poster

Povídání o umění

  • anglický

    Talking About Art

    (festivalový název)

Krátkometrážní

Česko, 2012, 9 min

Režie:

Roman Štětina
  • Simbo
    ****

    Velmi příjemné dílko. Měl jsem chuť si jít také někam poslechnout dobrou píseň, abych se dotkl umění...(4.7.2013)

  • nichts
    *

    se znalostí režisérových záměrů, využití autority znémého herce, jenž hraje role zamyšlených postav, což tak na mne konečně i působilo, se mi zvedá žludek z takto propagandistické konstrukce, která otázku co je umění zahaluje mystickou mystifikací, tak jako náboženství zahaluje otázky po smysu odkázáním na to, že je to věc toho nahoře, nikoliv naše. rozplizlé mínění které nelze brát vážně, ač si vážnost nárokuje - snipova interpretace je velmi zajímavá.(6.7.2013)

  • Slarque
    ***

    Zvukovou stopu nejdříve tvoří rozhovor s Rudolfem Hrušínským a na černém plátně ho můžete sledovat ve formě stejného textu. Pak navazuje záběr dotyčného umělce pouštějícího magnetofon a poslouchajícího píseň Bridge over Troubled Water od dua Simon and Garfunkel. Oboje je dílem režiséra, který původní rozhovor přestříhal a zmíněnou písní nahradil původní originální zvukovou stopu, kterou tvořila nahrávka z divadla Semafor. Staré záběry dostaly nový obsah.(13.7.2013)

  • sinp
    ****

    Půvabná mystifikace… Rád poslouchám Rudolfa Hrušínského. Jeho dikci, rozvahu při volbě slov a cit pro odlehčení situace. Působí mimořádně autenticky, což by ovšem mohlo být snadno zpochybněno. Ostatně o tom je tento krátký film – režisér Roman Štětina našel recitovaný dialog Hrušínského s jeho vnukem, kde starší poučuje mladšího o všem možném na tomto složitém světě… Střihačské nůžky změnily význam komunikace, takže v nové verzi Hrušínský zkouší obšírně charakterizovat umění. Mluví uvážlivě, jen těžko se jeho slova odmítají, protože při své abstrakci popisují něco velmi blízkého, toliko nepopsatelného. Mimoto intimní prostor radiové hry činí celou konverzaci ještě uzavřenější. Když v závěru nabídne Štětina působivou sekvenci Hrušínského z šedesátých let, mystifikuje ještě jednou a neméně účinně. Nechci tuto jedinečnou scénu prozradit, takže sdělím jediné – je možné přepsat význam, diváka zavádět a zmást. Jestli však autor najde v této své verzi hlubší podstatu původního záznamu, není tento zásah proti ničemu a nikomu. Umění se hranicím brání, proto i Hrušínský/Štětina zavedli vlastní definici úmyslným klamáním. (MFFKV 2013)(1.9.2013)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace