Jsem tvá

Překrásný naprosto lidský film. Naprosto překrásná Amrita Acharia tady hraje Minu. Holku, co žije sama se synem a neví si rady, co se životem. Tak se zamiluje do jednoho režiséra, umělce a postupem času oba zjistí, že to zase tak jednoduché není. Ona se pak potácí životem, zkouší co se dá, někdy je úplně pitomá, jindy jenom naivní, ale to je život. Jako bychom nebyli jiní...a právě proto si mě tenhle film tak moc získal. (18.10.2014)

Nechci být zlá, ale je mi těžko soucítit s Minou, protože patří přesně k tomu typu jednodušších ženských, co se většinu času chovají, nejen co se týká vztahu k mužům, dost vypatlaně a spíš jsem kolikrát litovala jejího syna Felixe. A znovu jsem si jen potvrdila, že tahle vztahová melodramata nejsou pro mě to pravé ořechové. Nejen, že to se mnou ani trochu nepohnulo, ale většinu času jsem se i dost nudila.Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (28.04.2015)

Nebudu tvrdit, že zrovna multikulturní příběhy jsou mým oblíbeným šálkem čaje, nicméně musím přiznat, že to nebyla úplně špatné pro výplň večerního času. Exotická kráska s erotickým jiskřením herečka Amrita Acharia se s postavou poprala skutečné obdivuhodně. Dokonce jedna scéna mně připomněla zážitek z mého života. Na filmu je zrovna i zajímavá lokace Norsko, tak trochu střelba do vlastních řad. Kdyby někdo ve skutečné realitě na ní totiž prásknul její úlety, tak úřad na ochranu dítěte Barnevernet by měl posvícení. (01.05.2016)

Příběh nezodpovědné a emocionálně nevyrovnané mladé matky, naturalizované Indky v Norsku, která marně hledá nového partnera a hereckou roli, a kašle na své dítě. Proto ji odvrhne původní rodina a ona se vzdává syna, doslova jej odkládá jako kufr přede dveřmi otce. No síla, co vám budu říkat. Viděno v rámci Challenge Tour 2015. (21.04.2015)

Chvíli jsem přemýšlela, proč dávám čtyřku, když to byl tak úžasně citlivý a dojemný film a zjistila jsem, že je to asi mojí chybou, protože ten rušivý dojem nezpůsobilo zpracování jako takové, ale momenty, kdy jsem měla na Minu zlost, protože ty chvíle naprosto nezodpovědného chování nejen k sobě samé, ale vzhledem k Felixovi, mě silně psychicky deptaly. Ona sama chtěla být šťastná, ale svou lehkomyslností si to pokazila, ale místo, aby pak vzala trochu rozum do hrsti, tak tu situaci neřešila zrovna nejlépe a byla zase na začátku toho začarovaného kruhu. A o jejím rodinném zázemí nemluvě. Mně jí bylo ne jednou strašně líto, byly momenty, kdy jsem brečela s ní v té její zoufalosti a vyprahlosti její duše. Zjištění, že její láska k příteli a vztah k Felixovi neodpovídá jejím představám, byla místy srdcervoucí, ale ono to nemohlo dopadnout jinak, než jak jsem to měla možnost vidět v závěru a je moc dobře, že tam je nechán prostor pro diváka, aby si z toho vyvodil sám nějaký závěr. Jeden moment právě v tom závěrečném finále, kdy se ocitla v jednom bytě, to z ní vytrysklo v plné síle. Amarita Achaira hrála Minu tak úžasně, jak jsem dlouho neviděla nikoho hrát a s těma jejíma smutnýma, všeříkajícíma očima není už vůbec co dodat. Takže nakonec to přehoupnu na pětku, protože její herecký výkon si to zaslouží a doufám, že ona sama takovou matkou není a nebo nikdy nebude. (09.11.2014)