Smrtící Avalon

Zvláštní film...a bohužel naprosto nezajímavý. 106 minut vlekoucích se jako želva po endoprotéze, nulový scénář, strašné herecké výkony a totálně zmatená režie. I když možná v tom všem smysl byl - jenže kdo by ho hledal? Proč ztrácet čas filmem, ve kterém po čtvrthodině následuje pětiminutová "umělecká" scéna, která je vlastně jen sestřihem toho, co jsme už viděli? Samozřejmě v proházeném pořadí, se spoustou prolínajících se flashbacků, tajemných pohledů a s chorálem v podkresu...Vizuální stránka působí v prvních okamžicích příjemně, postupem času (s nulovou vypovídací hodnotou filmu) se ukazuje jako samoúčelná masturbace. A to nemluvím o poslední části filmu, která velmi násilně přejde do klasického vizuálu... (11.12.2006)

Po zvážení mažu své dosavadní hodnocení. Z odstupu se mi i nedostaky Avalonu jeví jako určité přednosti. To, že celou dobu působí film poněkud "chudě" se započítává jako plus právě díky závěrečné pointě. Virtuální realita může působit podstaně skutečněji než život a naopak život jako by byl jen plochou virtuální realitou. Stále platí, že zápletka tohoto filmu není originální, našli bychom paralely k filmům jako eXistenz nebo Matrix. Pro režiséra Mamoru Oshii jde však zřejmě o téma velmi osobní, o čemž svědčí, že se k němu neustále vrací. Asi platí, že Ghost In The Shell je efektnější a možná i povedenější, ale i Avalon stojí za zhlédnutí. Jenom příhledněte jako diváci k tomu, že vám film nenábídne ani mnoho akce ani mnoho vizuálních triků. A to se od sci-fi obvykle očekává. Mám-li tento film na závěr nějak pochválit, řekla bych: Mistrova ruka zde zůstává patrná. Jako v ostatních Oshiiho filmech hledají jeho hrdinové vlastní identitu, snaží se pochopit uspořádání a smysl všech věcí a nalézt recept pro štěstí ve světě, který snad ve všech Oshiiho filmech působí jako velmi pochmurné místo. Varování: Tento film (narozdíl od ostatních Oshiiho filmů) není animovaný! (18.02.2004)

Veľmi rozporuplná záležitosť, ktorej námet sľuboval predsa len viac. Osobne mi nesadla vizuálna stránka filmu, kde sa tá rozporuplnosť prejavuje minimálne rovnako, ako v scenári. No a do tretice sa tá schíza ukazuje aj v netradičnej koprodukcii, čiže je to tak divné, ako to aj znie....Japonsko a Poľsko, skôr by som povedal, že Japonsko verzus Poľsko. Výsledkom je remíza, ale keď ste očakávali víťazstvo, považujete ju za prehru. (05.08.2016)

Jedním slovem umělecký zážitek. Dvěma slovy. A ta hudba (Kenji Kawai)... Tenhle film není pro každého, naneštěstí se k němu dostávají převážně fandové anime a pana režiséra - ale Avalon anime není, není dokonce ani animovaný, jak se uvádí v infu. Tento film byl natočen v polských reáliích a následně počítačovou animací upraven. Toto upravení ale zdaleka nejde tak daleko jako u Temného obrazu (http://www.csfd.cz/film/194929-temny-obraz-scanner-darkly-a/ ). Připravte se na to, že tenhle film je opravdu VELMI pomalý, ale rozhodně není nudný. Je plný symbolů a skrytých významů, ale pokud někdo na něco takového nemá náladu, není se co divit velmi nepříznivým hodnocením zdejších uživatelů. Pro informaci všem, kteří si stáhli verzi s japonským dabingem: film byl natočen v polštině a jak už to tak bývá, ani ten nejlepší dabing se originálu nevyrovná a to platí i o dabingu českém, který je už "tradičně" nejhorší, stejně tak jako český distribuční název... (25.09.2006)

Ve všech směrech silně nevyrovnaný film. Fádní, jen rádoby efektní forma a vyblité bavy jsou většinu času poměrně ubíjející, a nezajímavé, sem tam však poslouží jako odrazový můstek pro obrazovou vychytávku, která vám v hlavě zůstane velmi dlouho (barevná večeře, zastávka tramvaje). Na druhou stranu ve vyblitých pasážích vyniknou Polské exteriéry, i interiéry, které naopak zcela nefungují v barevné pasáži. Příběh je místy značně zmatečný, jindy je velmi zábavné sledovat herní principy, aplikované na děj (hrdinka popadně "odněkud" raketomet, a neustále, z "mimozáběru" vytahuje nové a nové střely), stejně jako RPG prvky. Zvláštní je také jayková nevyhraněnost. Polští herci (jejichž herecký projev je navíc velmi stilizovaný, a jeden je vážně mizernej) jsou nadabováni japonsky (někdy lépe, někdy hůře, a 2 jsou vážně mizerně), v knihovnách mají knihy s Japonsky psanými názvy na hřbetech, ale na stěnách jim visí plakát s nápisem "Filharmonia Narodnowa". Hodně ale zvedá úroveň hudba Kenjiho Kawaie. A taky je zvláštní pozorovat, jak Mamoru Oshii všude cpe basety (nabízí se srovnání s jeho pozdějším Innocence, a v některých scénch je vidět zjevná inspirace bratry Wachovskými, kteří se s Matrixem zase inspirovali právě od Oshiiho) (27.02.2007)