Obsahy(1)
Mladičký chlapec se zamiluje do dívky z obrazu. Tou dívkou je krásná Violetta Valéry, stále obklopená významnou pařížskou společností. Má mnoho nápadníků, přátel a přítelkyň. Dvoří se jí i mladý Alfréd Germont, který jí na tichém místě vyzná lásku. Violetta je nedůvěřivá a varuje ho sama před sebou. Neumí lásku dávat, protože ji nikdy neprožila. Je totiž známou pařížskou kurtizánou a nikdo ji ještě opravdu nemiloval. Alfréd je však neoblomný a podaří se mu Violettu přesvědčit, aby se znovu setkali. Oba sní o velké lásce, která překoná i pokrytectví a lidskou zlobu. Violetta však zná život příliš dobře.
Přesto odjede z Paříže na venkov, aby žila nový život se svou láskou. V tichu a kráse venkovské přírody pookřeje a rozkvete. Oba zapomněli na minulost a prožívali spolu šťastné dny. Brzy se však vrací služebná z Paříže a oznámuje Alfrédovi, že přesto, že prodala všechen Violettin majetek, jejich venkovský život již není z čeho platit. Alfréd urychleně odjíždí. Violetta dostává pozvánku na ples, pařížští přátelé už ji objevili a touží znovu po její společnosti. Ohlášenou návštěvou však je Alfrédův otec, který ji obviní, že Alfréda očarovala a žene ho do zkázy. Připomíná jí její minulost a prozradí, že Alfréd má snoubenku, nevinnou a čistou dívku, které Violetta ubližuje. Žena mu musí přísahat, že jeho syna opustí. Alfréd po návratu nachází Violettu posmutnělou, přesto si slíbí, že budou žít jeden pro druhého. Záhy po jejím odjezdu do Paříže však dostane dopis, v němž se s ním Violetta loučí. Otec, který čekal v povzdálí, mu připomíná snoubenku. Alfréd se přesto, plný žárlivosti vydá za Violettou a Giorgio, jeho otec, vědom si, že žena dodržela slovo, odjíždí za ním.
Na ples v Paříží, přichází Alfréd a v kartách vyhrává spoustu peněz. Violetta v doprovodu vznešeného barona Douphola, k němuž předstírá lásku, tuší rozepři a chce odejít. Je však již pozdě a Alfréd jí ze žárlivosti hodí na hlavu všechny peníze, které vyhrál, aby s ním strávila noc. Rozlíceně odchází a u vchodu narazí na svého otce, který byl svědkem celé události. Dojde mezi nimi k roztržce, které však už mladá žena není svědkem, protože vyčerpáním omdlévá.
V tmavé místnosti, kde už jí nic nepatří, protože vše prodala za život s Alfrédem, leží osamělá Violetta. Nepodobá se už ženě na obraze, do které se zamiloval mladý hoch a ani ten obraz už není její. Vkládá do dlaně dar pro jeho snoubenku a slova lásky a oddanosti z úst Alfréda, který se k ní vrací, jsou poslední, jaká kdy uslyší… Na stolku po ní zbyla jen kytice bílých kamélií. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Oscar 2 nominace: Výprava, Kostýmy ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $3,783,329║Tržby Celosvetovo $4,547,137║ ()
Tohle vlastně ani není moc film v tradičním slova smyslu. La Traviata byla hlavně první operou, na kterém jsem v životě byl (v Národním divadle v Praze), a navždy už zůstane pro mě tou nejlepší. Verdi byl hudební génius, řada árií z tohoto profláklého kusu o smrtelně nemocné kurtizáně dávno zlidověla. Stejně tak literární předloha opery - kniha Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího - je mou oblíbenou četbou a jedním z nejlepších zástupců literárního romantismu 19. století vůbec. Tady prostě není co řešit, Zeffirelliho Traviata ždímá z Verdiho maximum, a konec mi přinesla jednu z nejsilnějších filmových katarzí, jakou jsem kdy u nějakého filmu zažil. A ano, došlo i na slzy :) Violetta Valéry je jednou z nejtragičtějších postav v umění vůbec - a současně jednou z mých nejmilejších. Jak říká R. Gere ve filmu Pretty Woman (v němž vyrazili právě na La Traviatu): "U opery rozhoduje první dojem. Buď tě chytí, nebo ne. Někdo si ji zamiluje navždy. Jiný se naučí ji mít rád, ale ne z celého srdce." U mě platí první možnost. ()
Nevšedné a krásne spracovanie. Skvostný zážitok Verdiho fascinujúcej hudby, Dumasovho známeho príbehu, Piaveho libreta, Zeffirelliho predstavivosti a nevšedného Domingovho talentu nás ubezpečí o vysokej kvalite tejto umeleckej lahôdky. Bravo! Bravissimo! ()
Nádherné, dokonalé. Vizuálně, kostýmově i hudebně. Kdyby to šlo, dal bych ještě víc hvězdiček.--- 9. 2.2024: Po opakovaných zhlédnutích konstatuji, že jde o jedno z nejdokonalejších děl, jaká jsem kdy viděl! Kdyby měla stupnice hodnocení 20, dal bych 30! ()
