Daikjódžu Gappa
Monster from a Prehistoric Planet
Gappa, the Triphibian Monster
Gappa
Obsahy(1)
Vědecká expedice objeví na jednom z tropických ostrovů v jižním Pacifiku ještěra, kterého místní domorodci uctívají jako božstvo. Zemětřesení jednoho dne odkryje sluj a v ní ještěří mláďata. Domorodci varují vetřelce, aby je nechali tam, kde jsou. Ti však nedbají rad a odvážejí je do zoo v Japonsku. Rozzuřená matka mláďat se vydá hledat své potomky a ničí při tom vše, co jí stojí v cestě... (Levné knihy)
(více)Recenze (153)
Popravdě řečeno jsem se u tohoto filmu vždy dobře (po)bavil. Za reálného socialismu jsem jako "malý chlapec" spolu s dalšími "malými chlapci" a "malými děvčaty" na tomto filmu totálně ulítával. Byla to pro nás kultovka ze všech kultovek nejkultovější... a my se rozplývali nad všemi těmi "hrůzostrašnými" ;o) akčními záběry. Naše nadšení neznalo mezí. Ty jsem nalezl až o pár let později... za pár let jsem již coby "velký muž" - stále však se srdcem malého chlapce (ve sklenici na stole) - zkoukl film znovu a nestačil jsem se divit. (Po)bavil jsem se sice dobře, ale kdeže zmizely všechny ty hrůzostrašné akční záběry? To fakt nevím... něco asi vzal ďas, něco Pan Pokrok a o zbytek se postarala ztráta iluzí a nabylé filmové zkušenosti. Shrnuto a podtrženo: Nostalgie velí zvýšit bodové ohodnocení, rozum velí nechat to tak, jak jsem dal. ()
Nesrovnatelně méně populární sestřička ve světě mnohem známější Godzilly a jiných monster z nekonečné série kaiju-eiga movies. Její výsledné hodnocení je v mých očích pozitivně ovlivněno vzpomínkou, kdy jsem jako malý v kině Gappu hltal, tehdy dabovanou a v našich končinách poměrně oblíbenou (na rozdíl od zbytku světa). V kontextu žánrově příbuzných snímků jde o podprůměr, ovšem i po letech Gappa baví, ovšem jinak, než tvůrci zamýšleli. Spousta nechtěně komických hlášek, srandovní scenář a především samotná Gappa (s družkou a malým gappátkem), která vypadá jako přerostlý kříženec slepice a ještěra. Triky jsou takové, jaké se od žánrově podobných filmů čeká - tedy herec, navlečený v kostýmu, rozšlapává papundeklové kulisy města a krajiny a zastavit se ho snaží modýlky tanků, děl, letadel či lodě. A navrch jeden přesládlý happyend setkání gappí rodinky a "uvědomnělé procitnutí" slečny novinářky, která s vážnou tváří pronese "Novinářku už dělat nebudu. Zjistila jsem, že jsem obyčejná žena, jejíž místo patří u plotny a s plínkami." :o)) ()
Nostalgie nemusí implikovat nutně Tarkovského :-) ()
Život je plný paradoxů...můj drahý otec zakoupí dvě DVD - jedno je Gappa, film zakoupený díky nostalgickému záchvatu v krizi středního věku:) A druhé je Apokalypsa Redux, zakoupená nevím z jakého důvodu, ale co, odmítl by to jen blázen;) Gappa je po mnoha stránkách zajímavý film - dokázal mi jak moc se film změnil během těch pár desetiletí. Ukázal mi, že Japonci opravdu umí natočit nejbéčkovější béčko všech béček - i tak se budu dívat celou tu hodinu a půl, nedbaje příšerných triků, nulového herectví a zbytečné hudby. Plus ty staromilské kecy o zachování tradiční rodiny a postavení ženy... Malá Gappa byla opravdu roztomilá, i když to rozhodně nepřebije fakt, že je to kříženec Ptáka Noha s Želvou, všechny modely jsou příšerné a celé je to hlavně k smíchu... Smířlivých 50% ()
Vzhledem ke stáří snímku a s přihlédnutím k mému věku je jakákoliv „nostalgie“ nemyslitelná. Kdyby Gappa trvala hodinu, dalo by se hovořit o sympatickém „guilty pleasure“, jenomže i relativně krátkých 84 minut je v tomto případě vcelku dlouhé pokoukání. Zvláště úvodní půlhodina, narvaná imbecilními dialogy a prozkoumáváním tajuplného ostrova (na kterém si to na plné grády chrlí sopka a obyvatelé kolem ní dělají jako by nic), je maximálně nudná, protože procházka mezi papundeklem, v němž je největším zážitkem kameramanova epilepsie mající evokovat zemětřesení, nadchne leda tak masochisty. Rozšlapávání města, rozpalování tanků či sestřelování stíhaček, kterým se „baví“ Gappa rodiče (čert ví, jak se to skloňuje) už je o něco zábavnější, ale všechno se po čase okouká a v tomto případě je deset minut mnoho. Gappa je špatný film a jako seznamka s klasickými kaiju filmy je to dost nešťastná volba. ()
