Dočasný domov

I v americkém Klokánku, záchytné to stanici, chránící děti před vlastními rodiči, dochází ke stejnému jevu, jako u nás a všude jinde - bolestí ze sebepoškozování si dokazovat, že žiji, že cítím, že pohled na vlastní krev mi dá na chvíli zapomenout... Den otevřených dveří v "Short Term 12" však navíc nastoluje otázku, jak až je vhodné, aby se o takzvaně "znevýhodněné" děti starali ti, co si prošli podobným peklem, ano, dokáží odhalit rébusy, do kterých šifrují svá volání o pomoc, jsou jim blíž vědomím stejného stigmatu... ale dovedou zvládnout svoje vlastní emoce ve vyhrocených situacích, neposouvají záchranné hranice podle svých traumatických zážitků, nezatáhnou je do svých skříní s kostlivci? Není rozumnější pouze nadhled profesionála, byť z nastudovaných modelů? Pointa zní - obojí je správné, jen je třeba oba přístupy citlivě nakombinovat, pak naděje na záchranu není jen teoretickou učebnicovou formulí... Zajímavé, civilní, uvěřitelné. (17.03.2014)

Videl som už niekoľko filmov o mládeži, ktorá sa nevie zbaviť démonov zo svojho doterajšieho života a o terapeutoch, ktorí nehľadiac na vlastný, často problémový život, sa im snažia všemožne pomôcť. Rozumovo to chápem, ale pre pochopene a empatiu mi chýba vlastná skúsenosť. Preto sledujem takéto filmy nezaujato a som rád keď skončia. Tento bol možno o niečo lepší, ale videl som ho s ruským dabingom, na ktorý niekto naklonoval české titulky. A to už bolo nad moje sily. (02.07.2019)

Filmy o problémových teenagerech, kteří si prošli drogami, zneužíváním a nevím jakým dalším svinstvem, vídáme pravidelně ve velkém množství, ale jen málokterý na diváka dokáže tak přenést pocity jako právě tento malý velký film. Upřímně chvílemi mi bylo na umření, jako bych to sama prožívala, takový příběh o chobotnici a žralokovi mě úplně rozdrtil, především ten způsob, jakým je podaný a co představuje, v tu chvíli jsem se chtěla někam zahrabat a ukrýt se před celým světem. Přesně z tohoto důvodů mám tak ráda indie dramata, protože občas narazím na přesně takový film, bez velkých hereckých jmen, která by na sebe strhávala pozornost, ale který se Vám zaryje pod kůži jako máloco a tento film jen tak z hlavy nedostanu. (08.01.2014)

Další nenápadné drama, jehož tvůrci si zaslouží velké uznání za to, že i s velmi malými finančními prostředky dokázali vytvořit takto zábavný a intenzivní snímek. Samozřejmě jedné se o příběh z prostředí diagnostického ústavu a tak je vážné téma postaráno, ale je zpracováno tak strašně citlivým a místy velmi zábavným způsobem, že je radost jen sledovat dění. Opravdu si velmi cením takovýchto filmových počinů. Brie Larson je v hlavní roli vynikající. Velký-malý film. Jen škoda, že jich je takhle málo. (06.03.2014)

Vždycky tak nějak jednou do roka se objeví jeden indie film, který mě svým zpracováním a upřímností zcela odrovná a letos tuhle metu jistě splňuje pecka Short Term 12. Po režijní stránce naprosto výtečná věc, která skvěle kombinuje vážné pasáže s humornými a pohodovými scénami, aby pak scénáristé přišli v poslední třetině s totální emocionální smrští, která mě vyždímala na několik následujících měsíců. Postavy jsou naprosto uvěřitelné, jejich vývoj a postupné odkrývání tajemství hlavní postavy je navíc tak skvěle napsané, že by kdejaké letošní oscarovky mohly závidět. Brie Larson navíc předvádí zatím svůj nejlepší herecký výkon a také zbytek obsazení včetně dětských herců je bezchybný. Pro mě bezpochyby jeden z nejlepších filmů roku 2013. (11.01.2014)