poster

La traviata

Hudební / Drama

Itálie, 1982, 109 min

Předloha:

Alexandre Dumas mladší (kniha)

Scénář:

Franco Zeffirelli, Francesco Maria Piave (divadelní hra)

Kamera:

Ennio Guarnieri

Producenti:

Tarak Ben Ammar

Střih:

Peter Taylor

Kostýmy:

Piero Tosi
(další profese)
  • dwarf
    *****

    Už způsob, jakým je zde využita předehra opery je naprosto geniální. Ranní melancholická Paříž, smutná melodie pluje nad řekou a ulicemi a vstupuje do domu, kde se jak stíny míhají exekutoři, kteří jako poctiví dělníčci oceňují nádherné zařízení paláce. Jen mladíček, který má být k ruce se zasněným obdivem stojí před obrazem ženy. Pak vidíme i tragickou současnou podobu této krásky. Tak jak se mění melodie, probouzejí se a ožívají vzpomínky na příběh, lidi a naději. Strhující. Bylo štěstí vidět to na velkém plátně.(7.3.2005)

  • Jirka_Šč
    *****

    Na začátku jsem měl hodně problém, protože jsem první viděl verzi z roku 2002 (také zefiirelliho), která je zpívána na živo a jedná se o záznam z divadla. Tady mě poměrně dlouho iritoval "dabing". Také kvalita obrazu není bůhvíjaká, což je u originálního DVD docela překvapivé. Nicméně po shlédnutí scény s cikány a toreadory, jejíž bombastičnost by v divadle naživo nebylo možné docílit, jsem si začal příběh víc užívat a uvědomil si, že celá výprava JE prvotřídní, že zpěv není horší, než ve verzi z roku 2002, hlavní dvojici to doopravdy sluší (mimo toho, že dobře zpívají) a nenapadá mě, jak by se to celé dalo udělat lépe.(28.4.2012)

  • Vančura
    *****

    Tohle vlastně ani není moc film v tradičním slova smyslu. La Traviata byla hlavně první operou, na kterém jsem v životě byl (v Národním divadle v Praze), a navždy už zůstane pro mě tou nejlepší. Verdi byl hudební génius, řada árií z tohoto profláklého kusu o smrtelně nemocné kurtizáně dávno zlidověla. Stejně tak literární předloha opery - kniha Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího - je mou oblíbenou četbou a jedním z nejlepších zástupců literárního romantismu 19. století vůbec. Tady prostě není co řešit, Zeffirelliho Traviata ždímá z Verdiho maximum, a konec mi přinesla jednu z nejsilnějších filmových katarzí, jakou jsem kdy u nějakého filmu zažil. A ano, došlo i na slzy :) Violetta Valéry je jednou z nejtragičtějších postav v umění vůbec - a současně jednou z mých nejmilejších. Jak říká R. Gere ve filmu Pretty Woman (v němž vyrazili právě na La Traviatu): "U opery rozhoduje první dojem. Buď tě chytí, nebo ne. Někdo si ji zamiluje navždy. Jiný se naučí ji mít rád, ale ne z celého srdce." U mě platí první možnost.(18.4.2011)

  • Marci
    *****

    Jednoduše nádhera. Zeffirelli je kouzelník a já se na jeho výtvor opakovaně ráda dívám - a pokaždé s němým úžasem. Jednotlivé scény filmu mi připomínají Monetovy obrazy, nálada příběhu je tu vystižena dokonale. O hercích-pěvcích ani nemluvím, ti byli úžasní - Violetta (Teresa Stratas), Alfredo Germont (Plácido Domingo), Giorgio Germont (Cornell MacNeil).(7.11.2007)

  • Sadova302b50
    *****

    Nestává se mi zrovna často, aby mě fimové zpracování (jakékoli) opery tak uchvátilo. Když to srovnám, v případě La Traviaty jsem už měla tu čest se dvěma zpracováními z pozdější doby (divadelní záznamy). Nemůžu je hanit, obě verze byly dobré, ale toto je v mých očích o třídu převyšuje. Nakonec jsem ráda, že jsem na Zeffirelliho kousek natrefila. Za prvé vyjadřuje ducha opery tak působivě, že jsem až tajila dech. A za druhé je zde opravdu kvalitní zpěv (z Violetty mě mrazilo), protě to byla nádhera.(19.1.2015)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace