Komentáře uživatelů k filmu (181)

  • apacka
    ***

    Moje absolutní neschopnost vcítit se do byť jediné člověkosituace (snad kromě poslední scény) mě nutí zamyslet se nad tím, co na týhle planetě vlastně dělám. Všem bych nejradši nafackovala. Což není problém filmu. Když pominu otravnou stylizaci, musím uznat, že Marion Cotillard byla skvělá. Přesto i jí bych nafackovala.(31.10.2014)

  • POMO
    ****

    "Prečo si so situáciou natoľko láme hlavu, veď si môže nájsť inú prácu", pozastavujete sa celý čas nad predramatizovávaním hlavnej postavy. A potom pochopíte, že jej nešlo ani tak o udržanie si práce, ako o... A z filmu sa stane hodnotná sociologická štúdia zložitej životnej situácie človeka - smrtelníka. Cotillard bravúrna.(25.7.2017)

  • Houdini

    Oscar 1 nominace : Herečka HR - Marion Cotillard ... ... ... ... Zlatá Palma - výběr(10.1.2015)

  • Matty
    ****

    Po 12 rozhněvaných mužích přichází 16 nespokojených mužů a žen. Pojí je nevýhodná pracovní pozice, vinou které jsou snadno manipulovatelní. Možná by si své závislé postavení v kapitalistickém systému ani neuvědomovali, kdyby je se svou žádostí neoslovila Sandra. Hlavní dilema, před které jsou postaveni, spočívá v tom, zda konformně hlasovat stejně jako většina, nebo své rozhodnutí zvážit a případně na sebe vzít větší zodpovědnost. Zatímco nerozhodní spolupracovníci musí svést malý souboj s vlastní morálkou, Sandra bojuje za ztracenou sebeúctu, stabilitu rodiny a víru ve vlastní existenci. Nejraději by nebyla vidět ani slyšet. Nejraději by nebyla. Její sebevědomí se propadlo do minusových hodnot. Marion Cotillard pocit hanby a stav rezignace vyjadřuje nesmělými gesty, nahrbenou postavou, prázdným výrazem nenalíčené tváře i přehnanou vděčností za každý projev lidskosti. ___ Dlouhé záběry-sekvence, jež tvoří každé ze setkání, ji umožňují zahrát v kuse a bez ztráty kontaktu s prostředím (které u Dardennů podmiňuje chování a postavení postav) změnu nálady z otupělého smutku v opatrnou radost, z rezignace v odhodlání. Především díky své rodině si pomalu uvědomuje, že pravidelné dávky xanaxu a popření sebe samé nejsou jediným východiskem. Jedním ze záchytných bodů se pro ni stává pomalu mizející mezilidská solidarita. Sandru zjevně činí šťastnou, může-li s blízkými něco sdílet. Písničku (společné zpívání v autě) nebo jídlo (film otevírá vytahování koláče z trouby, manžel pracuje jako kuchař). ___ Krátké momenty štěstí oživují záměrně repetitivně ubíjející vyprávěcí strukturu. Opakování stejného typu situací ovšem dramatický potenciál filmu neumrtvuje. Můžeme odpočítávat, kolik zbývá času a lidí k navštívení a po ustanovení vzorce jsme drženi v očekávání, jak se k Sandřině žádosti postaví další oslovený kolega a zda půjde o muže, ženu, bělocha, černocha, člověka mladšího nebo staršího. Sociální a etnická rozmanitost vedlejších postav, z nichž žádná není jednorozměrným stereotypem, a snaha zohlednit motivace pro jejich rozhodnutí a různorodé reakce dokládá empatii tvůrců, kteří neodsuzují, nezjednodušují a s postavami nenakládají jako s neživotnými nástroji vyprávění (máte zkrátka pocit, že existují i mimo prostor, který jim byl ve filmu vyhrazen). ___ Stanovení deadlinu a strukturace vyprávění do krátkých segmentů Dva dny vzdaluje dokumentaristickému verismu některých předchozích dardennovských filmů, ale silná humanistická výpověď nebyla výraznější konstruovaností zápletky nijak oslabena. Vývoj dramatu navíc nikdy nepůsobí příliš nuceně díky hladkému zapojení konvenčnějších vyprávěcích elementů (pokus o sebevraždu, opuštění násilnického manžela) do toku okolního dění a neustálému zohledňování socioekonomických determinant. ___ Dardennové díky přehledné struktuře lidové balady (ovšem bez jejího jednoznačného konce), v níž hrdinka čelí náročné zkoušce, naopak mohli zdůraznit alegorický podtext a nadčasovost dramatu, navenek vázaného na konkrétní situaci a prostředí. Film nás svou výstižnou metaforou kapitalistického systému (pracující si jdou po krku, zatímco šéf je z obliga) bez didaktického tlačení na pilu staví před stejné otázky, k nimž Sandra nepřímo vyzývá své spolupracovníky. Dali bychom pohodlné příslušnosti k většině přednost před vnitřním etickým přesvědčením? Dokázali bychom se obětovat pro člověka, s kterým kromě sociálního postavení nemáme téměř nic společného? Bojím se odpovědět. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Madsbender(9.12.2014)

