To už tak snadné určitě není. Takže milému Danovi nezbývá než celý svůj život prožít ve fantaziích, popřípadě chatováním a povídáním s podobnými devianty, což jistě stojí za hovno. Já osobně jsem člověk tolerantní a pedofily si rozhodně odsuzovat netroufám. Stejně jako kohokoli jiného. Přátelit bych se s nimi netoužil, ale nevidím důvod, proč je také nenechat volně dýchat. Vždyť heterák také neobskočí každou slečnu, kterou potká. Stejně tak vás ve chvíli nepozornosti jistě neobšťastní každá buzna. Tenhle celý kolotoč je mnohem více o lidech samotných, než o jejich orientacích. Osobně moc nemám pochopení pro lidský strach ze všeho, co je neobvyklé a vybočuje z normálu. Téma dokumentu samozřejmě chválím. Člověk si rád poslechne povídání o věcech, o kterých se povídat takřka nesmí. Ale dost bylo filosofování, jsme tu na filmové databázi, takže si dovolím hodnotit i tuto stránku. Forma dokumentu mě absolutně neoslovila. Koukat něco málo přes hodinku, jak vám jeden, pro mě osobně poměrně nesympatický, človíček povídá o svém prázdném životě není nic moc. Dále mi moc nevoní dokumenty, kde zcela chybí konfrontace názorů, i když v tomto konkrétním případě mě příliš nenapadá, jak a kam to do dokumentu zakomponovat. Celkově je to prostě hrozně vágní a obyčejné. Dokument tedy udržela nad propastí pouze odvaha zúčastněných a ožehavé téma. (08.06.2015)

Sice obdivuji Danielovu odvahu jít s kůží na trh, ale mám s ním jiný problém. Když více jak 10 let před všemi něco skrýval, prostě se stal hercem, který hraje, že je normální. A teď mi nepřipadalo, že už je zase sám za sebe, ale jen že svoji roli přepsal. Ale hraje dál. Což v některých scénách působilo rušivě. A divácky vděčných scén typu skupinka pedofilů komentující dění na dětském hřišti tu moc nebylo. (29.10.2015)

Pedofilní Daniel se rozhodl promluvit o své pedofilní orientaci za což ho velmi oceňuji. Člověk by mu měl tleskat za odvahu. Říká, že je pedofil, ale taky umělec. Hlavně umělec. Studuji literární akademii, chci se stát spisovatelem, o svém předurčení jsem vydal knihu, hraju o něm divadlo...A dokument se tak pozvolna mění v sebevzhlíživý, dost strojený autoportrét, včetně scén ve vaně. Nejtěžší porážku utrpí dramaturgie, protože ji mladíkova osobnost takřka převálcuje. Daniel hovoří s lékařem – Co budu dělat dalších čtyřicet let života? Masturbace je nuda, i když bezpečná. Hovoří se zástupcem pochodu homosexuálů, do něhož se pedofilové zapojí. Opakuje se – Od sexu mám pravou ruku – a lituje se. V jediné chvíli sám přizná – Už mě to moje kňourání začíná štvát; no právě, diváka ještě víc. Monolog rozervanosti, který nikdo neusměrňuje a nepřerušuje, tudíž budí netrpělivost. Pomíjí věcné otázky nahlížené z vnějšku – jak mu vlastně jde psaní, co si o něm myslí ve škole, kdo ho živí, čím naplňuje svůj volný čas. Deník bez příběhu se točí v kruhu kolem dvou motivů: stesku, kdy zas uvidí objekt své lásky, a ujišťování, že milovanému dítěti by přece nemohl ublížit. Škoda že ostatní pedofilové vystupují ve filmu jen okrajově a že ze života navenek neviditelného společenství se tu uplatní pouze zábavné střípky v čele s pedofilními hymnami na internetu. (23.10.2020)

Velice odvážný snímek, který se snaží divákům ukázat, jaká je situace a vnímání pedofilů v České republice, přičemž se film zaměřuje i do nitra hlavní postavy Daniela, který se nebál explicitně ukázat svou tvář a rozhodl se rovněž vyjádřit k této ožehavé problematice. Film se svým přístupem k danému tématu pokouší bořit mýty o pedofilech coby "starších slizkých mužích číhajících kdesi v parku ve křoví čekajíc na nevinné mladé oběti, které zneužijí, znásilní a posléze někde zabijí", čemuž nasvědčuje výsledná podoba a pojetí filmu, nicméně se ale ani nepřiklání k variantě, ve které by měli pedofilové vzbuzovat lítost a být považováni za jakousi oběť dnešní společnosti. Je jen na divákovi / člověku, jak se dokáže vypořádat se zobrazovaným tématem a vytvořit si svůj vlastní obrázek. Zkrátka snímek, který si rozhodně zaslouží diváckou pozornost, byť je obsahově značně kontroverzní. (15.05.2015)

No asi je fakt, že když se rozhodnete natočit dokument o pedofilech, nemáte zrovna na castingu po kolena zájemců a tedy to mohlo dopadnout hůř, nicméně problémem Danielova světa je jeho vlastník. A to nehledě na jeho jakkoli nezáviděníhodnou orientaci. Kamenem úrazu je především jeho dosebezahleděnost, dosavadní izolace a neschopnost vyjádření (bolestivé zopakování vtipu s pravou a levou rukou v průběhu dokumentu je v zásadě vrcholem jeho projevu sebedůvěry). Těžko mu to vyčítat, od toho koneckonců máme dokumentaristy, kteří s tim mají něco udělat a zde Lišková celkem zvládá kombo bezútěšeně odosobněných záběrů z/do/vně Danielova holobytu s bezobsažným žvatláním protagonisty. Každopádně nad rámec povinného liberálního dokumentu, nahlížejícího do soukromí extrémních minorit se zde nejde ani náhodou a i kdyby, tak za tu dlouhou, neskutečně nezvládnutou scenérii s matkou a psíkem stejně neni co odpouštět. (08.06.2015)

4,5 // hodně zásadní dokument, docela mě zajímá, jak toto téma zpracovávají ve světě (edit: prý nezpracovávají) (24.12.2014)

Čo mi je na svete najviac odporné? Jednoznačne pedofil! Dokument Danielův svět sa snaží divákovi odprezentovať zmýšľanie, že existuje hodný (nijako deťom neubližuje) a zlý pedofil. Daniel je tu vyobrazený ako nejaký kladný hrdina v útlaku, ktorý v rámci svojich možností bojuje proti predsudkom. Neustále hovorí, ako miluje jedného malého chlapca s ktorým má od rodičov dovolené sa občas stretávať. Miluje toho jediného, s ktorým má ako s jediným dovolený kontakt? To nie je láska, to je znížená možnosť výberu. Keby pracoval v škôlke, tak "miluje" polovicu mesta. Rodičia v dokumente samozrejme nevystupujú, ani žiaden záber venovaný niektorej z jeho ciest za ním, takže dosť možno vôbec neexistuje. A celá story má teda len slúžiť ako príbehová barlička. Ono celý dokument pôsobí, že nič neexistuje. Daniel a aj jeho pedofilní kumpáni (ich rozhovory o deťoch a postávanie u plotu detského ihriska hovoria celkom jasne o tom, že presvedčovať rodičov o existencii hodných pedofilov je asi ako im tvrdiť, že bodná rana nožom dieťaťu vôbec neublíži) totiž celú dobu pôsobia ako homosexuáli, ktorí nemajú na nájom, a tak súhlasili s hraním si na pedofilov pred kamerou. Jediná zmysluplnosť tohto dokumentu je v tom, že si rodičia skrz zhnusenie ešte viac uvedomia, že nikdy nie sú dosť opatrní ohľadne toho, komu dovolia sa stretávať s ich deťmi. (06.03.2016)

Ukoukám všechno. I Lidskou stonožku jedna jsem zvládl. Dvojku už teda ne. Ale na některé věci se mi prostě dívá hůř. Sorry Danieli, obhajoba fajn a určitě to není úplné fajn věc pro život. Ale prostě nope. (31.07.2016)