Chybějící obraz

Tíživé téma, film o poznání méně... Výmluvná rekonstrukce vlády Rudých Khmerů v Kambodže. Není třeba je představovat, jejich pověst hovoří za vše. Jako kdyby si toho byl autor vědom a obrátil tradiční optiku – výrazně osobní dokument se spolehl na dobové záznamy v menší míře, než je zvykem. Režisér Rithy Panh odmítl věrohodnost obrazových materiálů a vyřezal sošky protagonistů. Rozmístil je do miniaturizované oblasti Kambodže, kde následně popisuje jejich trýzeň. Vemlouvavý a emotivní hlas „svědka“ pravděpodobně každý neocení, vyžaduje totiž alespoň zlomek zájmu o problematiku, jakou má Panh. Vyprávění o jednotlivcích je pozvolné, nepříjemně mrazivé a stále značně abstraktní (sošky nesdělí každý pocit, vypravěč však ano). Kontext převzetí moci Rudých Khmerů je zmíněn okrajově a zajímavostem (hraná propagandistická tvorba Rudých Khmerů) se nechce Panh věnovat skoro vůbec. Trauma, které přímo kape z popisu daného období, se bohužel stává určitou pastí. V závěru naznačí vypravěč Panh ještě silnější zainteresovanost, proti níž se stěží může cokoli namítat. Platí ovšem, že pro seznámení s problematikou není Chybějící obraz příliš vhodný. Zda je to správně či špatně, nechávám otevřené. (MFFKV 2013) (06.07.2013)

Film Chybějící obraz není pouhým narativním dokumentem překračujícím za pomoci animace hranici subjektivního prožitku. Je naopak rozsáhlejší meditací přesahující jeden lidský osud a odrážející celý úděl národa podrobeného děsivému revolučnímu experimentu. Scény s keramickými figurkami nahrazují ony palčivé chybějící obrazy, které je nutné doplnit, aby výsledný pohled byl co nejúplnější. Pohlcující mimoobrazový komentář rytmicky navázaný na pomalý proud obrazů v až hypnotickém proudu propojuje nejosobnější zážitky s kolektivním osudem a přechází i na metadokumentární rovinu sdělující postřehy z nedokonalého hledání pravdy a marné honby za úplností. I když pro znalce této kambodžské epizody film nenabízí radikálně nové poznatky, nabízí alespoň osobní pohled z první ruky a sadu neodbytných neotázek, které čekají na zodpovězení v divákově mysli. Tímto oslovováním jednoduše není možné zaujímat lhostejnou pozici a můj pocit z filmu skutečně byl, že nesedím vně nabízených obrazů, ale jsem "tam", uvnitř oživované minulosti, kde můžu vést s tvůrcem bezprostřední a obohacující dialog. (04.07.2013)

Spíš než dokument se jedná o filmový esej a osobní zpověď režiséra, který vypráví svůj životní příběh. Obrazové záznamy z nechvalně proslulých vražedných polí Rudých Khmerů téměř neexistují nebo zmizely, Rithy Panh je tedy musí nahradit svými vzpomínkami, které jsou ztvárněny vyřezávanými figurkami. Přeživších z vražedných polí je málo, většina z otrocky pracujících skončila v hromadných hrobech tak jako figurky skončily na konci filmu v krabici. Nepodbízivá, formálně neotřelá, promyšlená a silná výpověď. (04.07.2013)

Ideově upomíná na Valčík s Bašírem. Ve vzpomínkovém dokumentu si tvůrce vypomáhá animací, v tomto případě nezvyklou statickou řezbářskou prací, s níž dokáže vytvářet ilustrativní obrazy podporující vlastní slova, i když někdy, když je zasazuje do dobových černobílých záběrů, začnou barevné figurky působit nepřirozeně. Ale takový Pol Potův jakože komunistický režim v Kambodži byl. SVou cenu má i rámující téma "chybějících a trvalých obraz", které v naší paměti buď absentují (jelikož je smyl příliv času a hrůz), nebo setrvávají. (03.07.2013)

Zaujímavou a originálnou formou spracovaný kambodžský dokument o revolúcii v 70. rokoch. Kam komunizmus prišiel, tam napáchal škody. Kambodžu (vtedy okolo 8-miliónová krajina) zasiahol komunizmus vo svojej agrárnej podobe veľmi tvrdo, keď približne 25% celkovej populácie podľahlo nespravodlivému a krutému režimu. Jediné čo ľudia mohli vlastniť bolo čierne oblečenie a lyžičku. Súčasťou každodenného života bola tvrdá poľnohospodárska práca, "re-edukácia" v súlade s ideológiou, podvýživa, mučenie a popravy. 80% (17.07.2014)