The Loneliness of the Long Distance Runner
Osamelosť cezpoľného bežca
Režie:
Tony RichardsonScénář:
Alan SillitoeKamera:
Walter LassallyHudba:
John AddisonHrají:
Tom Courtenay, Michael Redgrave, Joe Robinson, Alec McCowen, James Bolam, James Fox, Frank Finlay, John Thaw, Ray Austin, Peter Madden, Charles DyerVOD (1)
Obsahy(1)
Tvorba mladého rozhněvaného muže Alana Sillitoea oslovila tvůrce nově se formujícího hnutí Free cinema hned dvakrát. V nezávislé produkční společnosti Woodfall vznikl v režii Karla Reisze nejprve přepis románu V sobotu večer, v neděli ráno a posléze byl zfilmován další titul Osamělost přespolního běžce. Hlavní hrdina dospívající mladík Colin Smith (ztvárnil ho o několik let starší, ale dostatečně věrohodný Tom Courtenay) se za krádež dostane do nápravného zařízení, kde ředitel pokládá za nejlepší výchovný prostředek sport. Když zjistí, že je Colin nadaný běžec, umožní mu dobré podmínky k tréninku. Colinův životní příběh se objasňuje v retrospektivách během závodu v přespolním běhu, ve kterém se střetávají chovanci ústavu se studenty elitního gymnázia. V jednotlivých výjevech se postupně dozvídáme o Colinově rodinném zázemí (smrt otce a jeho vztah k matce), ale i o jeho sporech s ředitelem. Přestože je mladík jasným favoritem závodu, vzbouří se a nechá vyhrát jiného běžce. Colin je typický antihrdina, který se ve své mladosti a romantickém postoji konfrontuje s autoritami společnosti, se světem instituce. Jeho vzpoura nemá konkrétní program, je spíše instinktivní. Richardson záměrně volí dokumentární styl zachycení příběhu, k čemuž také značně napomohl dvorní kameraman hnutí Free cinema Walter Lassally, stejně jako celá řada nových neokoukaných hereckých tváří z regionálních divadel. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (51)
Naturalistický příběh z dělnického prostředí Anglie počátku 60. let, jedno z důležitých děl "hnutí" kitchen sink cinema a fantastický film. Prolínají se v něm dvě časové roviny: hlavní hrdina Colin je převezen do nápravného zařízení pro mladistvé Ruxton Towers za vloupání a tamější vedoucí po něm chce, aby vyhrál přespolní závod s jednou soukromou školou. Colin při tom vzpomíná na události, které předcházely jeho zatčení. Obě tyto linie mají příbližně stejně prostoru. Vesměs neveselá historka je proložena několika scénami jemného humoru, mezi kterými vynikají komické momenty, které jsou lehce zrychlené, což v kombinaci s černobílým obrazem ještě více umocňuje dojem, jako ze sledování klasické grotesky. Takových míst je tady ale málo. Závěrečné hrdinovo gesto se mi zprvu zdálo velmi těžko pochopitelné, ale pak jsem zjistil, že klíč k jeho rozluštění se skrývá v první půlminutě filmu. All I know is that you've got to run, run without knowing why, through fields and woods. And the winning post's no end, even though barmy crowds might be cheering themselves daft. That's what the loneliness of the long distance runner feels like. ()
Hrdinou příběhu je další z řady rozhněvaných mladíků. Debutující Tom Courtenay se správně vzdorovitým výrazem ztvárňuje mladého zlodějíčka, jenž v nápravném zařízení objeví nadstandardní talent pro běh. Neuspokojivý život za mřížemi s občasnou možností úniku prostřednictvím sportovních aktivit prokládají vzpomínkové flashbacky, v nichž se dozvídáme o mladíkově vztahu s přísnou matkou, umírajícím otcem a nakonec i o osudné krádeži, jež ho přivedla do problémů. Přestože při běhu, tomto symbolickém útěku před společností, zažívá chvilkovou radost (zdůrazněnou i použitím odlišného filmového materiálu oproti pasťákové rutině), stále si uvědomuje, že vlastně běhá pro někoho jiného; plní cizí sny a nežije svůj život. A s tím se rozhodně nesmíří. Více zde. ()
Znuděnost zpohodlnělého diváka. Sociální linka nikoli nezajímavá, ale zdlouhavá a úmorná. Nápravně běhací naopak výtečná, ale poněkud v ústraní. Ten pocit, když překonáte bolest, tuhnutí nohou i sebe sama, vyčistíte mysl, rozběhnete se nad své momentální možnosti a začnete si to patřičně užívat... Je tam, ne že ne, ale je zruinován hudebním podkresem. Jazz se k tomu hodí asi jako cimbálovka k Bayově blockbusteru. Finále a především Tom Courtenay ovšem dojmy mohutně vylepšují čili ve výsledku spíše (mírná) spokojenost. ()
Rozhněvaný mladý zloděj se bouří v pasťáku tím, že nedoběhne do cíle přeboru škol v přespolním běhu. A na koho je tak rozezlen? Na matku, že si našla přítele po otcově úmrtí, na poldy, že ho zavřeli za krádež a na všechny šéfy, že ho poučují. Dost slabý námět na avantgardní film. A k tomu pomalu se vlekoucí děj, bez emocí a bez zvratů. Takže tenhle fim už podruhé nemusím. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=q0FJdzPnUjw&feature=PlayList&p=4782E6A6C2BB8177&playnext=1&playnext_from=PL&index=22 ()
"Hey, Col, what's the first thing you'd do if you won 75,000 quid?" - "Count it." Tvorba britského hnutí Free cinema sahá již do počátků 50. let, úzký okruh tvůrců (Anderson, Clayton, Reisz, Richardson, Schlesinger) se na britskou scénu etabloval dokumentárními, levicově zaměřenými filmy, které často zobrazovaly mládež dělnické třídy v realitě všedního dne, což bylo s podivem, protože většina představitelů Free cinema pocházela z vyšších vrstev britské společnosti. Později, koncem 50. a začátkem 60. let, se pustili do tvorby celovečerních filmů, často na základě literárních předloh Rozhněvaných mladých mužů (britská "obdoba" beatníků). A právě Osamělost přespolního běžce je jedním ze základních kamenů hnutí. Téměř vzorový příklad filmu, ve kterém dospívající jedinec (rebelující Colin Smith) statečně vzdoruje systému. Colin je za krádež umístěn do převýchovného ústavu, kde se záhy zjistí, že je velmi talentovaný běžec. Colin se od ostatních chovanců značně odlišuje, většina si chce svůj trest v klidu "odkroutit" a znovu se začlenit do společnosti, hlavní postava se ale odmítá podřídit tvrdému režimu, nicméně mu jsou ředitelem ústavu (vkládá do něj veškeré naděje na vítězství v přespolním běhu) udělena určitá privilegia. Závěrečný běžecký závod zachytí Colina v totální rozpolcenosti, v průběhu závodu je divák svědkem Colinových myšlenkových pochodů (Richardson zde aplikuje důmyslnou střihovou montáž), jež přesně vystihují vnitřní rozervanost hlavního (anti)hrdiny. ()
Nenechat se vmanipulovat do toho, co chtějí ostatní, co očekává společnost. Nedovolit, aby nám byly podstrčeny sny a ambice, které nejsou naše. Ve správné chvíli se zastavit a zachovat si tvář, hrdost, přesvědčení a identitu, to je to oč tu běží, čím Osamělost přespolního běžce překračuje dobovou škatulku rozhněvanosti a stává se nadčasovou. Nádherný film, tolik posilňující. A vůbec, v kolika filmech je možno vidět pálení peněz? ()
