Historie jednoho domu

Příběh domu U sedmi švábů. Město, čtvrť, ulice, domy. Každý dům, díl člověka, a přece si žije po svém jako nezávislý, do sebe zahleděný živočich svým vlastním údělem a ve svém vlastním čase. Neboť lidé přicházejí a odcházejí. Příliš pomalu pro jeho paměť a příliš rychle pro jeho vkus. Postaven člověkem, slouží člověku. Ale zároveň vyžaduje od něj na oplátku to nejcennější, co má. Jeho příběh. A člověk, který skládá svému domu účty. Od okamžiku, kdy prvně zapláče v bílém povijanu, až do chvíle, kdy ho nesou se schodů dolů nohama napřed. Ta svědectví si každý dům opatruje a uchovává. Na půdě, ve sklepě, v opuštěném pokoji prázdného bytu, kam rozbitým oknem táhne průvan, či ve spižírně s policemi, plnými zavařenin a s přikrytou mísou, ve které kyne těsto. A také v popraskané omítce, na cihlách. Ale i v panelech. Neboť lidé přicházejí a odcházejí, ale domy zůstávají. A ustoupí-li jednou starý dům novému, předá mu jako známý odkaz kus svého dějepisu. I když ten nový dům si vede po svém, jak také jinak, dobře ví, kdo mu bral míru na kabát. Tak domy smutku, domy radosti i domy s lucernou stojí dál, kde dnes nacházíme rovné fasády a s trochou nostalgie trochu litujeme, ač není čeho, a svěřujeme se tím novým domům, které nám naslouchají stejně pozorně. (oficiální text distributora)