Povídky ze Stockholmu

Tím, že jsem řadu herců znal již z dřívějška, jsem neměl úplně problém si na ně zvyknout. Během okamžiku se totiž rozjel kolotoč různých situací a scén, které si musí různé postavy prožít, aby nakonec splynuli v jedno. A že to občas nebyla prdel? Kdo kdy řekl, že Seveřané jsou běžným, nudným a nezajímavým národem, když hodnota jejich peněženek běžně přesahuje třikrát hodnotu peněženek našich. To je pak otázka času, kdy se k tomu všemu přiřadí i nějaká ta absurdnost a nechutenství k životu. No a když si k tomu přiřadíte severskou chladnost a mnohdy i upřímnost, nemůže se jednat o špatný film. (16.11.2017)

Severský film s pomalým rozjezdem a efektním dojezdem. Sada životních mikropříběhů hodně divných lidí, které se pomalu zaplétají jako vánočka. Některé postavy člověk dlouho nezapomene - např. asistent ministryně financí chodící neustále v dlouhém tmavém plášti se sluchátkem v uchu, jiné by nejradši hned zabil - zneuznaný spisovatel nutící všem okolo svou tvorbu. Příjemný film na volný večer. (18.02.2016)

Příběh Johana, Thomase, Jessici, Douglase a Anny celkem o ničem. Nemyslím, že by hlavní hrdinové zažívali něco víc extra, než jakýkoliv jiný moderní člověk v produktivním věku, který si ze života dělá pakárnu sám a vesměs dobrovolně. Zbytečné z toho dělat film. Ale párkrát jsem se upřímně zasmál, to se musí nechat. Co mělo vyznít vtipně, tak skutečně vyznělo, za to smekám. Jinak ponaučení do života: nikdy nepodvádět v tombole, nikdy nebuzerovat parťáka v divočině, přemýšlet hlavou při podpisu nájemní smlouvy, zfackovat přidrzlé kolegy v práci dokud je ještě čas a knižní vydavatele raději podplatit, než se neustále doprošovat. (23.02.2015)

Provázané příběhy pěti podivínů (jak jsem zaslechl po projekci: „Tam snad nebyl nikdo normální… leda tak ten nakladatel.“) a návod, jak jednoduše vypnout proud celému Stockholmu. Naštěstí pro obyvatele švédské metropole je tento návod rafinovaně skrytý až za táhnoucími se prvními dvěma třetinami filmu, které potenciální padouši určitě nedokoukají. Za zmínku stojí alespoň sice dost předvídatelný avšak i tak pěkný závěr a titulkový song Stronger Than Jesus, který nahodí správnou náladu na odchod z kina:) (23.02.2016)

K Lásce nebeské bych to přirovnala snad jen námětem, ale kvalitou ani omylem. Takový mix drama, komedie a romantiky, který neurazil. O konci měl člověk vcelku jasnou představu už někdy v polovině, ale film alespoň nenudil, některé scény vážně pobavily, přehlídka pěti lehce ujetých postaviček také, takže ta trocha vaty se dala i odpustit. (Viděno v rámci Severské filmové zimy 2016) (23.02.2016)