Nějak jsem nepochopila, proč byl mladý muž rozhněván? Zřejmě by se měl zlobit sám na sebe, že je budižkničemu, co nic nezmůže. ()
"Mňa neprevychovajú..." V prvom rade ma zaskočil trochu zvláštny slovenský dabing. Je to najskôr nekvalitným zvukovým mixom, v ktorom sú hlasy podstatne hlasnejšie než okolité ruchy a prekvapili ma i hlasy neznámych hercov, ktorí bežne nedabujú. Atmosféra filmu je rovnako niečím zvláštna, neviem síce presne povedať čím, ale pôsobilo to na mňa tak. Za zmienku určite stojí záver, v ktorom postava Colina ukázala, že je naozaj pevný ako skala a prevýchova mu nehrozí. Vlastne je to aj dôvod, prečo som sa priklonil k vyššiemu hodnoteniu. Slabšie štyri hviezdy. 70%. ()
Později byly se stejným námětem natočeny filmy lepší a silnější. Právě věk filmu mne nutí ke shovívavosti. Ale rozvleklost mu odpouštím jen velmi těžce. ()
Klasika, která co se týče sociálního poselství za tu spoustu let pozbyla dost ze své aktuálnosti a dnes již spíše poskytuje pohled na nelehký život britské pracující třídy v době 50s-60s. Překvapila mě vyváženost obou přítomných dějových linií - jedna, zachycující běžný život vrstvy, je poměrně syrová co se vykreslení sociální situace, ale i charakteru lidí týče, druhá, z nápravného zařízení, působí sice trochu jako praktický doplněk vyprávění, ale nepostrádá nic na síle a v konečné fázi se stává důstojným "křovím" v době vyvrcholení Colinova životního rebelantství. P.S. Courtenay opět rules. ()
Nudný rebel s příčinou může klidně i nadále zůstat osamělý. ()
Tak jedno je isté; pri dychovke by som asi nedokázal bežať a okrem toho mi navodila takú depku, akú som mal naposledy počas prvomájového sprievodu na základke v osemdesiatompiatom! ()
Neviem, koľko ľudí tu videlo film so slovenským dabingom, ale s ním je Osamelosť vskutku nevšedným zážitkom. Máte pocit, že pozeráte úplne iný film, totiž, že pozeráte slovenský film zo 60. rokov. Neprirodzený preklad, peniaze sa tu nazývajú grošmi, hlasy nesedia na tváre. Takto sa z filmu stáva akýsi guilty pleasure, ktorý treba vidieť. No ale k veci, možno mladíkové rozhodnutia nemusia pripadať divákom logické, možno má to, čo si zaslúži, ale treba si uvedomiť, že je to človek okolo dvadsiatky a tam je to rebelanstvo dôležitejšie. Navyše ak vyrastáte v klasickej "sociálnej" rodine, kde otec nosil 9 libier týždenne z práce. Richardson ponúka ueriteľný neutešený pohľad na dobové Anglicko, ktoré sa možno viacerým politikom nemuselo páčiť, my sme ale pozorní diváci, ktorých takéto náhľady na vlastnú nedokonalosť bavia a preto ma bavila aj Osamelosť cezpoľného bežca. ()
Dodnes mám v knižnici útlu brožúrku od Alana Sillitoa, dodnes si pamätám námahou skrútenú tvár Toma Courtenaya, ale pamätať si po 50 rokoch na samotný film nemám šancu. Dnes som si spomienky obnovil. Je to zaujímavý film zo vzdialenej doby a prostredia, v ktorom sa prelínajú dva hlavné motívy. Tony Richardson v ňom dokázal vyjadriť filmovou rečou aj to, čo by inak znamenalo dialógy naviac. Je možné, že dnes má film už iba historický význam, lebo dokumentuje tvorbu mladých rozhnevaných mužov, ale rebelantstvo neskrotného mladíka proti systému pôsobí nadčasovo. ()