Na začiatok si vypomôžem citátom od Škvoreckého: "Já sám vyžaduji pouze nejlepší z nejlepšího, neboť pouze to jest pro mne dosti dobré". V citáte šlo o Predanú nevestu, v tomto texte o La Traviatu. Vo filme sa zišiel Alexandre Dumas ml., Giuseppe Verdi, Franco Zeffirelli, Placido Domingo a ďalší, ktorých nepoznám, aby vytvorili lahôdku pre milovníkov opery (ale nie tých z o Some Like It Hot). Moje tri hviezdičky nevyjadrujú uznanie tomuto konkrétnemu spracovaniu tejto konkrétnej opery, ale moje žánrové obmedzenie. Samozrejme, že som ocenil skvelú výpravu, lokalizoval som známu áriu (zaznie v 12 minúte) do tejto opery a mohol by som spomenúť niekoľko ďalších kladov, ale milovníka opery to zo mňa neurobí. Dodatok: Vo filme zohrala vynikajúci part Teresa Stratas, ktorú som nepoznal. Ale medzi inými interpretkami na YouTube som lepšiu nenašiel. A o najznámejšej árii už viem, že má názov Brindisi. ()
Na začátku jsem měl hodně problém, protože jsem první viděl verzi z roku 2002 (také zefiirelliho), která je zpívána na živo a jedná se o záznam z divadla. Tady mě poměrně dlouho iritoval "dabing". Také kvalita obrazu není bůhvíjaká, což je u originálního DVD docela překvapivé. Nicméně po shlédnutí scény s cikány a toreadory, jejíž bombastičnost by v divadle naživo nebylo možné docílit, jsem si začal příběh víc užívat a uvědomil si, že celá výprava JE prvotřídní, že zpěv není horší, než ve verzi z roku 2002, hlavní dvojici to doopravdy sluší (mimo toho, že dobře zpívají) a nenapadá mě, jak by se to celé dalo udělat lépe. ()
Zeffirelliho Dámu s kaméliemi (La Traviatu) mám moc ráda. Obsah je výše popsán dokonale, blahopřeji distributorovi, že konečně lidem přiblížil, o čem tato skvělá opera je :-) Kdo máte příležitost, nenechte si toto skvělé dílo ujít. Snad ho někdy bude vysílat i veřejnoprávní TV. ()
Jednoduše nádhera. Zeffirelli je kouzelník a já se na jeho výtvor opakovaně ráda dívám - a pokaždé s němým úžasem. Jednotlivé scény filmu mi připomínají Monetovy obrazy, nálada příběhu je tu vystižena dokonale. O hercích-pěvcích ani nemluvím, ti byli úžasní - Violetta (Teresa Stratas), Alfredo Germont (Plácido Domingo), Giorgio Germont (Cornell MacNeil). ()
Verdi per sempre !!! ()
Jako Driss v Nedotknutelných, když začne opera: "Nedělej na mě pšš, stejně je to v němčině. A jak je to vlastně dlouhý?" "Čtyři hodiny." "Kurva!" No, takže dvě známé hezké melodie a zbytek totálního hnusu, což moje buranská duše fakt není schopná docenit. 0% ()
40. Zlatý Glóbus za rok 1982 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Itálie ()
Priznam se, ze toto dilo trosku nadhodnocuji, abych si nepripadal jako kulturni hovado.-). Nepochybuji o kvalitach tohoto snimku, osobne mi ale opera nic nerika, ac jsem se snazil sebevic... ()
Lepší zpracování této opery snad ani nemůže být. Franco Zeffrelli režírovat opery umí výborně, ani tato není vyjímkou; Teresa Stratas a hlavně Plácido Domingo byli perfektní; výborná kamera, kostýmy a výprava (nominovány na Oscara); o vynikající hudbě Giuseppe Verdiho se ani není třeba zmiňovat. Nejde jinak než za 5*. ()
V rámci rozšíření svých kulturních obzorů jsem se podíval na známou operu La traviata. Opera sama o sobě jako žánr mě moc neláká, tento kousek má ale perfektní hodnocení a filmovou verzi natočil Zeffirelli (Zkrocení zlé ženy a Romeo a Julie), tak jsem si řekl, že to zkusím. S jejím hodnocením mám ovšem problém, musím ocenit výpravu a pěvecké výkony, které jsou z mého laického pohledu excelentní. Přesto se přiznám, že mě to nebavilo a dokoukával jsem to na sílu. Bohužel sebelepší opera ze mě fanouška žánru neudělá, i když výjimky se najdou (viz můj komentář k Der Ring des Nibelungen). Nakonec nechávám tři hvězdy jako průměr kvality (5) a mého pobavení (1). ()
Dechberoucí... ()
Krása, jeden z nejlepších operních filmů vůbec. ()
Asi věkem měknu nebo co. Okouzlili mě. Vším. Dojali mě. Všichni. É strano... ()
Deset let po shlédnutí tohoto operního přepisu na plátno jsem viděl ve vídeňské opeře Traviatu opět v režii Zeffirelliho (bohužel bez P.Dominga). V obou případech se naprosto geniálním způsobem zmocnil předlohy i Verdiho úchvatné opery. Dodnes vidím před sebou, jako by to bylo včera. ()
Už způsob, jakým je zde využita předehra opery je naprosto geniální. Ranní melancholická Paříž, smutná melodie pluje nad řekou a ulicemi a vstupuje do domu, kde se jak stíny míhají exekutoři, kteří jako poctiví dělníčci oceňují nádherné zařízení paláce. Jen mladíček, který má být k ruce se zasněným obdivem stojí před obrazem ženy. Pak vidíme i tragickou současnou podobu této krásky. Tak jak se mění melodie, probouzejí se a ožívají vzpomínky na příběh, lidi a naději. Strhující. Bylo štěstí vidět to na velkém plátně. ()