Dva dny, jedna noc

Dějově poněkud komorní, ale rozhodně ne slabé. Přemlouvání kolegů se sice dost vleče, ale síla je ústřední postavě, kterou naprosto přesvědčivě zahrála Cottilard. Hlavně díky jejímu výkonu si film zaslouží širší povědomí. (30.01.2015)

Kvalitní sociální drama, ale žádná agitka, která by nám vlezle hrála na tu či onu stranu. Fantastický výkon Marion Cottilard, jenž působí opravdu velice strhaně, jak kdyby týden nespala. Její neustálé smutné až bezmocné pohledy někdy vystřídá nesmělý úsměv a víra (song v autě, fotbal) a to i mě vykouzlilo úsměv. Ostatní kolegové nejsou vůbec stereotypní postavy a důvody a pohnutky většiny z nich lze bez problému pochopit. Závěr před klíčovým hlasováním a jedno zajímavé odhalení dává v mých očích filmu další plus. Dardennové jsou super a Cottilard jasně zasloužená nominace na Oscara. (27.10.2016)

Tragédie na každém kroku. (01.03.2019)

Ukázalo sa, že stáť na zemi je ťažšie a ťažšie, keď zúfalé svetové okolnosti posúvajú morálne hranice a zastarávajú bežnú slušnosť, bratia Dardennovci nám však ukazujú, že všetko nie je stratené a stále existuje početná sila. (03.05.2021)

Po rozpacitejsim Klukovi na kole jsou Dardenni zpatky v plne forme. Zadna hudba bez zdroje a moralni i filozoficky presah. S drzosti sobe vlastni v podstate stavi sve drama na stridajicich se zaberech jedne zeny zvonici u svych kolegu a prosici porad o totez a ono jim to zase funguje. Kdybych byl ale jejich dramaturg, asi bych jim poradil, aby posledni dilema Sandry nechali otevrene. A mozna bych jim poradil at se nepousteji do rvacek, kdyz jim to moc nejde.I tak je to ale zase skvely film. (09.10.2014)

Film s nejaktuálnějším a nejnaléhavějším tématem současné evropské a americké společnosti. Film, který vás emocionálně dostane do kolen a v jednom kuse si říkáte tyhle příběhy znám, ty se dějí lidem stále častěji a to všechno dokázali bratři Dardennové ohraničit sžíravou filozofií svědomí, cti, hrdosti, zásad vs. reality všedního dne a přežití. Svým zpracováním, hereckými výkony (skvělá Cotillard, ale září i herci v menších rolích), atmosférou - tohle je náhled na život bez příkras. Pro mě nejlepší drama letošního roku. (Viděno v rámci 17. Festivalu francouzského filmu.) 100% (19.11.2014)

Další silné téma, další skvělý film bratří Dardennů. Králové evropského sociálního realismu nám představují "malou Sophiinu volbu" pro šesnáct hráčů: vysoké prémie či zachování zaměstnání pro kolegyni Sandru, která se úspěšně vyléčila z deprese. Dardennové opět vypráví z odstupu, velmi realisticky, bez špetky manipulace, patosu či návodné hudby a poskytují divákům prostor pro vlastní úsudek a interpretaci filmového zážitku. Ten je výrazně umocněn skvostným výkonem Marion Cotillard v hlavní roli Sandry. Na prahu pěti hvězdiček. (08.12.2014)

"Vzdej se prachů anebo mě miluj." I tak by se mohl jmenovat tento ultra(ne)reálný skvost, kde ubrečená (a víc než kdy dřív pomilováníhodná) Marion běhá za kolegy a snaží se je, zalykající se a se slzami v očích přesvědčit, že je přece "uplně v pohodě." Vůbec nevadí, že má záchvaty úzkosti, brečí kde se dá a kolegové to i vidí, ona je přece UPLNĚ V POŘÁDKU a může se vrátit do práce a její bratr v depresi je zřejmě i zanícený fotbalista, ale naštěstí tak nějak víme, že všichni fotbalisti jsou ubrečení buzíci, takže nás jeho pláč nemusí ani moc překvapovat. Děr ve scénáři je mnoho, ale jedna je obzvlášť olbřímí a kvůli ní nakonec i strhávám jednu hvězdu. Ano, mluvím o oné scéně s xanaxem, hodně a hodně xanaxu. -MASIVNÍ SUBSPOILER- (Ne vážení tvůrci, xanax skutečně nejsou zázračné bonbónky po kterých zázračně po pár hodinách vstanete z postele a jste jak rybička a personál nemocnice vás se vší grácií po pokusu o sebevraždu propustí.)Takže vážení bratři Dardennové, když už točíme "reálné" filmy, snažme se té realitě příště aspoň trochu víc přiblížit! Děkuji. (19.03.2015)