Á, tohle je ňamka, která sice neběží celou dobu hladce a anatomicky přesně jako vytrénovaný běžec v tretrách na atletickém oválu, ale právě jako udýchaný upocený a rozevlátý přespolní rozhněvaný muž. K velkému finále doběhnou oba, jen tenhle chce říci více. Hněvejme se! Personal riot. ()
Žánrově i pocitově řadím tenhle film k už dříve zhlédnutým Saturday Night and Sunday Morning a Taste of Honey. Mají spoustu společného, z mého konzumního pohledu i to, že se ve všech mluví poměrně rychle a né zrovna oxfordskou angličtinou. Natočeny v bw, jsou ponuré, revolta z nich přímo čiší.___ U Richardsona bych vyzdvihl hlávně (skoro) závěrečnou scénu (běh), který byl před finišem opravdu mistrně nastříhán a leckterého diváka jistě trochu podráždí - já sám jsem měl chuť ten kousek doběhout za něj a skoro jsem na gauči kopal nohama, jen abych Smitha trochu popohnal. Marně... A tak mě ještě napadá, jaký trest by dostal mladistvý za loupež takového pakatele v dnešní době. ()
Soucit s těmi co věčně prohrávají a v jistém smyslu opak všemožných motivačních snímků, proslovů a knih. Ukázka toho, že každé vítězství má svoji cenu a že někdy je lepší prohrát a zachovat si vlastní důstojnost a pocit svobody, než podřídit se měřítkům toho, co je ve většinové společnosti bráno jako úspěch. ()
Bloody good! Explozívna montáž, Courtenayho rola v čomsi pripomína Kačerovho Strateného syna. Revolta v srdci. Cudzinec. ()
(Obnovená) SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 2 = 31.5.2014, réžia slovenského znenia (ČST Bratislava ) = - Ďalší skvelý reprezentant tzv. Britskej novej vlny, ktorý si vyslúžil kvalitný dobový slovenský dabing a jeho uvedenie v kinoklube dvojky. (1.6.2014) ()
Nejoblíbenější film jednoho z mých nejmilejších přátel by neměl ujít ani mé pozornosti, zvláště když hněv, který jej patinuje, trávil – a tráví – i mě. Tedy oč jde: především o ryzí hořkost, která po sobě zanechává jen tmu, vlastně víc než tmu: šeď, která je horší, protože na rozdíl od prvotních temnot, které lze zaměnit za vodstva a písky, z nichž vše povstalo, je tato neplodná a zdánlivě – a co hůř: konvenčně – obyvatelná. Od prvních vzpomínek nešťastného, osamoceného běžce jsem se ptal po životě. Na plátně se umíralo, trpělo, radovalo i krvácelo, prudce se rodila láska i kypěl chtíč, ale vše jako by jen nalévalo příslušné tekutiny do připravených nádob. V mlhách vyhasínajících dělnických těl se zastavoval čas a vyhlíželo se bezčasí jako spása před smrtí ztotožněnou se životem, který je však jen přežíváním. Ne však při běhu: tam se zažíhalo vše bezděčné a všechny domnělé smlouvy parafoval oheň... Vzhledem k tragičnosti ztěžklého dosedání, zaklekání do bloků u tohoto snímku překvapí lhostejná kamera, která však vidí vše, co má, a svým urputným žvýkáním gumy věrně zprostředkovává slepotu hrdinů. Zrak nájemného kameramana ovšem současně nelíčeně předvádí všechen ten dusivý kouř nedělních rán, v něž se přetavil nečinný týden, a divák se tak může klidně tázat, co je za těmi bílými paspartami, zda tam pokračuje fikce, anebo se tam zabydluje ještě nestravitelnější fauna. Mnoho slov a málo příběhů: v zásadě jde ale jen o jedno, o tu osamocenost, osamocenost, ne samotu! PS: Vychován Thoreauem jsem se vždycky ptal na rozdíl mezi během a chůzí. Odpovědí mi bylo kulhání, při němž se v jednom prudkém doteku sdělí tělo i země navzájem. Tedy každý ryzí běh se musí před svým cílem zastavit, a to nepochopí nikdo jiný než ten, který se doběhl… ()