Kdysi v našich kinech vyvolal tento film velký zájem diváků, kteří se na něj chodili dívat skoro jako na svatý obrázek. Dnes mi není zcela jasné proč, neboť i Karel Zeman už o 10 let dříve disponoval lepšími triky, než toto průměrné béčko. Ani dějově to není nic světoborného a herce snad ani nemá cenu komentovat - i vesničtí ochotníci by to zahráli lépe. Ty hvězdičky jsou ze sentimentu. ()
Proste becko vsech becek, ale na druhou stranu filmova klasika. ()
Roztomilé. Vynořily se mi pěkné vzpomínky na dobu, kdy mi bylo 12, chodili jsme s klukama na fláky typu Velké nesnáze v Malé Číně, King Kong a podobné... Samotná Gappa je překvapivě stravitelná i dnes a když si budu chtít navodit stavy příjemné nostalgie po dětství, vím už, co si pustím. ()
Dvojté béčko jak od Eda Wooda, upachtěná srajda pro blabužnické fantasmagoriky... :-) Neuvěřitelné dialogy typu "...jste japonští lidé? Přesně tak, jsme Japonci. Jak jste to poznali?..." či "...jezero pod sopkou(!) - a vážně se nám to jen nezdá? Je to pravda!..." vkusně doplňují genrové obrázky a infantilní triky, vypadající jako z dob počátků cinematografu... "...prehistorická kostra - samé kosti..." dí žaponský vědec a člověk by učurával smíchy - kdyby to nebylo celé tak strašně stupidní a nudné. Navíc v českém naprosto směšném dabingu pro kulturní masochisty, neboť >levný< distributor se ani nenamáhal k japonskému originálu dát titulky (za což by zasloužil napráskat). To vše s otřesnou kvalitou ořízlého zlého obrazu - zabaleno v edici >Zlatý fond světového filmu< (!) od KMa. Patafyzické. Ač jako dítě též jsem viděl několikráte, nehodlám podléhat nějakým sentimentálním náladám. Jedna hvězdička snad jen za tu vzpomínku. Koupeno v Levných knihách slevněno na 39,00 Kček! To se vyplatí...:-) Fakt - za víc to nestojí... ()
Přestože vykrádá Godzillu snad ve všech směrech, včetně nepochopitelného "ohně", které obludky plivou, a obsahuje méně destruktivních pasáží, hodnotím ji lépe. Působila mnohem filmověji (síla devíti let je znát), neměla tolik hluhých pasáží (i když by se rozhodně našly) a především její konec ve mě dokázal probudit emoce a zásluhu na tom mají i zcela evidentně umělé obludky s dokonale lidskmi pohyby. (možná právě proto). Je to kravinka, ale příjemná kravinka, u které sice člověk necítí mrazení v zádech v důsledku uvědomění si historického významu, ale rozhodně na ni bude vzpomínat s úsměvem na tváři. ()
Film edwoodovských kvalit. Většina filmu je docela nuda, ale řádění Gapp (tj. chlápků v ještěrko-netopýro-slepičích kostýmech) v nepovedeně vymodelované krajině plné angličáků, miniaturních tančíků a papundeklových baráčků je opravdu k popukání a vysloužilo si u mě celé tři hvězdičky. K dostání v Levných knihách za hubičku, a to se myslím vyplatí. Btw - nápisy na obalu jako "Zlatý fond světového filmu", "Před Godzillou byla Gappa" a "Nejznámější monstrum opět na scéně" jsou skoro stejně legrační jako samotný film. ()
Realisticky zhodnotit Gappu by znamenalo rozhodovat se mezi 1 hvězdičkou a odpadem a nejspíš by zvítězila kategorie odpad. Je to film neuvěřitelně naivní a hloupoučký, už v době svého vzniku technicky zastaralý. Jenže svou nezastupitelnou roli v mém hodnocení a určitě i v hodnocení ostatních hraje nostalgie. Gappa byla prvním filmem, který jsem v kině shlédl jako malý kluk a byl jsem z něj jednoznačně unešený. Těch příšer jsem se nesmírně bál a nekvalitní triky mě tehdy šokovaly. V 70. letech byla Gappa u nás velice populární, v kinech prošla třikrát, pokaždé za velkého zájmu. Nabídka v daném žánru byla holt strašně chudičká. Dnes už je to jen součást filmové historie, zajímavá pouze pro sběratele žánru a fanoušky filmové historie. Celkový dojem s ohledem na nostalgii: 30 %. ()
No to bylo něco - tedy v našem dětství, tj. u mě v pravěku, kdy žižka měl obě oči atd... jako malí, jsem chodili do kina z očima navrhch hlavy a fandili všem tady těm příšerkám z Japonska - Gappa, Gamera, co lítala a vypadala jak želva, záporná Gaos, pogumovaná X-nestvůra z vesmíru..... sakra i ty vlašťovky, tenkrát lítaly jinak...... ()
Na to se vážně chodilo do kina? ()
Jeden z mála katastrofických filmov, prístupný deťom, bez následkov na ich psychiku. Príšery totiž nevzbudzujú hrôzu, ale skôr súcit a pobavenie. Dôležitá je v tomto smere aj eko stránka filmu, upozorňujúca na to, že človek by sa nemal správať k iným živočíšnym druhom ako ich pán, ale len ako ich rovnocenný druh. Naivné dialógy a isté akčné prestoje deti zvládnu, kým si budú lámať hlavy nad tým, čo za divné oči to svetielkovali na začiatku z mora. Naivné triky (ten s tankami mi pripomenul partizánsky film Vlčie diery) kultového filmu. Vôbec nie je tak hrozný, ako tu kolegovia píšu. Je detsky imaginatívny. Fakt je, že veľa z tých, čo videli film ako deti, stratili schopnosť naivného očarenia a prižmúrenia oči nad nedostatkami. Alebo skôr, nahradili ju (často zradnou) racionalizáciou všetkého. I umeleckého diela. Akým film je, bez ohľadu na jeho kvalitu. Nuž a Gappa je nadpriemerne kvalitná. Síce len kúšťok nad priemer, ale je. Samozrejme, s prihliadnutím k dabingu a záverečnému antifeminist posolstvu, kedy si fotografka z novín na základe skúseností s Gappou famíliou uvedomí, že jej miesto nie je v práci, ale výlučne pri sporáku a plienkach. ()
Gappa je dnes skôr humornou "podívanou", než serióznym filmom. Aj keď chcela byť (a vo svojej dobe asi bola) hororom o monštrách s morálnym ponaučením. Pozrela som si Gappu znova asi po 20-tich rokoch, ale okrem pobavených komentárov mi pri nej nič svetoborné nenapadlo. Priepasť rokov sa v tomto prípade nedá prekonať. Heslo znie: "Nezabíjajte monštrá, veď sú to tiež len ľudia". Tešia sa na svoje dieťa, pri stretnutí ho potľapkávajú, túlia si ho k hrudi a dokonca plačú. Od efektov, cez scenár, dialógy, hercov, až po "domorodého" chlapca namazaného boxom na topánky je to jedna veľká bieda. Ale v roku 1967 to v Japonsku mohla byť senzácia - kto vie, či sa úvodná pieseň (Gappaaa, Gappaaa:-) či záverečná (Sayonara Gappa:-) neumiestnili v rebríčkoch hitparád. Pikoška na záver - videla som Gappu ako malé dieťa na amfiteátri a asi ma dosť vzrušila, pretože viem, že v škole na výtvarnej výchove som potom nakreslila loď a dve veľké svetlá vynorujúce sa vedľa nej :-) To bola zároveň po celé tie roky jediná spomienka, ktorá mi z filmu zostala. ()
"Gappa" je starý, japonský monster horror. Ja som si ku týmto ázijským snímkom o obrovských monštrách nikdy nevypestoval vzťah. Filmové triky sú primitívne a herecké výkony šikmookých ochotníkov ešte primitívnejšie. Pamätám si, že asi ako desať ročný chalan som náramne túžil si to pozrieť. No namiesto "Gappy" ma zobral otec do kina na "Winnetoua". "Gappu" som videl až teraz a musím sa otcovi poďakovať, že v mladosti nedeformoval môj vyvýjajúci sa filmový vkus takýmto ázijským brakom. ** ()
Gappa, aneb rádoby velkofilm z šedesátých let po japonsku. Jistě, je to kravina až na půdu. Chápu, že někdo může mít z toho, jak je tenhle snímek blbý, pomyslné orgasmy, ale Gappa nenabízí nic ani na intelektuální ani na zábavové rovině, hudba je velice mizivá a nevýrazná, herci strašní a spíše mi připomněli kvalitu na pomezí domácího videa a soukromého divadla pana Burnse. Jasně že to může být kult, či dokonce průkopník žánru, ale popravdě žánru, který je mi protivnější než latinskoamerická telenovela se slasher hororem a teenagereskou komedií dohromady. Závěr nasadil filmu korunku i s jablkem. Byl tak srdcebolný, že jsem si raději dával každých pět vteřin pauzu, abych to rozdýchal. Já ale mám rád béčka, ne že ne, ale gappí rodiče s malým gappátkem (kteří snad měly připomínat griffiny), byli buď nudní nebo....chtěl jsem říct směšní, ale ono to k smíchu opravdu nebylo... ()
nebo odpad! Jak se to veme... ()
I po letech se dívám na Gappu dávnýma očima, kdy mi japonské monstrfilmy učarovaly. Pravda, triky jsou děsivé, herci v kostýmech ještěrů rovněž (takhle ale prostě Japonci své filmy točili). Zatímco v amerických a britských filmech kraloval Ray Harryhausen se stop-motion a u nás vdechoval život pradávným obyvatelům Karel Zeman, Japonci usoudili, že nejlepší varianta je převlečený herec, což jim vydrželo hodně dlouho. Pokaždé obdivuji práci modelářů, stavby musely dát hodně práce a zabraly jistě spousty času. Scény na ostrově mají své zvláštní poetické kouzlo, které ještě podtrhují bubny domorodců. Dnes úsměvné a do jisté míry zábavné dobrodrodružství. ()