Zlodějka knih

Válka a nepříjemné události očima dětí, to může dopadnout hodně dobře nebo hodně špatně. Špatně tehdy, když děti ve filmu přemoudřele mudrují, filosofují a poučují z pozice kárajícího dospělého. Zkrátka když to nejsou děti. Děti nemusí být a nejsou pitomé, za to nelze zaměňovat dětskou naivitu, mnohdy rády přemýšlejí, ale taky teprve zkoušejí, poznávají a tvoří si postoje. Tohle ve filmech často tvůrci opomíjí a dělají z dětí takové malé uvědomělé dospělé. U Zlodějky jsem se právě tohohle bál. A je pravda, že místy tam film měl trochu nakročeno (třeba jak obě děti hned od začátku vědí, kdo je ten špatný), naštěstí se o to jen olízne. Jinak je to překvapivě solidní a pěkný film a já osobně oceňuju právě tu vcelku klasickou stavbu, po které se mi v záplavě všelijakých "netradičních pohledů" a "experimentů" (obvykle krycí jména pro neschopnost vyprávět příběh) docela stýská. Mají dle mého s reálnými osudy více společného a více v nich může vyniknout člověk jako takový. Liesel a její kamarád Hans jsou sympatické děti a člověk jim fandí. Stranou nezůstává ani dobrosrdečný tatík Geoffrey Rush. A konec byl velmi silný. (18.02.2015)

Navzdory kladnému hodnocení jsem trochu zklamaná. To je tak, když se na něco dlouho těšíte a máte opravdu velká očekávání. Jenže na téma druhé světové války jsem viděla tolik filmů, že už mě jen tak ledacos neohromí. Se Zlodějkou jsem trochu na rozpacích - opravdu nemám ráda filmy, ve kterých se dvě hodiny nic neděje a ke konci vás šokují a doženou k slzám. Což je přesně případ tohoto filmu. Kdybych měla děj shrnout jednou větou, tak mám skutečný problém, protože i ty krádeže knih tam zabraly tak čtvrt hodinu. Zvláštní je, že přes to všechno jsem si ani jednou neřekla "mě to nebaví" - celou dobu mě příběh Liesel hřál u srdce, ty její srnčí oči, milý tatínek Geoffrey Rush, předčítání židovi nebo hašteřivý vztah s Rudym. S příchodem bolestného konce se zážitek jen prohloubil, takže méně než čtyři hvězdičky dát nemůžu. Tyhle malé nemalé příběhy z druhé světové mě zkrátka baví, nikdy jich není dost. (05.10.2014)

Nejvíce mi na tomto filmu vadila ta jeho naivita, možná, že tato výtka není zcela na místě vzhledem k tomu, že hlavní hrdinkou je dítě, ale filmu jsem prostě neuvěřila. Zlodějka knih má v sobě svým způsobem jisté kouzlo a věřím, že kniha může být velmi dobrá, ale po celou dobu jsem měla pocit, že se dívám na takový ten nedělní film, u kterého stihnete poobědvat, dát si kafe a ještě vyžehlit prádlo. Neurazí, ale ani nenadchne. (19.01.2014)

Bolo by ľahké odpísať Zlodejku už len preto, že niektoré nosné prvky knihy sú vo filme skôr okrajovou záležitosťou. Nespravím to, pretože adaptovať podobne ladené dielo je len z princípu náročné a tak sa logicky upravovalo, škrtalo a odnieslo si to pár postáv, či viaceré miniepizódky. To podstatné tam však stále je. Jediný problém vidím v tom, že Brian Percival síce režíruje zručne, ale ducha knihy sa drží až príliš. Film tak nijak zvlášť negraduje a iba cez sled scénok pomaly plynie k nevyhnutnému záveru. Plynie však k nemu veľmi príjemne a to či už vplyvom neustále sa pod kožu zarývajúcemu soundtracku Johna Williamsa, alebo vďaka skvelo obsadeným postavám a hmatateľným vzťahom medzi nimi. Ale akokoľvek sú Hans, Rosa, Rudy, či Max skvelí, tento film skrátka patrí Sophie Nélisse. Tá sa pre rolu Liesel doslova narodila a všetky jej dilemy, smútok, či radosť budete prežívať priamo s ňou. 85% (03.02.2014)

Bohužel se opět potvrzuje, že od roku 2010 to jde s českým dabingem rapidně dolů. Zlodějka je celkem pěkný a dojemný příběh na pozadí druhé světové války, ale doplácí na špatné zpracování (hlavně velmi amatérský střih a absence gradace), ale zase má Geoffreyho a roztomilou Sophinku. Možná, kdybych to viděl v originále, přimhouřil bych oko, ale s tím dabingem se prostě přes tři hvězdy nedostanu. (26.03.2015)