Les Salauds
Les Salauds - Dreckskerle
Bastardi spia dobre
Bastards
Režie:
Claire DenisKamera:
Agnès GodardHudba:
TindersticksHrají:
Vincent Lindon, Chiara Mastroianni, Michel Subor, Julie Bataille, Lola Créton, Alex Descas, Grégoire Colin, Hélène Fillières, Florence Loiret Caille (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V temném thrilleru z noční Paříže se námořní kapitán Marco Silvestri (Vincent Lindon) vrací narychlo na souš, aby pomohl své sestře Sandře. Sandřin manžel spáchal za tajemných okolností sebevraždu, rodinný podnik se potápí a dcera Justin má psychické problémy. Zprvu se zdá, že za vším stojí bohatý a mocný obchodník Edouard Laporte. Marco se proto přistěhuje do domu, kde žije Laporteova krásná milenka (Chiara Mastroianni) s jejich malým synem, a osnuje pomstu mocnému nepříteli. Postupně ale zjišťuje, že věci nejsou tím, čím se zdají být. (Artcam Films)
(více)Recenze (28)
No i když chodím na filmy s tím, že nic nečekám, tak tohle jsme nečekal ani když jsem nic nečekal. Autoři se absolutně nenamáhají s vysvětlováním divákovi. Bud pozorně koukej, poslouchej a doufej, že z toho alespoň půlku pobereš a nebo nám polib prdel. Opravdu brutální styl vyprávění, kdy něco doklapne až ve scéně dvacet minut po události či dialogu a někde prostě nepomůže ani svěcená voda. Poměrně syrový, sexuálně zcela otevřené leč kdybych se ve filmu lépe orientoval a nemusel každou scénu dávat do souvislosti s každou jinou scénou určitě by to pomohlo. Herecký majstrštyk ve scénaristickým bludišti. ()
Hned po promitani jsem si pomylene rikala, ze vlastne neudelal zadny velky cin. Ale on se prece dokazal obetovat. Marne. Krute. (Hahá, podle teorie všívání je více bratrem, než lidskou bytostí!) A na poslednich deset vterin uz jsem zavrela oci. Predstavovala bych si ten zaver mene konstuovany a vice intuitivni. (Ackoliv mam v posledni dobe podezreni, ze nevim, co to slovo doopravdy znamena.) ()
Chybovat je lidské, ale jen vůl by stejnou chybu udělal dvakrát, říkal jsem si loni, když jsem se znechuceně vypotácel z kinosálu po promítání Holly Motors v rámci Festivalu francouzského filmu a těšil se, že se příště podobným omylům obloukem vyhnu. Uplynul rok a na stejné akci jsem se dopustil téhož přešlapu. Podrobnější průzkum by mi totiž záhy odhalil, že za jménem Claire Denis se skrývá autorka neuvěřitelného dílka Miluji tě k sežrání zaujímajícího čestné místo v desítce mých nejděsivějších filmových zážitků. Denis je taktéž neúnavnou harcovnicí po filmových festivalech, kde její výtvory hodnotí hrstka filmových zasvěcenců, takže i když snímek figuruje v červené barvě, s pouhými 22 hodnotícími je to poněkud matoucí informace. Denis z psychologického dramatu poctivým úsilím stvořila rébus, který má díky důslednému zpřeházení scén ponejvíce podobu přesmyčky, ale nebojte se, dojde i na jiné druhy hádanek. Nejvíc času totiž divák stráví luštěním, kdo je kdo, kde se nalézá a proč se děje to či ono. Z některých filmů jasně cítíte, že režisér kašle na diváky a jde si důsledně za svou uměleckou vizí. Claire ale mate diváka záměrně. Jenže narozdíl od jiných režisérů, kteří tahají diváky za fusekle, není zábavná. Není to prostě Nolan nebo Lynch. Snímek se vleče neuvěřitelným způsobem a místo aby nutil k přemýšlení a provokoval, nudí. Když se po osmnácté během pěti minut podíváte na hodinky, je to určitý signál, že něco není v pořádku. U tohoto druhu snímku je lepší sedět na kraji řady, protože když náhodou zatoužíte jít na toaletu, nejste nuceni budit několik spolutrpících v řadě. Když se pracně film doklopýtá k cíli, je vám už tak nějak lhostejné, kde se skrývá pointa. Výsledný dojem pak připomíná hnisavý zánět. Líbit by se Parchanti mohli těm, kdo hledají "jiný" film a cítí se být povzneseni nad běžnou filmovou produkci. Narozdíl od Caraxe ale Denis není tak velký magor a její fantazie je mnohem víc limitující, takže nečekejte žádný rozlet. Celkový dojem: 10 %. ()
Parchanti spí dobře. Wacoslav1 špatně. Pokud ho tedy neuspí podobně nudná zplácanina všeho možnýho.30% ()
Teda pobrat, co se vlastně v tomhle filmu děje, dá jednomu docela zabrat. Bezprostředně po dokoukání nemám pocit, že bych měl úplně ve všem jasno, ale je mi to tak nějak jedno, protože mě ten film spíš celkově moc neoslovil. Přišel mi divný, protivně fragmentární a obsazený samými hnusnými herci, snad s výjimkou Chiary Mastroianni, u níž mi ale pro změnu přišlo skoro strašidelné, jak je podobná svému otci - já jsem celou dobu netušil, že jde o dceru Marcella Mastroianniho, ale pořád mi přišla strašně povědomá, a teprve s naběhnutím závěrečných titulků, kde se objevilo její jméno, mi to došlo. Za sebe si myslím, že to asi nemusí být špatný film - minimálně kamera a soundtrack jsou super - ale pro většinu lidí to asi bude nestravitelné. Minimální počet hodnocení i komentářů, které si zde film vysloužil, mě vede k domněnce, že návštěvnost v českých kinech byla asi minimální a že je tento film českým divákům v podstatě neznámý. Osobně se tomu nedivím a sám bych film asi radši nikomu nedoporučoval - sám jsem si k němu cestu nenašel a chuť vidět ho znovu není (naopak jsem si uvědomil, že koukat na film jen proto, že se vám líbí jeho plakát, asi nemusí být vždy úplně dobrý nápad). ()
Film s mysterioznym závanom a s dedom Eduardom v hlavnej úlohe, ktorý by sa s tými svojimi diabolskými očami hodil skôr na úlohu Hannibala Lectera. ()
Mohlo by to být akční, hrdinostředné, protivné, hrdinské, happyendové. Naštěstí je to francouzský, a nikoli americký film. Dobrá hudba, a dost erotiky (Lola Créton, Chiara Mastroianni). Edit po přidání dalších komentářů: Tak jsem si myslel, že absencí českých titulků prostě jenom nechápu souvislosti a špatně se orientuju v postavách, ale jak vidno, ani diváci v kině na festivalu neměli jasno, ty ženský se fakt pletly. ()
Noir film Claire Denis otáčí obvyklé thrilerové zvyklosti na hlavu. Věnuje více pozornosti postavám, než vyprávění nebo akci. Po shlédnutí si nebudete jisti, jestli jste úplně porozuměli co se stalo. Film funguje jen z hlediska nálady a atmosféry. ()
A tohle bylo do prdele co? Děj skáče z jednoho konce na druhej a i když si myslíte, že něco z toho filmu chápete tak na konci zjistíte, že víte stejný hovno jako na začátku...Až po filmu jsem si přečetl obsah filmu na čsfd a myslím, že toho vím víc než co jsem si odnesl z filmu. ()
Sorry, ale tohle byl ultra nesmysl. Ani po 100 minutách tak pořádně vlastně nevím, co se komu kde a jak dělo, jen tuším, ale z toho tušení mi vycházejí tak minimálně dva naprosto různé filmy. A ani po 100 minutách vlastně nevím, která ženská byla která. Děj skáče neustále sem tam, A když se film časem blíží ke konci a vy čekáte, že teď se objeví něco, co všechno vysvětlí, bum, je konec. Autoři jsou fakt Saláti. Škoda Vincenta. ()
Mna nadchla atmosfera nocneho Pariza, k tomu este sa riesi bankrot, psychicke problemy a vysoko vyzdvihujem fakt, ze nic nie je tak ako sa zda : 77 % ()
Les Salauds sa síce spočiatku tvári ako jednoduchý revenge film (fakt nechápem, ako niekto môže mať problém orientovať sa v postavách), postupne sa však morálne pozície začnú otáčať... Osobne film interpretujem tak, že Laporte nebol taký bastard, a Marco taký svätec, akými sa spočiatku zdali byť. ()
Bohužel to během dvaceti minut vystřílí všechno, co na tom je zajímavýho. Vrchol pak přijde ještě se scénou na schodech, tehdy jsem si říkal, že je to pořád ještě super. Jinak se to točí pořád dokola a všechno se doslovně říká a ukazuje, přestože je to srozumitelný. Upřímně by mě zajímalo, co je na tom pro mnohý diváky nepochopitelnýho. Kdo je kdo a o co jim jde je jasný během 5 minut, pak to v průběhu filmu zopakujou a dovysvětlí ještě asi milionkrát. Celá ta venkovská kukuřičná záležitost je zbytečná, ve finále vyloženě trapná. Škoda, odehrávat se to převážně v těch dvou bytech a okolí a srát na ty thrillerový rádobyšoky, byla by to pecka. ()
Mohlo to být výborný francouzský drama, kde by se temná atmosféra dala krájet, ale ono to tak bohužel ve výsledku není. Je to totiž neskutečně zmatečný - flashbacky, střihy a skoky neustále ze strany na stranu, takže se člověk musí neskutečně soustředit, aby pochytil, co se tam vlastně děje. A do toho obsadí na ty zásadní ženský role natolik podobný dámy, že to v tom zmatku dělá doslova bordel. Ponurej filmovej art-filtr s hodícím se soundtrackem to výborně doplňujou, ale to hlavní, což by měl být děj, téměř chybí. Nebo to tam je, ale hodně pečlivě urkytý tak, aby to jen tak někdo neviděl. Po shlédnutí jsem si přečetl nejeden článek o tom nebo nějakou tu synopsi, abych z toho měl aspoň něco, ale ani to moc nepomohlo. Jeden z recenzentů se to snažil vysvětlit citací: "Jean-Luc Godard: A story should have a beginning, a middle and an end … but not necessarily in that order.” Já mám ale dojem, že tady se to neřídilo ani tímhle... ()
Celý film se odehrává v povedeně temné atmosféře, která jakoby diváka postupně připravovala na něco opravdu strašného, na nějaké velké rozuzlení. To se ale bohužel nekoná. Film skončí, atmosféra vyprchá a pointa? Dost slabá, nepřináší ani nic nového ani nic šokujícího. ()
Plný počet nedám, protože v jedné scéně mě autorka tahala za nohu, a to nemám rád :-) Jinak velmi solidní kousek s atmosférou francouzských noir krimi filmů. Příběh je vyprávěn vcelku srozumitelně, akorát tak nějak odosobněně a bez nápovědných emocí. Jak tak čtu zdejší komentáře, odkaz na Faulknerovu Svatyni nebyl náhodný. ()
Sametové povrchy kůží tělesných fragmentů vedou neodvratně k šagrénu osudné pohovky. Nitka elegantní dámské obuvi provazuje příjemně fragmentární vyprávění. Epizodní role jsou parádní črty latentních příběhů. Klíčové odhalení ve druhé třetině filmu zanechá hlavní postavu v bezmoci, takže všechno co následuje, nemá zákonitě vnitřní sílu předchozího filmu a horkotěžko se ji snaží dohnat hlasitostí, krutostí a perverzí. ()
Ták... nebylo to vůbec špatné, vlastně by to bylo velmi dobré, kdyby... hned na začátek uvedli kdo je kdo (scény, z kterých by to vyplynulo, jasně řečený jména), protože dvě hlavní hrdinky se mi strašně pletly, než jsem si uvědomila, že jedna má hodně pih, druhá ne (prostě guláš asi do třetiny filmu; opravdu jsem si myslela, že ta co jí hodil cigarety je jeho sestra a bůh ví proč spolu nemluví a dělaj, že se neznaj). SPOILER - A také jsem až tady na csfd při popisu filmu pochopila, že Laporte je ten milenec hl. hrdinky (ano, byli tam spolu v novinách na fotce, ale to byla jen jedna scéna, zbytek scén kdy se o něm mluvilo aniž by tam byl mi v tomhle moc nepomohly) a že tedy i on byl u osudného sexu Justine a jejího otce (?). Jinak chování matky Justine bylo celkem dost nepochopitelné a nevysvětlené (ale rozhodně pobuřující!). Mohli také popsat, proč se z Justine stala prostitutka a jakou roli v tom sehráli ostatní "hrdinové" filmu. Lepší transparentnost děje by určitě přihodila hvězdu navíc. Hudba ale byla zvolena výborně. Celkově to vidím na 3,5 *. ()
Jak už tady bylo napsáno, dvě hlavní herečky (milenka a sestra hlavního hrdiny) jsou si velmi podobné a proto se strašně pletly. Děj byl chaotický a styl, jakým ten film byl natočen a styl vyprávění děje se mi nelíbil. Z filmu mi v paměti zůstane pravděpodobně jen závěrečná skladba od Tindersticks. http://www.youtube.com/watch?v=Bo7i_pHEWNg ()
Parchanti spí dobře (Salauds, Les) - Tak u tohoto opravdu temného francouzkého filmu musím říct, že jsem nejméně tři čtvrtiny filmu byl zcela mimo a nechápal jsem nejen motivaci postav, ale ani chronologické pořadí různých scén a kdo je kdo (například kolik různých ženských postav ve filmu vystupuje a jestli spolu mají navzájem něco společného). Asi tři čtvrtiny úvodního distributorského odstavce pro mě i po zhlédnutí filmu představovaly zcela nové informace... Nedoporučuji - Odpad! ()