EXODUS: Bohové a králové

Dalších sto šedesát korun spláchnutých do hajzlu! A to jsem se do kina vypravil v toužebném očekávání skotsky rozmáchlé, realisticky pojaté historické fikce. Ani piču! Nejdřív mě ty kurvy v Sinestáru nakrmili takovým množstvím zasraných reklam, že by měl být lupen minimálně zadarmo, a pak mě dorazili téměř třemi hodinami urputně otravné starozákonní prudy skutečně biblických rozměrů, až jsem se ze zoufalství málem začal modlit k fousatému strejci o plechovou prdel. Chápu, že Rydly měl asi potřebu pořídit bráchovi pár odpustků, aby ten neměl eternálně zaražené vidle v rektu uprostřed pekla pro sebevrahy, ale to si, kurva, mohl koupit obligace Vatikánské banky a nesesílat deset morových ran na chudáka diváka. Vím, že poté co Džexn vylezl s Pánem prstenu, je fantasy in, ale doufal jsem, že jen ta zábavná a nezávadná, protože ve jménu Saurona tu nikdo dva tisíce let nevraždil a nekradl. Satanžel je ta miliarda pomatenců, co slaboduše uctívají tu tolik starostlivou, odpouštějíci a milosrdnou modlu, která aby zamořila svět židáky, místo vyhlazení faraónské vládnoucí garnitury raději povraždí všem ubohým chudým Egypťanům děti, nechá jim vychcípat ryby v Nilu a sežrat úrodu kobylkami, pořád dost zajímavou kupní silou, jež se navíc není moc těžké trefit do nevkusu. Holt život v Ječný je pořád větším lákadlem než živoření na Petřinách a rozhodně stojí zato klanět se kvůli němu takovému lhostejnému zmrdovi! Takže si tu kalvárii shrňme. Mezi počáteční, slušně vypadající bitvou u Kadéše a finálním „božským odlivem“ to není nic jiného, než dokonalé přepapouškování nejoblíbenější verneovky všech blahoslavených kudlanek, strhující a záživné naprosto stejně jako četba pohádkové předlohy, tedy změť pomatených halušek Mošeho, co dostal ránu do hlavy, v podobě sáhodlouhých trachtací s Ředitelem, inkarnovaným do mimořádně nesympatického a arogantního fracka. A nezachránil to ani slušný Batman, ani vynikající Uoryjr s žužu podmalovanýma očima v roli faraóna, ani pětiminutový „haf“ Ryplyjové. Naprosto otravný zmar, u kterého má člověk stejné pocity, jako když se vypraví se svým farářem na maloměstskou dovolenou do Hurgády, tam vylepí pět litrů za výlet do Údolí králů, kde si v padesátistupňovém vedru dřepne bez čepky na šutrák, čumí na pyramidy, po nichž se rojí mezi zástupy tlustých Němců bandy cigošů s cetkami, a nechá si přitom tím flanďákem tři hodiny předčítat Starý zákon. Prostě nadpozemský zážitek. (31.12.2014)

Biblický epos o Mojžíšovi, v ktorom netreba rozpytvávať postavy a ich vzťahy, pretože ich predsa všetci dobre poznáme. Stačí krásne epické pojatie s dych berúcimi exteriérmi a peknými kostýmami, a efektné zobrazenie legendárnych pohrôm či prechodu cez oceán urobia z filmu biják. Chyba lávky. Som ateista a samotné biblické udalosti mi k nadšeniu nestačia. Tie mali byť iba nosnou myšlienkovou pôdou pre precítené vykreslenie motivácie postáv a ťažkosti zásadnej historickej etapy ľudstva, jej politických a etnických problémov. Všetko toto Exodusu buď chýba, alebo je to v ňom iba skratkovito odbité. Velevážne dielo, ktoré je menej zábavné než blbina Drákula: Neznáma legenda. (28.12.2014)

Zprvu jsem si myslel, že Scott jede na objednávku židovské lobby, která už dlouho nenechala diváckou obec dojmout svým trpkým osudem skrze výpravnou sandálovku, ale on na to jde až překvapivě racionálně a tak zatímco pragmatické zhodnocení sedmi ran egyptských faraonovým felčarem je ještě úsměvné, Mošeho revoluce, ve které si hrábne na hranu osobního šílenství už je nepředstíraná a neortodoxní vize se definitivně sevře na dně Rudého moře, v níž i ten lehký neduh (ne úplně funkčně vykreslení vazby mezi „bratry“, který naštěstí zachrání oba představitelé; a pomohlo by 20 minut navrch v úvodu) ustoupí a uspokojení dojde jak řadový divák, tak i čtenář znalý literární předlohy. (20.07.2015)

Exodus je klasický historický Ridley Scott, což jsem po příšerném Konzultantovi přímo potřeboval. Obsahuje epický příběh, nabízí brutální válečné scény a místy i neuvěřitelně natočené záběry, které mě budou děsit i ze spaní po ještě hodně dlouhou dobu. Třeba právě zrovna těch deset egyptských ran. Také má na svědomí kvalitní hudební doprovod a skvělé herecké výkony a tak mě na filmu trápí jedno jediné. A to je fakt, že kdyby Ridley vydal do kina tu čtyř hodinovou verzi, zřejmě by všechno dávalo smysl. Já si zhruba ve třetině filmu skočil v kině na záchod. Pryč jsem byl asi minutu a po minutě jsem byl v šoku, jak se příběh posunul. Zrovna jsem asi trefil blbej moment. Každopádně místy je dost znát, že RIdley musel stříhat, aby se vyšel alespoň do dvou a půl hodiny. Nicméně to všechno nic nemění na tom, že na tomhle filmu si jinou kritiku snad ani najít nemůžu. Nechápu zdejší znalecké názory, co se tady jak z kopírky shodují, že tohle je jeden z nejhorších filmů Ridleye Scotta, ale přesto jsou rádi, že je to alespoň nějaký film, protože nikdo jiný by to líp nenatočil. Lepší by bylo, kdyby si na to každý udělal názor svůj a budu dokonale spokojen. (04.01.2015)

Pozoruhodná židovská fantasy, ktorá je originálna tým, že núti diváka fandiť Egypťanom. Hebrejský Boh je tu totiž zobrazený ako skrz-naskrz nesympatický, arogantný, zlostne kričiaci fagan, ktorého najviac zo všetkého štve egyptský náboženský systém (čo je vtipne paradoxné, keďže židovská mytológia z tej egyptskej priamo vychádza, Ježiš je v podstate cover verzia boha Hóra) a polovica filmu je o tom, že tamten "spratok" nadprirodzenými silami pomôže zaostalým otrhaným separatistom v teroristických akciách proti najvyspelejšiemu štátnemu zriadeniu tej doby. Ale napriek všetkým výhradám (okrem výborného Balea a Edgertona tam nikto nemá čo hrať, charaktery aj dialógy sú nepatrične moderné...) sa mi to páčilo. Som proste fanúšik Ridleyho Scotta a tu je všetko, čo jeho film potrebuje - epické digitálne panorámy, hady, vejúce vlajky a nadupané akčné scény s prskajúcou hlinou. OK a som zvedavý na director´s cut. (13.03.2015)