  • Enšpígl
    *****

    Tohle se do mě dostalo z neskutečnou silou. Drtivá většina lidí má svou existenci založenou na přijmu ze zaměstnání, já samozřejmě nejsem vyjímkou a proto jsem neměl žádný problém vžít se do situace hlavní hrdinky, ale i těch lidí u kterých zvonila a pak už to šlo se mnou jak po másle, protože ty dva dny a jedno noc jsem s Marion prožil opravdu hodně intenzivně. Měl jsem to ulehčený nejen díky skvěle zpracovanému scénaři, ale i oscarovýmu výkonu Marion, ta holka je prostě nadpozemská bohyně.(9.10.2014)

  • Marigold
    *****

    Zřejmě nejvýrazněji strukturovaný snímek Dardennů, který je v podstatě sociálním thrillerem par excellence: hrdinka má jasně daný a definovaný úkol (přesvědčit 9 pracovníků, aby se vzdali prémií a tím zachovali její pracovní místo), časový limit a protivníka (mistra Jean-Marca, který údajně ovlivňuje kolegy po telefonu). Dardennovská dynamika přesunů povýšená na komplexní žánrový motor, který film žene k naprosto geniálnímu double twistu v závěru. Budu se opakovat, ale proč ne. Nikdo dnes netočí filmy tak, aby v jednoduchosti dokázaly tak dokonale reflektovat složitost současného světa, morální, osobní i ekonomickou. Nikdo neumí postavit situace tak, aby v nich byl divák hozen do naprosté nejistoty, vystaven intenzivnímu emocionálnímu teroru bez jediné známky manipulace. V žánru sociálního dramatu jsou filmaři, kteří se dardennovskému verismu blíží, ale originál je nedostižný. Neokázalý pomník lidské houževnatosti, důstojnosti, Marion Cotillard a naléhavé svědectví o stavu současné společnosti. Film-život. Bez jediné známky patosu. Krom toho, který to vyvolává v podobně nejapných snahách nějak o popis.(9.10.2014)

  • DaViD´82
    ****

    Škoda, že to není stejně tak dobře dohrané, jako je to rozehrané (a to i navzdory za vlasy přitaženému výchozímu bodu). Jenže vše co je na první půli navzdory tématu nemelodramatické, věrohodně ukotvené v realitě a naturalistické z ranku "ač tohle či tamto rozhodnutí (ne)schvaluji, tak plně chápu, proč se k němu ta která postava odhodlala a jak k němu došla", tak je druhá polovina srážená faktem, že postavy se mnohdy stávají spíše loutkami, které jsou vedeny skrze přes koleno lámaná "filmová" rozhodnutí, která šustí papírem až uši zaléhají. Ostatně i půda pro finální rozhodnutí se začně připravovat až na poslední chvíli a nikoli v průběhu celé stopáže. A nic z toho by nutně nemusel být až takový problém (přeci jen je to stále působivě podané i obdivuhodně odehrané; a není to jen o strhané Marion), kdyby však právě tyto aspekty nebyly zcela proti tomu, o co se to do té doby více než úspěšně snaží.(17.11.2014)

