poster

When the Wind Blows

Animovaný / Komedie / Drama / Válečný

Velká Británie, 1986, 80 min

Předloha:

Raymond Briggs (kniha)

Hudba:

Roger Waters

Scénografie:

Richard Fawdry
(další profese)
  • frashmaker
    *****

    Asi před pěti lety mne má velká obliba skupiny Pink Floyd přivedla k tomuto filmu. Řekl bych, že jsem byl určitě jedním z prvních lidí u nás, kdo ho viděl. Po pravdě jsem až do té doby žil v mylné představě, že animované filmy jsou pouze pro děti a že jsou vždy veselé a končí dobře. U tohoto filmu je opak pravdou. Začíná jako pohodový, nikým a ničím nerušený vztah dvou stárnoucích lidí, který se pomalu začne proměňovat v peklo za zvuku hudby jedněch z nejrespektovanějších hudebníků všech dob.(2.2.2011)

  • Javert
    ****

    Příprava a přežívání atomového konfliktu po (staro)anglicku. Jestliže se Vlákna zaměřila na dopad nukleární katastrofy na celou Británii (popřípadě Zemi a lidstvo), WtWB se snaží s lehkou nadsázkou zobrazit to samé v mnohem menším měřítku - zde je použito příkladu stárnoucího páru žijícího kdesi na anglickém venkově. V první polovině se odráží lpění na tradicích, britská "suchost" a cyničnost. V té druhé (po výbuchu bomby) však rapidně přituhne a i když celkový efekt na diváka nelze srovnávat s ultradepresivními Vlákny, depresivní pocity a mrazení v zádech se alespoň v mém případě v hojné míře dostavily. 8/10(4.5.2012)

  • jonyyy
    ***

    Přiznávám se, že jsem nebyl dojatý k slzám jak ostatní. Ale jedná se o velice zajímavý a povedený experimet. Už samotné spojení animovaného filmu a nukleárního holocaustu zní zajímavě. Navíc se tu střídají kreslené pasáže s hranými, předměty jsou jednou opravdové, jednou kreslené. Celou dobu si jen povídají dva ne příliš vzdělaní důchodci ale z každého slova, vyzařuje láska k tomu druhému. Jak řikám, moc povedené, ale něco tomu chybí. 70%(21.3.2011)

  • GigaPudding
    ****

    Postarší manželský pár Jim a Hilda se ve svém domku někde na venkově za Londýnem připravují na jadernou válku podle příručky, které si Jim vypujčil z knihovny. Neberou to nijak zvlášť dramaticky, takže jejich hovory působí docela vtipně, protože naivní manželé si to představují asi jak Hurvínek jadernou válku a nebo třeba vzpomínají na "staré dobré časy" za druhé světové kdy měli pěkně na zeleno natřený bunkr a pěstovali tam zeleninu :). Tahleta naivita trvá celou dobu, což jenom prohlubuje emoce takového smutného příběhu, co asi dětem nepromítali, i když jsou postavičky namalované roztomile dětsky k prohloubení jejich vlastního naivního chování. Upoutá pozornost taky ta zvláštní věc, že v některých záběrech jsou animované postavičky kombinované s reálným prostředím a modely předmětů. A že se na hudbě podíleli David Bowie a Roger Waters je tak asi to poslední kvůli čemu by tenhle animovaný film měl být zajímavý, mě to nepřišlo jako něco příliš podstatného a ani to tam žádný velký prostor nemá. Každopádně ale i přes určitou vleklost v druhé polovině, kdy manželé jakože žijí normálně i v radiací zamořeném rozpadlém domku bez elektřiny a vody, je to působivý film o dopadu jaderné bomby na člověka umocněný tou svou dětskou naivitou a výtvarným zpracováním.(28.9.2010)

  • JFL
    *****

    "When the Wind Blows" můžeme popsat jako "Hrob světlušek" s důchodci a britským naturelem, ale byť to může dát určitou vágní představu, co od snímku čekat, zdaleka to nepopíše jeho hlavní kvality. Jádro filmu představuje jeho premisa převzatá z předlohy Raymonda Briggse. Ta pojímá téma atomové války a nukleárního holocaustu optikou obyčejného párečku důchodců žijících na venkově, jejichž vztah se za léta společného soužití ustálil do podoby drobných rituálů a přijatých rolí. Od nich se pak odvíjí jejich bezprostřední přístup k hrozbě, která je tak devastující, že ji postavy ani nedokážou pojmout v celé její závažnosti. Co do konceptu vlastně můžeme "When the Wind Blows" označit jako protiválečnou travestii, kde je tradiční obraz atomové války rozkládán obyčejností a lidovostí ústředního páru staromilských důchodců, kteří novou válku neustále naivně poměřují s tou, kterou přežili a z níž se v souladu s dominantní ideologií otřepali. Nicméně postupem času se lehkovážností začnou pronikat hořké až depresivní tóny, když z prvních náznaků začne být jasné, jakým směrem se bude osud stařečků ubírat. Při tom ale film nikdy nehraje prvoplánově na city, ale opět svou působivost staví na kontrastech a diváckého uvědomování si důsledků věcí, kterým postavy nerozumí, případně které si nechtějí připustit.(20.4.2014)

  • - Film byl natočen podle stejnojmenné kreslené knihy od Raymonda Briggse. (frashmaker)

  • - Hudbu složil Roger Waters (bývalý člen skupiny Pink Floyd) a David Bowie. (frashmaker)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace