Hlava plná metalu

Islandský film je pro mě stále skrytá perla ve světové kinematografii. Každý další film přijímám s obrovským nadšením a jsem zvědavý, s čím novým islandský tvůrce přijde. No a tenhle film mi dal přesně to, co jsem chtěl. Drama o jedné holce, která z jistých důvodů od všeho utekla směrem k metalu, který ji dal smysl života. A ještě v době, kdy právě black metal začal být těžce populární. No a pro křehkou islandskou dušičku, která těžce hledá člověka na ostrově, na kterém jsou tři obyvatelé na kilometr čtvereční, je to něco nepředstavitelného a nedivím se, že v tomto filmu zachází až do extrémů. Krásné prostředí, těžký, ale velice osobní příběh, skrytá lehkovážnost a existencionalismus, to je přesně to, co Hlava plná metalu má a čím se islandský film tak vyznačuje a právě proto si tenhle film nemůžu vynachválit. (16.07.2015)

Metalhead. Keď som uvidel obrázok s týmto nápisom, a k tomu otázka či si to chcem pozrieť, hneď som bol o čosi viac v pohode. Aj ja mám hlavu plnú metalu, a práve tento nespochybnitelný fakt je strojcom nie až tak závažnej dilemy, s ktorou zápasím zhruba od záverečných titulok. Chcem dať tomuto snímku plný počet, naozaj chcem, ale nemôžem - bolo by to z protekcie k Metalu. Samotný film stál (aj s tým milým dobytkom) za slušné tri, a viem že vlastne o nič nejde, ale ostanem ja ďalej dôsledný. 70%. Aj keď ide o metalový film z krajiny Vikingov. (28.02.2019)

Film v tomhle případě nebudu hodnotit jen jako divák a filmovej fanda, ale taky jako člověk, kterej metalem žije, má kapelu a šílí s kytarou už nějakej ten pátek. Zásadní věc, která se mně na tom snímku nelíbila, je to, z jakýho úhlu je to natočený. Co nám vlastně tvůrci chtějí říct? Hlavní hrdinka má bráchu-metalistu, kterej se nešťastnou náhodou zabije, jí z toho hrábne, začne poslouchat metal (temnou a satanistickou hudbu - konfrontace s věřícíma vesničanama) a pak dělá různý debiloviny do křiváku oděná. Přestože je Thora Bjorg Helga sympatická slečna, chová se jak potrefená koza a to tak, že mně to fakt vadilo - vypalování kostelů v severských zemích blackmetalistama/fanatikama byla určitá éra, ovšem když si divák uvědomí, proč to udělala Hera, zůstává rozum stát. A bylo tam toho mnohem víc - Hera trestá okolí i sebe (častokrát nesmyslně), nicméně vystavuje metalisty do světla vyšinutých lidí. Na závěr bych chtěl dodat, že snímek působil i dost nudně. Místama se tam nic nedělo a 97 minut mně v tomhle případě přišlo jak 160! (03.09.2014)

Čtyři hvězdy se tomu trochu zdráhám dát - protože se mi to vlastně moc nelíbilo, ale průměrné to prostě zase nebylo. Přála jsem si, aby mě to oslovilo víc - už kvůli té hudbě, vlasáčům a Islandu, ale bohužel: základní pocit, který se mi při sledování stále vracel byla "divnost". Ale ne taková ta sympatická, ale nudná divnost. Každopádně jsem si hned pak šla pustit Judas Priest. (07.03.2019)

Po velmi smutném začátku jsem čekal postupný vzrůst Hery za smutek Baldura, ale tvůrcům se to nezdálo jako dobrý nápad a rychlými střihy a krátkými sekvencemi ženou příběh příliš rychle do jeho konce. CITÁT - Mělo to vydestilovat víc...... Hera si zpočátku hraje na metalistku, ale zatím je na ní vidět, že je spíš srdcem tou vesnickou dojičkou. Což se má změnit. Trvalo to sice trochu déle, ale pak je to nářez. CITÁT - Tenhle styl se jmenuje Black Metal....... Scéna okolo 57 minuty je Boží. Metalově Boží. Krávy určitě dostaly koliku:) V 59 minutě má hlavní hrdinka Hera (Thora Bjorg Helga) na sobě trikot skupiny Metallica s vyobrazením jejich studiové desky "Master of Puppets" z roku 1986. Ta soudružská až skoro pohádková výpomoc mi moc neseděla, ale proti gustu....... Jen jsem netušil, co je pro Heru lepší. Zda si opékat buřty na plamenech hořících kostelů, nebo si doma ohřívat v mikrovlnce picu (bez diakritiky) tedy pizzu. Nakonec si vybrala a zda správně nebo ne je jen a jen na ní. CITÁT - Je to moc nahlas!....... Já věděl, že metal je o lásce a přátelství a tak to má být. Film je věnován Sigurjónu Brinkovi (1974 - 2011), hudebníkovi a skladateli, který tragicky zahynul ve věku 36 let. (08.10.2014)