  • Superpero
    ****

    Nápad dobrý. Psychicky velmi křehká žena musí přesvědčit kolegy, aby se vzdali bonusu 1000 euro ve prospěch zachování její práce. Celý film je vlastně obíhá a funguje to hlavně díky přesvědčivé Marion Cotillard. Jako psychická sonda je to určitě zajímavé a líbilo se mi, že ta setkání byla různě vypointovaná (až na tu rvačku, ta byla nevěrohodná). V reálu by mi ale taková situace přišla, jako důkaz neschopnosti vedení, které si radši nechá rozvrátit pracovní kolektiv, než aby přijalo zodpovědnost za nepříjemnou volbu.(21.6.2015)

  • Fr
    ****

    ,,CHTĚLA JSEM TĚ JEN POPROSIT, ABYS HLASOVAL PRO MĚ. ABYCH NEPŘIŠLA O PRÁCI. DOMA POTŘEBUJEME MŮJ PLAT. TO, ŽE NEBUDEŠ HLASOVAT TO NESTAČÍ. MUSÍŠ HLASOVAT A SOUHLASIT S TÍM, ŽE PŘIJDEŠ O PRÉMIE…" /// Och ten kapitalismus. Když tady bylo právo na práci, tak lidi … no a teď vo ni bojujou. Jako Sandra. Prvního kolegu dává po telefonu, ale pak… na hranici sebeponížení, apelujíc na city člověka… Člověka? Strohej pohled do duše (NE)tvora zvanýho člověk, kterej mi pomalu (ale jistě) zvedá žaludek, cílenej na dvě citlivý místa – na prachy a svědomí. Neuvěřitelně uvěřitelná Marion C. a sociální drama o jednom statečným boji. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vyměnil jsem kolegu za prémie (a starou za mladou). 2.) Jsem ČLOVĚK. 3.) Thx za titule ,,prisca“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *(28.11.2014)

  • emma53
    ****

    Žiji v místě, kde je velká nezaměstnanost a každý kdo nějaké má, tak se ho drží zuby nehty, protože přijít o něj, by znamenalo rovnou se odstěhovat jinam. Tady by neměl šanci. Bylo to tudíž téma, které je mně velmi blízké. Sama si nedovedu absolutně představit, že bych v sobě našla tu sílu obcházet kolegy a kolegyně z práce a prosila je o hlasování v můj prospěch. Nota bene Sandra trpěla depresemi, o to víc jí patří můj obdiv, protože já bych to nedala. Ona je Marion Cotillard pro tyhle role žen jak stvořená, její smutnější výraz očí napomáhá k jejímu již tak dokonalému hereckému umu. Za každými dveřmi jsem byla nervní a čekala jsem s ní, jak budou reagovat její kolegové, protože co si budeme povídat 1000 eur je 1000 eur. Reakce byly úměrné mému očekávání, ale myslím, že i samotná Marion něco podobného čekala i když nepočítala s tím, jaké to bude mít mnohdy pro někoho až takové bolestné důsledky. Nepříjemné téma, ale v dnešní době zcela jistě maximálně aktuální. Tleskám tvůrcům za neotřelé téma a dokonalý výběr herečky do hlavní role.(19.11.2014)

  • Djoker
    ****

    Všichni, kteří se diví nominaci Cotillard na Oscara, film evidentně ještě neviděli a při vší úctě k Pike a Moore, ona je ještě o třídu výše. Dardennové ji tady ždímou v jednom dlouhém záběru za druhým a je úžasné sledovat, kolik poloh dokáže v každém z nich Marion předvést. Celou dobu pozorujeme ten samý model rozhovoru, ale to hlavní funguje. Dokonale se daří přenést skličující situaci hlavní postavy na diváka. Sandra bojuje s depresí a hlavně sama se sebou. Její kolegové jsou zase svým zaměstnavatelem postaveni před morální dilema, které jim tvrdě ukáže, co jsou zač. Jakmile přijde na scénu nejlepší přítel západní společnosti pan Xanax, už musí být všem jasné, že dopad současného modelu trhu práce na jedince může být fatálnější, než jsme si ochotni připustit.(17.1.2015)

  • Dadel
    **

    Už dlouho jsem neviděl ideologicky zvrácenější film. Bratři Dardennovi musejí být ještě větší komunisti než Michael Moore. Celý film je o tom, že Marion Cotillard citově vydírá své kolegy, aby se vzdali 1000 euro, jinak ona přijde o práci a o svůj (nikterak neluxusní) domov. Že je tu možnost najít si práci jinou, ji (ani scenáristy) zřejmě vůbec nenapadlo. Na konci obviní zaměstnavatele, že ovlivňoval podřízené, aby hlasovali proti ní. To, že celý film byl o tom, že ona dělala totéž v opačném gardu a z čistě sobeckých důvodů, je taktně zamlčeno. S hlavní postavou opravdu sympatizovat nelze. Nepatřím mezi lidi, co automaticky dávají odpad, jen protože se jim nelíbí téma filmu. Proto oceňuji herecké výkony, ale víc mě nenapadá. Film je natočen typickým artovým stylem bez hudby, což je většinou jen znouzectnost značící řemeslnou neschopnost autorů (pokud někdy Dardennovi natočí třeba novou bondovku, rád se jim omluvím) a patrně měl být syrový "jakože ze života", což dostává pěkně na frak, když Marion sežene poměrně dost lidí ochotných se kvůli cizí ženské vzdát tisíce euro (zejména plačící fotbalista byl k pláči). Film je úplně mimo realitu.(21.2.2015)

  • xxmartinxx
    ****

    Cotillard možná maličko odvádí pozornost od syrovosti, ale to je jen malý problém jinak velmi zajímavého dramatu tím, jak nejednoznačně k němu lze přistupovat od "chudák holka se snaží" po "blbá husa všechny otravuje." Nevím, jestli nejlepší, ale zatím pro mě nejzajímavější Dardenni.(9.12.2014)

  • Traffic
    *****

    "Dva dny, jedna noc není jen dalším dardennovským triumfem na poli společensky naléhavého dramatu, ale současně dobrým důkazem, že za dokonale věrnými iluzemi skutečnosti nestojí náhoda, nýbrž poctivá, vyčerpávající dřina." Reflexe filmu na 25fps(31.5.2014)

  • Radko
    *****

    Sociologicky presne vystrihnuté otrocké príčiny pracovného zovretia, v ktorých väčšina členov dnešnej spoločnosti žije. Súhlasím s komentárom užívateľa Gil-galad, že je to štylizované. Na druhej strane si vravím: no a čo? Ak štylizácia slúži tomu, aby sa vystihla mizéria súčasného nacizmu, je to fajn. Ten nacizmus nespočíva v zábave, knižkách a filmoch - nie, tam je všetko maximálne liberalizované, aby mohli ideológovia vykrikovať: "Pozrite, žili ste, Vy, my, naši predkovia kedysi v niečom lepšom? No nežili!!! Jazdíme po celom svete, striedame partnerov ako ponožky, a čo kultúry užijeme! A prírody a športu, adrenalínu! A kreatívnej, skvele zaplatenej práce! Pracovné kolektívy v štýle jednej, pohádanej, no milujúcej sa rodiny! Boha, tak čo to tu kto vlastne kritizuje? Veď, my na západe sa máme ako v raji!". Ten nacizmus spočíva v pracovných podmienkach, postupnom znižovaní ochrany zamestnancov, neustálej kontrole toho, čo zamestnanec robí, v oslabovaní pozícií živnostníkov (aby si nemysleli, že môžu byť úplne slobodní, tak im štát kladie rôzne polená pod nohy v podobe rôznych šikanóznych platieb a príkazov) a vydieraní z dôvodu nadbytku zamestnancov ("Nepáči sa Ti? Pál preč! Na Tvoje miesto čaká 10 iných. Pracujú viac a skoro zadarmo." ). Pracovné poriadky sa normujú podľa jednej šablóny veľkých spoločností (najmä USA pôvodu, čo je zase vysvetliteľné ich pridrbanou konzervatívno - puritánskou morálkou prikazujúcou strašne tvrdo a dlho drieť a zároveň si veľmi odriekať a zarobené ušetriť pre blaho budúcich generácií, čo majitelia korporácií postupne využili na pracovné zotročovanie, trvajúce dodnes) - pričom fašizmus a nacizmus spočíva aj v tom, že takmer každá oblasť zamestnanca je normovaná nejakým záväzným pravidlom (pozostávajúcim z viacerých príkazov - napríklad určenie času prestávky v práci a jej maximálnej dĺžky a stanovenia vecí, ktoré sú cez prestávku dovolené a podobne, nosenie červených stužiek na rukách žien v čase menzesu a podobne), neostáva priestor na niečo vlastné. Strach z vyhadzovu zabezpečujú aj neustále preferované úvahy o manažovaní firiem pod heslami newspeaku dneška: flexibilita, optimalizácia, výkonový potenciál, znižovanie nákladov a maximalizácia ziskov. A personálne audity. Celospoločenské nastavenie smeruje v Frommovskej dileme "Mať alebo byť?" jednoznačne k Mať. Mať peniaze na riadnu výchovu detí, čistý a kvalitný domov, zabezpečenie slušného života. A ostatní? Nech bárs aj zdochnú. No niekedy sa čosi zlomí. Keď sa umelo naimplantované názory narušia vplyvom osobného rozhovoru s tým, s ktorým môžeme Byť. Dardennovci to pochopili a spravili skvelý film. Pretože aj nad argumentami prečo Mať sa je možné a potrebné zamyslieť, pochopiť ich zvrhlosť a v istých momentoch s nimi dokonca aj súhlasiť. A to je zveryna myšlienkovej dilemy. Plusom k tomu je úžasný výkon hlavnej predstaviteľky. Tá to nehrala, tá to žila.(16.10.2014)

  • Sarkastic
    *****

    Hořký, silný a důležitý film. Na snímek jsem se dlouho těšil a čekání stálo za to! V popředí filmu stojí dilema. To musí řešit hlavní hrdinka a všichni/všechny, které obchází. Ale tvůrci samozřejmě nepřímo oslovují i diváky; co byste dělali v kůži Sandry a hlavně jejích kolegů/kolegyň vy? Zajímavá, ale dost nepříjemná otázka, viďte? Navíc, nemůžete jednoznačně odsoudit ty s negativním stanoviskem, protože moc dobře vidíte, co pro ně ten bonus znamená, a ostřejší reakce možná nejsou omluvitelné, ovšem pochopitelné min. z části ano. Velmi se mi líbil způsob, jakým tvůrci film vystavěli. Od počátečního telefonátu k přímé a čím dál víc nepříjemnější konfrontaci. Stejně tak rozmanitý vzorek kolegů, z nichž má každý svoje preference a „jiný žaludek“, z toho pak vyplývající i různé způsoby odmítání nebo naopak přijetí. V napětí diváka udržuje neustálé střídání pocitů naděje a bezmoci, které prožívá spolu se Sandrou. Do toho všeho ten její zdravotní stav…a pokud jsem při našich prvních filmových setkáních Marion Cotillard nijak zvlášť neregistroval, postupně mě svým herectvím přesvědčuje o svých kvalitách čím dál víc, tady mě uhranula hlavně svojí přirozeností. Ta ostatně platí pro celý film. Jistě, snímek lze snadno odmávnout s tím, že je to čistá utopie, jak z hlediska „realistického“ (fakt by tolik lidí přesvědčila?), tak „morálního“ (cožpak je etické chtít po ostatních něco takového jako Sandra?), ale tenhle film nabízí téma, které se v dnešní době může dotýkat naprosto každého a úvahu nad touto problematikou zpracovává výborně. Mně osobně nesedla jen a pouze přehnaná reakce trenéra juniorů (protože i ten samotný konec s telefonátem totiž dává po téhle absolvované „očistě“ svůj vlastní smysl, jakkoliv to na první pohled nevypadá). Dávám plný počet, vřele doporučuju a zároveň si dávám za úkol se více seznámit s tvorbou bratrů režisérů.(9.7.2015)

  • castor
    ****

    Aneb jak populární Francouzka Marion Cotillard vyburcuje slzné kanálky, protáhne obličej, ledabyle učeše culík a vyběhne přemlouvat své kolegy z práce, aby hlasovali pro její setrvání ve firmě, a zřekli se tak tučného bonusu. Okolnosti, proč tomu tak je, nejsou až tolik důležité. Podstatný je vnitřní boj hrdinky, která čerstvě „porazila“ depresi, ta se však začíná dle očekávání znovu ozývat. Během sledování filmu jsem několikrát přemítal, jakým směrem se příběh vydá, a chystal jsem se kritizovat jeho průhlednost. Člení se totiž do série návštěv, které v průběhu víkendu hlavní hrdinka podniká, situace se opakují, ona prosí, naléhá, rezignuje, omlouvá se, čeká na odezvu – a může se to zdát jako kolovrátek, nicméně scény solidně podtrhují úmornost jejího rozhodnutí. Někomu to může přijít až příliš korektní (máme tu muže, ženy, přistěhovalce, prostě od každého trochu) a příliš nekonfliktní, odměnou je však důraz na přirozenost. Souvisí s tím i třeba právě nenalíčená Cotillard, v laciných džínách a tílku, lehce zaměnitelná, nicméně v roli, která jí dopřeje hned několik silných momentů. A vlastně i závěrečné vysvobození a úsměv na tváři, protože (ač už to dopadlo jakkoliv) udělala další krok se svým sebevědomím a sebeúctou.(20.1.2015)

  • troufalka
    ****

    Vnitřní rozpor, který ukazuje lidské charaktery - kam až kdo je ochoten jít z prosté lidské solidarity.(27.6.2017)

  • -bad-mad-wolf-
    ***

    Chladná logika výrobní mašinérie versus depresemi rozemletý chudák. Na příběhu není zhola nic zajímavého či jakýmkoliv způsobem objevného - na mém názoru se možná podepsal fakt, že jsem několik let strávil v podobném kolektivu různorodých dělníků a nejeden podobný (mnohdy drsnější i jímavější, lidštější i arogantnější) příběh jsem sám zažil. Film není bojem odhodlaného člověka, protože nebýt podpory manžela a několika impulsivních rozhodnutí kolegů, Sandra by to desetkrát vzdala a třikrát spáchala sebevraždu; mnohem spíše je jednoduchou motivační formulkou, že úspěch přijde vážně až tehdy, kdy se naučíme nevzdávat - byť by to vítězství mělo být čistě osobní. Jako takový film funguje relativně dobře a všichni herci bez vyjímky odvádějí dobré výkony. Poněkud mi chybělo pouze objasnění charakterového pozadí - proč mívala Sandra deprese, kvůli nimž absentovala, případně jaká byla v období bez depresí - takhle ji divák těžko vnímá jinak, než jako nemocnou hysterku, která by vedle práce měla hledat především odolného psychiatra. Repetitivní vyprávění je záměrem, jemuž rozumím, avšak s nízkým počtem oživovacích bodů a poněkud antifilmovým přístupem bez viditelného vývoje (ve snaze o realistiku) se divák těžko brání útokům nudy. Jinak je ovšem příběh kouzelný ve své neutralitě; divák se totiž může jednoduše postavit jak za Sandru, která se stala obětí jednoduché obchodní logiky, tak i za jejího zaměstnavatele, jenž může ekonomicky zefektivnit produkci a logicky se zaměřil na likvidaci nejslabšího článku (systém bere vždy aktuální hodnotu, staré výkony jsou podružné). Možná je to kruté, avšak také ryze účelné. Doporučil bych jako náhled do situace všem těm, kteří nic podobného nikdy nezažili.(4.1.2015)

  • Madsbender
    *****

    [Be2Can 2014] 16 rozhnevaných kolegov a jedna žena na okraji spoločenskej priepasti. Dokumentárnou kamerou snímaný skutočný európsky sociálny thriller so stanoveným a neodbytne prítomným deadlinom, ktorý presne a absolútne zachytáva fyzické zúfalstvo v podobe kryštalického dardennovského realizmu. Brilantná naratívna forma poháňa inteligentný obsah, ktorý zdôrazňuje bezprostrednú prítomnosť komunikačných bariér niekoľkých úrovní (zvonček na dverách, telefonát, sprostredkovaný telefonát) a nutnosť konfrontácie tvárou v tvár. Film zdanlivo vrcholí v sugestívnych emocionálne vyhrotených scénach v automobile, pri ktorých postavy skutočné pocity zakrývajú hudbou z rádia a dusia v sebe plač a zlosť, a vo vzduchu visí to nevypovedané, avšak desivo jasné. Úvodnou vetou zámerne odkazujem na Lumetovu legendárnu drámu, ktorá zachováva podobný princíp - hlavná postava musí stoj čo stoj presvedčiť ostatných, a zároveň sú "tí ostatní" príslušníkmi rôznorodých sociálnych a etnických skupín, čo sa odráža v ich postoji. A kdesi v pozadí údajne ťahá za nitky mystifikovaná postava, šedá eminencia Jean-Marc. Vrcholom je však samotný záver, definitívne dorážajúci absurdný "demokratický" model voľby majstrovským zvratom, ktorý doháňa diváka do emočného extrému. Excelentné, na prahu dokonalosti. 90%(15.10.2014)

  • gogo76
    ****

    Kto rád M. Cotillard mal by si film zohnať čo najskôr. Z jej strany výborný herecký koncert a príbeh, ktorý je ľuďom veľmi blízky, hlavne pre svoj kontakt s realitou. Život je boj, aj keď ide "len" o zamestnanie. Kto má na krku hypotéku si takéto výpadky nemôže dovoliť a preto vcítiť sa do problémov jednej francúzkej rodiny a hlavne Sandry, nebude žiadny problém. Áno, mohla sa na to vysrať a jednoducho hľadať inú prácu, ale tam to pozná, s platom bola spokojná, tak prečo nebojovať? Bez debaty môžem vyhlásiť, že ide o najlepší výkon M. Cotillard , aký som zatiaľ videl. Páčilo sa mi ako ju vždy nejaká menšia výhra posúvala vpred, jej rezignáciu v istom momente hádam niekto pochopí. Keďže mala deti, tak ja osobne som to nechápal, ale to je vedľajšie. Niekedy ťa jednoducho problémy pohltia natoľko, že rozum nefunguje. Výborný záver. 80%.(31.12.2015)

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace