Shônen H

Film se drží v Japonsku převládajícího historicky-společenského narativu, který se snaží stavět Japonsko do role oběti druhé světové války, do které bylo zataženo proti své vůli nezodpovědnými militaristy, kteří se chopili moci ve třicátých letech. Tento narativ je ve filmu posilován jednak svým zaměřením na útrapy civilního obyvatelstva (brutality páchané japonskou císařskou armádou na kontinentu zůstanou samozřejmě opomenuty) a dále umocňován atypickými charaktery hlavních postav – křesťanské rodiny, kde otec je krejčí západních obleků, který obdivuje USA pro jeho vyspělost a mezi jehož klientelu patří především zahraniční obchodníci a diplomaté. Matka je ztělesněním křesťanských ctností, která se neváhá podělit se sousedy o jídlo v době, kdy je země na pokraji hladomoru. A náš hlavní hrdina, malý klučina přezdívaný H podle své iniciály vyšité na svetru, ve volném čase maluje obrázky kopírující západní styly malby. Použití těchto prozápadně orientovaných křesťanských charakterů se snaží ještě více posílit pocit nespravedlnosti a křivdy za útrapy a neštěstí, které sebou válka přináší, avšak tato snaha je činěna tak okatě, až se míjí s účinkem. Abychom byli spravedliví, tak je třeba přiznat, že japonské obyvatelstvo si ve válce vytrpělo své a že onen narativ oběti není jen samoúčelnou konstrukcí. Rozsáhlá bombardovací kampaň spolu se sekundárními požáry srovnala většinu velkých měst se zemí a vyžádala si tisíce obětí a to ani nemluvím o ohromné symbolické síle Hirošimy a Nagasaki, které vešly do historie lidstva jako smutný pomník toho, jakou ničivou sílu dokáže lidstvo vymyslet a použít proti sobě. Avšak, ať už je tento narativ sebevíc důležitý, neměl by bránit sebereflexi období, kdy Japonsko jednalo jako agresivní imperialistická mocnost a jehož armády si na dobytých území počínaly s nebývalou brutalitou. Tato sebereflexe je obzvláště důležitá dnes, kdy je nacionalismus ve východní Asii znovu na vzestupu. Film k tomuto nepřispívá, naopak posiluje a konzervuje vnímání války pohledem oběti, což ho staví na roveň prachsprosté propagandě. (02.05.2014)