Mademoiselle
Mademoiselle
Režie:
Tony RichardsonScénář:
Marguerite DurasKamera:
David WatkinHudba:
Antoine DuhamelHrají:
Jeanne Moreau, Ettore Manni, Keith Skinner, Umberto Orsini, Georges Douking, Rosine Luguet, Pierre Collet, Antoine Marin, Jacques Monod, Gabriel Gobin (více)Obsahy(1)
Ve francouzské vesnici je Manou italským dřevorubcem, silným a s širokým úsměvem. Neumí říkat ne, ženských sexuálním pozváním a žárliví vesničané ho začnou vinit z nedávných požárů a povodně. Je nevinný; viníkem je mademoiselle, městská školnice, jejíž nedávný návrat potěšil všechny, jen Manou je odmítá a ona je jím posedlá. Náhodou založí první požár a sleduje tím, jak Manou bez trička požár hasí. Následující katastrofy už nejsou náhodou a vyjadřují její šílenou touhu po něm. Také se spřátelí s jeho synem, obrátí ho proti němu, udělá mu ze života peklo a rozdmýchá v něm podezření. Její plány, Manouova upřímná nevinnost a městská xenofobie se výbušně promíchají. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Zlatá Palma - výběr ()
Jeanne Moreau vypadala spíš jako taková femme fatale z výprodeje. Překvapilo mě, že jí bylo jenom 38 let, protože ve filmu působila, že je mnohem starší. Nicméně v závěru, přestože byla celá špinavá, zmoklá a otrhaná, nakonec předvedla, že nějakej ten sex-appeal v sobě pořád má. Jinak film rozhodně neni špatnej, ale pro mě to byla spíš nepříjemná podívaná. Chování skoro všech postav se mi vyloženě hnusilo. Možná jsem na takovej film nebyl zrovna naladěnej, ale já fakt nevim, jak tohle ohodnotit. Nakonec dám neutrální 3 hvězdy. Dodávám, že jsem film viděl s nepříliš povedenym dabingem, kdy originální zvuk byl strašně utlumenej. To tomu asi taky moc nepomohlo. ()
Čiré neředěné zlo, které z hlavní hrdinky tryská, budí narůstající odpor. Byť člověk dojde k vysvětlení, kde se v ní bere, není schopen chápajícího pohledu. Velice silný film, který se obecností toho, co zobrazjue, vymyká zestárnutí. ()
Mademoiselle vo mne nevyvolala jednoznačnú odozvu. Pre Jeanne Moreau nebolo problémom zahrať vášnivé ženy, takže si poradila i s postavou ženy, vášeň potláčajúcej. Problémom filmu bola nezrozumiteľnosť konania a správania sa niektorých postáv, neukončenosť niektorých dejových línií a nedopracovanosť niektorých detailov, čo vo mne evokovalo dojem rýchlej alebo neporiadne odvedenej práce štábu. Je možné, že sa mýlim a chyba je na mojej strane, na hodnotenie to však nebude mať vplyv. ()
Britský majster svojho remesla, Tony Richardson, ma počas takmer dvoch hodín → naprosto pevne pripevnil do filmového zveráka, z ktorého sa mi jednak nepodarilo nikdy poriadne vymaniť, keďže bol tak zručne zatiahnutý, že až keď som následne povinne absolvoval túto mimoriadne depresívnu exkurziu, a to trajektóriou cez istú, menšiu, francúzsku dedinku, mimochodom na míle vzdialenú od idylického Vlkolínca, tak sa rozhodol, že tento vskutku brutálny "zveráčik", predsa nakoniec povolí, no zároveň mi tiež i zvučným hlasom oznámil, že pravdepodobne budem celým týmto dianím, povedzme tak trochu poznačený, za čo sa mi teda ospravedlňovať vôbec nemieni, pretože ma skrátka dopredu varoval, aby som si proste dával na toto „Dievčatko so zápalkami”, obzvlášť veľký pozor, v inakšom prípade by som sa mohol veľmi škaredo (p)opáliť... A to ešte ani zďaleka nie je úplne všetko, lebo taktiež dôjde i na úvodnú potopu, ktorá môže síce vyzerať iba na takú obyčajnú, záškodnícku hru, že sa jej nebude prisudzovať príliš veľká váha, no určite neostane bez akejkoľvek odozvy, pritom až s príchodom už zo stredovekých čias tak strašne obľúbeného → arzeniku, sa konečne samotná úroveň sociopatického správania → vyšplhá na totálne maximum, čo taktiež rovnako priamo pociťujú i miestni, už tak nervózni obyvatelia, ktorí medziiným majú až tak extrémne našponované nervy, že ich vonkoncom nič nezastaví pred tým, čo majú vo svojom úmysle... Ako ste si mohli doteraz určite všimnúť, aj recenzent, sa úmyselne vyhýba v okatom spoilerovaní filmového deja, v ktorom ho niekoľkokrát sprevádzali tieto úmyselné činy danej postavy, ktoré o to lepšie na diváka (za)pôsobia, lebo je im dopriata priam neuveriteľná, audiovizuálna stránka, ktorá ho normálne paralyzovala ! Kameramanovi Davidovi Watkinovi, sa totižto podarilo prostredníctvom svojej unikátnej kompozície obrazu, dosiahnuť nevídaných rozmerov, a to práve vďaka svojej ponurej čiernobielosti, ktorá nielenže podčiarkuje atmosféru filmu, z ktorého divák väčšinou nemá dobrý pocit, ale zároveň i podtrhuje film ako celok, po ktorého skončení, sa budete cítiť, ako obarení horúcou kávou ! Áno, a podotýkam, že sa skutočne jedná o "silnú kávu", na ktorej si najlepšie pochutnávajú zrovna takí kávičkári, ktorí si (i)hneď uvedomia, čoho sa to vlastne napili...? Našťastie som si na nej mimoriadne pochutnal, no súčasne vo mne zanechala i nejaké stopy. Náročný, kinematografický zážitok, po ktorom sa cítim dosť skľučujúco, že ho odporúčam pre náročnejšie publikum. ()
Mademoiselle je sestra Huppertovej postavy z Maliny, či Pianistky. A prostredie akoby reminiscenciou Pani Bovaryovej. Film je veľmi literárny, cítiť, že v pozadí existovala predloha, no akosi to nevadí, situácia je totiž skvele vystavaná. A kamera je ohromne výtvarná, do-seba-ponorená, no nie rušivá. Tempo rozvláčne plynie, no dýcha cezeň vidiecka krajina. Zvláštne, ako sa film neponára do psychológie ani jednej z postáv, iba ich zobrazuje a ukazuje nám, ako to niekedy na svete chodí. ()
To je tak, když dámu svrbí, pánové. To se pak dějí velké věci! Velká voda, velké teplo, nebohá zvířátka v rolích obětí. Bezvadná pocitovka s neskutečně uhrančivou Jeanne Moreau. Silné čtyři a opakovaná projekce povinností, ne k pochopení jednoduchého příběhu, ale pro ten zážitek. Film důležitý pro život. // Poučení z filmu - Je třeba pravidelně zalévat a neodmlouvat. ()
Tak takhle slečna, převlečená za učitelku, je ztělesněné zlo. Krutost, kterou zde excelentně předvedla Jeanne Moreau, je mrazivá, od samého začátku mi z ní bylo špatně (rozmáčknutí vajíček a vrácení do hnízda). Hlavní mužská postava Manou (Ettore Manni) je s politováním trouba, který si neuhlídá ani svůj vlastní poklopec a je naivnější než já, takže ani s ním nelze sympatizovat. Jediný, kdo měl moje pochopení a získal mou přízeň, byl malý Bruno (Keith Skinner) a ten plivanec bych po něm nejspíš zopákla.. V každém případě se jedná o snímek, do kterého se zub času nezakousne, nemůže, to, co ukazuje, je tu stále.. ()
Scénář Jean Genet. A z toho důvodu má taky Manou všechny atributy macha a výstavba situací má genetovskou teorematičnost vycházející z obdivu k pěkným chlapům. Ve filmu mi to úplně nestačilo. Moreau byla vtipná i dobrá, ale Kinematografie tady začne až ve dvou třetinách při noční scéně na louce... ()
Skvělá Jean Moreau, se svým přísným vzhledem, kruhy pod očima, vypadající několik desítek let prakticky stejně, v dramatu osamocené slečny učitelky na francouzském překrásném venkově,která se bezhlavě zamiluje do italského dřevorubce při jednom požáru. A protože Manou je kus chlapa a ona ho chce vidět, začne zakládat požáry, při kterých on obětavě pomáhá. Ale protože si jí nevšímá a všechny ženy po něm šílí, udělá jeho synovi ve třídě ze života peklo. A ona jde ve své vášni dál a dál, neodvratně ke katastrofě a její zlo možná zůstane nepotrestáno. Sice minimum dialogů ale kamera všechno bohatě vynahradí.Skvělé čtyři hvězdy. ()
Pozoruhodné! Richardsonův přístup bych přirovnal k Hemingwayovu (v jeho nejlepším): nic nevysvětlovat - žádný "průjem slov" - nevylepšovat příběh, nestarat se o elegantní konstrukci dramatu. Prostě jen vylíčit, co se stalo. --- Skrze četná životní zranění jsem dospěl k poznání, že žena je nejkrutějším tvorem v přírodě. Tenhle kousek to dokumentuje věru zasvěceně. ()
Výborná Jeanne Moreau v roli osamělé a toužící ženy, která svou nenaplněnou touhou, páchá zlo v malé francouzské vesnici. Studie zla, touhy, malosti, xenofobie.Moc dobrý film. ()
Když Manou zmizí, přestanou požáry, povodně a trávení dobytka; zmizí vše zlé a ničivé. Tak to vidí vesničané - a tak to v podstatě také je. Žádný z nich však nevidí (kromě Manouova syna, který ze všeho jen zmatený), že cizincem tu není jen Manou, ale také učitelka (Slečna - Mademoiselle). Tu bezelstně přijímají do svého středu, kdežto jeho odmítají i přes pomoc, kterou jim poskytuje ve chvílích "neštěstí". Důvod je zřejmý... V expozici se to vypadá na jasně rozdané karty: Slečna je sadistka a Manu (jak jinak) maniak. V závěru pak, především v dlouhé pasáži společné milostné noci, se projevuje sado-masochistický charakter obou. Co bude nakonec v převaze? Sadistické "ANO", kterým Slečna perverzně obviní Maoua ze znásilnění a zpečetí tak jeho osud. Syn se přepásá otcovým opaskem a odchází možná na svou první dřevorubeckou štaci, Slečna odjíždí se slávou z vesnice. Závěrečný plivanec (syna směrem ke Slečně), je však už jen adolescentním gestem. ()
ocenenia : MFF Cannes 1966 - Nominácia na 1. cenu ()
Čo vytvára sexuálna frustrácia, je niekedy neuveriteľné. Neukojená nepekná stará dievka sa ukája v požiaroch, povodniach či smrti zvierat. Keď sa sexuálne konečne nabaží (erotika asi vzhľadom k roku je tu zachytená fakt iba v náznakoch a symboloch), svoju obeť odkopáva a nepriamo ju zabíja. Záverečný pľuvanec na adresu učiteľky je strašne malá útecha za spáchané zlo. Viaceré scény sú zbytočne naťahované a filmu by prospela farebná kamera. ()
Jen slovo drama (žánr) tu atmosféru tady absolutně nevystihuje. Málem horor, psycho, film černobílý, zneklidňující, Jeanne Moreau v hlavní roli podobně, a konec už duplovaně. Velmi zvláštní film. 4/5 ()
Krásná sonda do pokřivené duše osamělé ženy. ()
Jeanne Moreau se tady tváří jako milá a hodná paní učitelka ale zatím je to převlečená svině, jejíž chování nejsem schopen pochopit, stejně tak předpojatost a povrchnost těch vesnickejch balíků vůči Manuovi do kterýho je učitelka zblázněná. Situace která se mademoiselle vymkla z rukou aniž by si toho byla vědoma a prostě nemohla dopadnout dobře. Francie těžce vládne! ()