Gözetleme Kulesi

Takový typický turecký artový film. Míchá v sobě dohromady to nejlepší z íránské a rumunské novovlné kinematografie, ale ani jedno ne tak dokonale jako "originály". Je to tu vlastně všechno - v hlavní roli je dlouhou dobu pozadí a okolí obou ústředních postav, zatímco echt pomalu vyvíjený příběh v něm prostě a nějak s ním koexistuje, umí to v náznacích říct dost o celé turecké společnosti, i když se to tváří jako příběh o hlavních postavách, který zde ale taky je, taky zde má dost významnou roli a taky je komplexní, i když na vysvětlení toho, proč postavy jednají jak jednají a jsou takové jaké jsou, dostanete opět jen v náznacích, které když vám utečou, budete ztraceni a nebude vám to tolik dávat smysl. Je to tu všechno, opravdu, ale ne tak perfektně, jak by mohlo být. Atmosféra mě sice dost chytla a nenudil jsem se ani na moment (i když to je jeden z těch filmů, který některé vyloženě unudí k smrti), ale není to až tak silné a až tak precizně napsané, že bych z toho byl nadšený podobně, jako z rumunských a íránských filmů. Něco tomu prostě chybí, ale i tak to má dost do sebe a na čtyři hvězdy to je určitě. I když i ta filmařská stránka na mě občas působila příliš "nefilmově"... Slabé 4* (02.12.2022)

Drama až dokudrama z tureckého vnitrozemí. V polovině studentka-průvodkyně autobusu sama porodí a sblíží se s o něco starším osamělým lesním strážcem. Před koncem je roztržka a následuje smíření.(max.70%) (13.12.2023)

V Turecku se točí dobré filmy. Tohle je až příliš nepříjemně dokumentární. (22.06.2018)

Poučen íránskými filmy nečekám od filmografie jižních zemí akční jízdy, ale spíše pocitovky, kde jednoduchý příběh dává nahlédnout do běžného života určité komunity. Nejinak je tomu zde. Sledujeme osud nového lesního strážce, který žije sám ve strážním domku na vrcholku hor, a studentku, která se živí jako stevardka v zájezdním autobuse. Každý z nich má své tajemství a v závěru se oba osudy setkají. Pokud jde o prostředí, můžeme tak nahlédnout nejen krásu tureckých hor a život v osamění, ale také nejrůznější odlehlé samoty včetně posledních hostinců při cestě autobusu i při putování dívky a seznámit se s místními zvyky, lidmi a každodenním životem. Styl vyprávění je pomalý, avšak kamera se nesnaží za každou cenu vynikat, ale naopak nechat diváka, jako by se díval vlastníma očima, jako by sám byl účasten na tomto výletě. Takže je nám třeba představena celá horská chata včetně suchého záchodu, nebo obyčejné pokoje a sklepy zájezdního hostince. Díky tomu má film zvláštní a sugestivní atmosféru, asi jako když si na dovolené vyjdete po půlnoci ven podívat se na hvězdy, a přitom sledujete „domorodce“, co touto dobou dělají, a zdáli sem třeba proniká hluk dálnice nebo šumění moře či lesa, sem tam se ozve cikáda, je to takové líné zastavení v čase. (24.09.2013)