Die rote Sonne der Rache

Nekorektní a dokonalým způsobem přisprostlá westernová komedie, kde si Millian s grácií vychutnal další svou poměrně obvyklou roli špinavého klaďase. S jeho ženským parťákem Susan George jsem už měl trochu problém, tu naivku ji ne a ne uvěřit, všechno ale spravil, a to jen svým charismatem, Kojak, a to nebyl jeho Franciscus bůhvíjak skvěle napsaná postava. Ale když i do špatné role dáte takovýho herce, máte vystaráno. Nechyběl ani lehký sociálně kritický podtón v podobě vykořisťovaných vesničanů, nepůsobil však nijak rušivě. A nakonec kulomet! ( Djanga ale nečekejte) (27.11.2014)

Povedená fúze gangsterky typu Bonnie a Clyde a westernu stylu Butche Cassidyho a Sundance Kida. Po všech stránkách vymakaný film, což je pro Corbucciho westerny stejně atypické jako soustředění na psychologii postav a minimum akčních scén. Přiléhavá hudba a navíc skvělý herecký výkon Susan George. Škoda jen zmařené příležitosti k tragickému závěru (ona to totiž komedie zase tak moc není), který by mohl film posunout mezi klasiku. (31.08.2011)

„Muži maj bejt svobodní... No já svobodnej jsem. Jediný zákon, co znám, je ten můj!“  Nejsem zrovna velký fanda westernů ani gangsterek, možná o to víc mě bavila tato svérázná komedie až parodie s variací na legendární zločinecké dvojice a k závěru i na ty neznečitelné hrdiny. Typický, buranstvím na hony zapáchající Millian (přesto zábavný) a vedle něj pohledná Susan coby naivní holka s vizáží drsné kovbojky vytvořili dvojici postav, které přes vzájemný kontrast k sobě nakonec dobrým způsobem zapadli, a spolehlivě po celou dobu táhli tohle divoké dobrodružství nejen v boji proti nevidomému šerifovi. O napětí ani humor zde není nouze a na své jsem si přešel i během pravidelných poetických záběrů z dálky na projížďky krajinou, v doprovodu tónů jako vždy podmanivé Morriconeho hudby. [75%] (15.08.2021)

Anglický název: SONNY AND JED. Komediálně-westernová variace na příběh Bonnie a Clydea. Ani Jed, sexistický dobytek, ani Sonny, zakomplexované blond strašidlo toužící stát se psancem, nejsou zrovna ty nejsympatičtější postavy pod sluncem, ale jak Tomasu Milianovi tak i Susan Georgeové se povedlo jim vdechnout dost života na to, aby mě zajímalo, jak to s nimi vlastně dopadne. A když zrovna absentují, jistí je Telly Savalas jako jejich pronásledovatel. Třeba dodat, že humor (a dialogy vůbec) tvoří tolik urážek a narážek, až se z toho jednomu zamotá hlava. V tom byli scénáristé mimořádně kreativní. Vulgárnější western asi neexistuje a existovat nebude. Prostě taková romantická pohoda ála Corbucci. Jed: "You know what this is?" Sonny: "Sure, cowshit." Jed: "Don't be so fucking vulgar." (06.06.2010)

Buranský spaghetti western s elementy kriminálního filmu, v němž jsou znaky italského westernového subžánru dotlačeny na hranu parodie. Spravedlnost je od určitého momentu skutečně slepá, alespoň náznakem pozitivní postava docela chybí. Výjimkou není ani nesnesitelný protagonista. Jed, cpoucí do sebe v jedné scéně talíř špaget (zřejmě na důkaz, že sledujeme skutečně špagetový western), se chová jako odporný dobytek a ze všeho nejméně úcty projevuje k ženám, což se mu ve finále zle vrací. Po devadesáti minutách slovního a fyzického ponižování Susan Georgeové (která si zde vytrpěla ještě víc než v kontroverzních Strašácích) jde však jen o nepatrnou feministickou náplast. Morriconeho hudba sice táhne obehraný příběh nahoru, ale občasnému pocitu trapnosti za tvůrce, dostavujícímu se jinak spíše během sledování hrubozrnných komedií s Fantozzim, zabránit nedokáže. 65% (04.09.2018)