Námět je dostatečně zajímavý a Marion je dostatečně zajímavá herečka. Stopáž je dostatečně krátká. Scénář je tak akorát. Vypuštění hudby je poměrně sebevědomé, ale při zohlednění předchozích faktorů přijatelné. Kromě prvoplánovitého sdělení mi ve filmu chybělo šokující překvapení / zvrat. Tak nějak to má spíše nádech sociologického dokumentu, takže by to nakonec asi všechno pokazilo. Zamyšlení a poučení z filmu je skvělé. Znovu se mi potvrdilo, že i mimo USA dopadá hvězdný prach. 7.5/10 (05.09.2015)

Bratříci výborní, jako vždy. O chlup horší než Kluk na kole, ale jen o chloupek. Líbí se mi námět a líbilo se mi i zakončení, je skvělé vidět, že existují tvůrci, kteří si mohou dovolit nepodbízet se. (30.11.2014)

Často mám pocit, že se točí spoustu zbytečných filmů, které jsou si dějově podobny jako vejce vejci. To není případ filmu Dva dny, jedna noc. Je originální, lidský a Marion je jako vždy skvělá. (09.01.2015)

Nikto nedokaze zobrazit realitu s tak az krajcirskou presnostou ako Dardennovci. A prave realita ma tendenciu zasiahnut nas najhlbsie. Davam styri hviezdicky len preto, ze oproti filmu Rosetta nema az taku intenzitu. (17.03.2015)

Hlavní hrdinka měla dobrý výkon, za nominaci na oscara se jí nedivím, ale jinak film nuda. Přemlouvat 16 kolegů z práce aby se vzdali prémií za propuštění mi přijde přehnaný, kdyby radši to úsilí vložila do hledání nové práce, tak by udělala líp. 35% (29.04.2016)

Zajímavý sociální film, při kterém se vnucuje řada otázek: Proč o pracovním zařazení dalšího člověka rozhodují zaměstnanci? Co je to za šéfa, který nedokáže plně čelit vlastní zodpovědnosti, ani si zařídit na pracovišti pořádek? Jak to, že člověk, který čelí riziku ztráty zaměstnání, jezdí po městě autem, stravuje se ve fastfoodu a kupuje si balenou vodu? Když někdo počítá peníze, vypadá jeho život podstatně jinak, jistě šlo se i ve filmu takovým přešlapům vyhnout. JInak ovšem nápad, který stojí za pozornost, fiction reality show, jejímž nepochybným kladem je střídmě realistické provedení s jednou ze zaslouženě nejprotežovanějších francouzských hereček v hlavní roli. (29.08.2017)

Klasická přehlídka charakterů. Tisíc eur není žádná závratná suma, ale na druhou stranu, kolegyně byla pořád nemocná a tu práci musel někdo udělat. A že teď nebude mít práci. Za to může vedení firmy, já jsem si tato pravidla nevymyslel. To nejsou žádnou nemravné úvahy. Přesně tedy se láme chleba. Ti, kdo Sandru nepodpoří, nejsou žádní podrazáci, jen mají poněkud tvrději nastavená pravidla. Oproti nim jsou soucitní. Dovedou oželet jisté peníze, aby kolegyni dali šanci. Práce se špatně shání a Sandře moc pomůže, pokud pozná, že jsou tady ti, kdo za ni stojí, ti, kdo dají najevo, že jim na ni záleží. Klíčová otázka zní: „Jak moc se dokážu vcítit do situace jiného?“ (07.12.2014)

Abych byl schopen přijmout toto reálné drama jako celek bylo by nezbytné "opravit" pár věcí, které mi zkrátka kazí zážitek. Jedním z nich je přidat důvod, proč Sandra trpěla depresemi. Pro mě se její osoba stala pouze tou, která po jedné nepodařené návštěvě šahá hned po práškách. Presskit mimochodem pěkně kecá. "Sandra se nevzdává...a ze všech sil se snaží přesvědčit kolegy..." Nebýt manžela, který mi herecky přišel i zajímavější než Cotillard, skončila by dávno pod kytičkami. Další důvod, proč je pro mě film průměrný, je ten, že Belgie má jiný životní standard než my. Netušíme, jestli je rodina zatížena hypotékou, ale rodina se nemá nijak špatně (nebo jestli má, není to nijak ukazané). Já tomuhle prostě nevěřím. Navíc, tohle byla opravdu jediná životní práce? Snímek je standardní, ničím nevybočuje. Jen dva momenty mě jaksi vytrhly z letargie. Reakce kolegy-fotbalového trenéra a pak jízda autem, kdy Sandra řekne manželovi, ať to rádio nevypíná a následně ho vezme za ruku. (27.01.2015)

S železnou pravidelností dodaná další dardennovská dokonalost. (22.02.2015)

Opět až příliš realistický zpracování od bratrů Dardennových - se svižnější kamerou a aspoň nějakou hudbou moh být výsledek hned o něco zajímavější. Ale námět špatnej neni a je zajímavý sledovat, jak má každej z kolegů, který můžou rozhodnout o ne/zaměstnanosti Sandry svoje důvody, proč jí podpoří či nikoliv. Kdyby však byla Sandra "normální" a nebyla ze svejch depresí lehce na hlavu, fandil bych jí víc. Takhle jsem si občas řikal, že může mít zaměstnavatel nějakej pádnej důvod, proč už jí dál nechce zaměstnávat. Nakonec průměrná záležitost s nadprůměrnym hereckym výkonem Marion Cotillard. (03.04.2015)

Oceňujem námet, ktorý má v sebe potenciál na skvelú spoločenskú satiru. Hrdinka musí presvedčiť väčšinu svojich kolegov, aby sa v hlasovaní vzdali prémie, vďaka čomu by si ona udržala miesto. Dardennovci však tento námet (presne podľa očakávaní) nakrútili ako, autenticky štylizovanú sociálnu drámu. No už východiskové nastavenie príbehu, nehovoriac o ďalších konkrétnych situáciách je problém prijať ako niečo realistické a myslené úplne vážne a to aj napriek výbornému výkonu Marion Cotillard... Škoda, mohla to byť zábavná a provokatívna reflexia strachu z prepúšťania a ďalších aktuálnych fenoménov, ale takto tomu neverím... (13.10.2014)

Po kouzelném, slunečními paprsky prozářeném, telefonátu v úvodu je Sandře nad Slunce jasné, že ji o víkendu nečeká lehká práce. Práce, jejímž cílem je, aby neskončila bez práce. Motivována touto skutečností, vydá se splnit "mission (almost) impossible" - navzdory její psychické náročnosti. Bez práce totiž nejsou nejen koláče, ale ani třeba taková pizza nebo střecha nad hlavou. A proto "per aspera ad světlé zítřky"... (Pozor bojler - ten s tepelným čerpadlem) Ovšem jak se v zlomový okamžik ukazuje, k tomu, aby "světlé zítřky" nastaly, nestačí jen Slunce svit, solárních panelů hřejivý účinek či bankovek šustot, ale především vřelost v srdci k bližnímu svému doprovázená zdravou "elan vital". Ta zahřeje o mnoho více. I přes vědomí, že na poli pracovních příležitostí Slunce hned tak vyjít nemusí... Přitom víme, že chybělo jen málo, aby vyšlo. Kdyby totiž dala Juliette Sandře kontakt i na 17. zaměstnance, Chucka Norrise, mohlo by být hledání práce o mnoho snažší. Ten má totiž ve zvyku nosit klobouk a chránit tak Slunce před svým žhavým pohledem. To se pak nebojí vyvcházet - dokonce ani na poli pracovních příležitostí. Dobře Chuckův pohled zná a dobře ví, že... ten zahřeje jednoznačně nejvíce. Vzpomínky na něj patří rozhodně k tomu nejžhavějšímu, co zažilo... Ale protože byl víkend, šel se Chuck projít po safari, nenápadně jako jeden z mnoha lidí, kteří se přišli podívat na exotická zvířata (kdo by to byl řek - ale - zvířata se přišla samou zvědavostí podívat na Chucka Norrise) a nechal přitom klobouk doma na verandě. Takže teď se Sandra načeká.... U Chucka totiž jeden nikdy neví, kdy se rozhodne, že víkend končí a týden začíná... (07.12.2014)