Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Sandra pracuje v místní solární elektrárně a právě se zotavuje z depresí, které byly důvodem její časté absence v práci. Vedení společnosti nemá zájem o takovéto zaměstnance, avšak nechce vystupovat ve zlém světle. Finální rozhodnutí o Sandřině osudu tak nechává na jejích kolezích, kteří mají určit, zda Sandra o práci přijde anebo ne. Pokud ano, budou si moci ponechat své roční bonusy ve výši 1000 eur, a pokud ne, tak o ně přijdou. Sandra se však nevzdává a během dvou dnů  a jedné noci se ze všech sil snaží přesvědčit kolegy, aby se rozhodli v její prospěch. Sandřina prosba je jednoduchá: "Nelitujte mě! Jen se zkuste vžít do mé situace." (Film Europe)

(více)

Recenze (218)

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Škoda, že to není stejně tak dobře dohrané, jako je to rozehrané (a to i navzdory za vlasy přitaženému výchozímu bodu). Jenže vše co je na první půli navzdory tématu nemelodramatické, věrohodně ukotvené v realitě a naturalistické z ranku "ač tohle či tamto rozhodnutí (ne)schvaluji, tak plně chápu, proč se k němu ta která postava odhodlala a jak k němu došla", tak je druhá polovina srážená faktem, že postavy se mnohdy stávají spíše loutkami, které jsou vedeny skrze přes koleno lámaná "filmová" rozhodnutí, která šustí papírem až uši zaléhají. Ostatně i půda pro finální rozhodnutí se začně připravovat až na poslední chvíli a nikoli v průběhu celé stopáže. A nic z toho by nutně nemusel být až takový problém (přeci jen je to stále působivě podané i obdivuhodně odehrané; a není to jen o strhané Marion), kdyby však právě tyto aspekty nebyly zcela proti tomu, o co se to do té doby více než úspěšně snaží. ()

POMO 

všechny recenze uživatele

"Prečo si so situáciou natoľko láme hlavu, veď si môže nájsť inú prácu", pozastavujete sa celý čas nad predramatizovávaním hlavnej postavy. A potom pochopíte, že jej nešlo ani tak o udržanie si práce, ako o... A z filmu sa stane hodnotná sociologická štúdia zložitej životnej situácie človeka - smrtelníka. Cotillard bravúrna. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Po 12 rozhněvaných mužích přichází 16 nespokojených mužů a žen. Pojí je nevýhodná pracovní pozice, vinou které jsou snadno manipulovatelní. Možná by si své závislé postavení v kapitalistickém systému ani neuvědomovali, kdyby je se svou žádostí neoslovila Sandra. Hlavní dilema, před které jsou postaveni, spočívá v tom, zda konformně hlasovat stejně jako většina, nebo své rozhodnutí zvážit a případně na sebe vzít větší zodpovědnost. Zatímco nerozhodní spolupracovníci musí svést malý souboj s vlastní morálkou, Sandra bojuje za ztracenou sebeúctu, stabilitu rodiny a víru ve vlastní existenci. Nejraději by nebyla vidět ani slyšet. Nejraději by nebyla. Její sebevědomí se propadlo do minusových hodnot. Marion Cotillard pocit hanby a stav rezignace vyjadřuje nesmělými gesty, nahrbenou postavou, prázdným výrazem nenalíčené tváře i přehnanou vděčností za každý projev lidskosti. ___ Dlouhé záběry-sekvence, jež tvoří každé ze setkání, ji umožňují zahrát v kuse a bez ztráty kontaktu s prostředím (které u Dardennů podmiňuje chování a postavení postav) změnu nálady z otupělého smutku v opatrnou radost, z rezignace v odhodlání. Především díky své rodině si pomalu uvědomuje, že pravidelné dávky xanaxu a popření sebe samé nejsou jediným východiskem. Jedním ze záchytných bodů se pro ni stává pomalu mizející mezilidská solidarita. Sandru zjevně činí šťastnou, může-li s blízkými něco sdílet. Písničku (společné zpívání v autě) nebo jídlo (film otevírá vytahování koláče z trouby, manžel pracuje jako kuchař). ___ Krátké momenty štěstí oživují záměrně repetitivně ubíjející vyprávěcí strukturu. Opakování stejného typu situací ovšem dramatický potenciál filmu neumrtvuje. Můžeme odpočítávat, kolik zbývá času a lidí k navštívení a po ustanovení vzorce jsme drženi v očekávání, jak se k Sandřině žádosti postaví další oslovený kolega a zda půjde o muže, ženu, bělocha, černocha, člověka mladšího nebo staršího. Sociální a etnická rozmanitost vedlejších postav, z nichž žádná není jednorozměrným stereotypem, a snaha zohlednit motivace pro jejich rozhodnutí a různorodé reakce dokládá empatii tvůrců, kteří neodsuzují, nezjednodušují a s postavami nenakládají jako s neživotnými nástroji vyprávění (máte zkrátka pocit, že existují i mimo prostor, který jim byl ve filmu vyhrazen). ___ Stanovení deadlinu a strukturace vyprávění do krátkých segmentů Dva dny vzdaluje dokumentaristickému verismu některých předchozích dardennovských filmů, ale silná humanistická výpověď nebyla výraznější konstruovaností zápletky nijak oslabena. Vývoj dramatu navíc nikdy nepůsobí příliš nuceně díky hladkému zapojení konvenčnějších vyprávěcích elementů (pokus o sebevraždu, opuštění násilnického manžela) do toku okolního dění a neustálému zohledňování socioekonomických determinant. ___ Dardennové díky přehledné struktuře lidové balady (ovšem bez jejího jednoznačného konce), v níž hrdinka čelí náročné zkoušce, naopak mohli zdůraznit alegorický podtext a nadčasovost dramatu, navenek vázaného na konkrétní situaci a prostředí. Film nás svou výstižnou metaforou kapitalistického systému (pracující si jdou po krku, zatímco šéf je z obliga) bez didaktického tlačení na pilu staví před stejné otázky, k nimž Sandra nepřímo vyzývá své spolupracovníky. Dali bychom pohodlné příslušnosti k většině přednost před vnitřním etickým přesvědčením? Dokázali bychom se obětovat pro člověka, s kterým kromě sociálního postavení nemáme téměř nic společného? Bojím se odpovědět. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Madsbender () (méně) (více)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Tohle se do mě dostalo z neskutečnou silou. Drtivá většina lidí má svou existenci založenou na přijmu ze zaměstnání, já samozřejmě nejsem vyjímkou a proto jsem neměl žádný problém vžít se do situace hlavní hrdinky, ale i těch lidí u kterých zvonila a pak už to šlo se mnou jak po másle, protože ty dva dny a jedno noc jsem s Marion prožil opravdu hodně intenzivně. Měl jsem to ulehčený nejen díky skvěle zpracovanému scénaři, ale i oscarovýmu výkonu Marion, ta holka je prostě nadpozemská bohyně. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Zřejmě nejvýrazněji strukturovaný snímek Dardennů, který je v podstatě sociálním thrillerem par excellence: hrdinka má jasně daný a definovaný úkol (přesvědčit 9 pracovníků, aby se vzdali prémií a tím zachovali její pracovní místo), časový limit a protivníka (mistra Jean-Marca, který údajně ovlivňuje kolegy po telefonu). Dardennovská dynamika přesunů povýšená na komplexní žánrový motor, který film žene k naprosto geniálnímu double twistu v závěru. Budu se opakovat, ale proč ne. Nikdo dnes netočí filmy tak, aby v jednoduchosti dokázaly tak dokonale reflektovat složitost současného světa, morální, osobní i ekonomickou. Nikdo neumí postavit situace tak, aby v nich byl divák hozen do naprosté nejistoty, vystaven intenzivnímu emocionálnímu teroru bez jediné známky manipulace. V žánru sociálního dramatu jsou filmaři, kteří se dardennovskému verismu blíží, ale originál je nedostižný. Neokázalý pomník lidské houževnatosti, důstojnosti, Marion Cotillard a naléhavé svědectví o stavu současné společnosti. Film-život. Bez jediné známky patosu. Krom toho, který to vyvolává v podobně nejapných snahách nějak o popis. ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Nápad dobrý. Psychicky velmi křehká žena musí přesvědčit kolegy, aby se vzdali bonusu 1000 euro ve prospěch zachování její práce. Celý film je vlastně obíhá a funguje to hlavně díky přesvědčivé Marion Cotillard. Jako psychická sonda je to určitě zajímavé a líbilo se mi, že ta setkání byla různě vypointovaná (až na tu rvačku, ta byla nevěrohodná). V reálu by mi ale taková situace přišla, jako důkaz neschopnosti vedení, které si radši nechá rozvrátit pracovní kolektiv, než aby přijalo zodpovědnost za nepříjemnou volbu. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

,,CHTĚLA JSEM TĚ JEN POPROSIT, ABYS HLASOVAL PRO MĚ. ABYCH NEPŘIŠLA O PRÁCI. DOMA POTŘEBUJEME MŮJ PLAT. TO, ŽE NEBUDEŠ HLASOVAT TO NESTAČÍ. MUSÍŠ HLASOVAT A SOUHLASIT S TÍM, ŽE PŘIJDEŠ O PRÉMIE…" /// Och ten kapitalismus. Když tady bylo právo na práci, tak lidi … no a teď vo ni bojujou. Jako Sandra. Prvního kolegu dává po telefonu, ale pak… na hranici sebeponížení, apelujíc na city člověka… Člověka? Strohej pohled do duše (NE)tvora zvanýho člověk, kterej mi pomalu (ale jistě) zvedá žaludek, cílenej na dvě citlivý místa – na prachy a svědomí. Neuvěřitelně uvěřitelná Marion C. a sociální drama o jednom statečným boji. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vyměnil jsem kolegu za prémie (a starou za mladou). 2.) Jsem ČLOVĚK. 3.) Thx za titule ,,prisca“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Žiji v místě, kde je velká nezaměstnanost a každý kdo nějaké má, tak se ho drží zuby nehty, protože přijít o něj, by znamenalo rovnou se odstěhovat jinam. Tady by neměl šanci. Bylo to tudíž téma, které je mně velmi blízké. Sama si nedovedu absolutně představit, že bych v sobě našla tu sílu obcházet kolegy a kolegyně z práce a prosila je o hlasování v můj prospěch. Nota bene Sandra trpěla depresemi, o to víc jí patří můj obdiv, protože já bych to nedala. Ona je Marion Cotillard pro tyhle role žen jak stvořená, její smutnější výraz očí napomáhá k jejímu již tak dokonalému hereckému umu. Za každými dveřmi jsem byla nervní a čekala jsem s ní, jak budou reagovat její kolegové, protože co si budeme povídat 1000 eur je 1000 eur. Reakce byly úměrné mému očekávání, ale myslím, že i samotná Marion něco podobného čekala i když nepočítala s tím, jaké to bude mít mnohdy pro někoho až takové bolestné důsledky. Nepříjemné téma, ale v dnešní době zcela jistě maximálně aktuální. Tleskám tvůrcům za neotřelé téma a dokonalý výběr herečky do hlavní role. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Cotillard možná maličko odvádí pozornost od syrovosti, ale to je jen malý problém jinak velmi zajímavého dramatu tím, jak nejednoznačně k němu lze přistupovat od "chudák holka se snaží" po "blbá husa všechny otravuje." Nevím, jestli nejlepší, ale zatím pro mě nejzajímavější Dardenni. ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

"Dva dny, jedna noc není jen dalším dardennovským triumfem na poli společensky naléhavého dramatu, ale současně dobrým důkazem, že za dokonale věrnými iluzemi skutečnosti nestojí náhoda, nýbrž poctivá, vyčerpávající dřina." Reflexe filmu na 25fps ()

Dadel 

všechny recenze uživatele

Už dlouho jsem neviděl ideologicky zvrácenější film. Bratři Dardennovi musejí být ještě větší komunisti než Michael Moore. Celý film je o tom, že Marion Cotillard citově vydírá své kolegy, aby se vzdali 1000 euro, jinak ona přijde o práci a o svůj (nikterak neluxusní) domov. Že je tu možnost najít si práci jinou, ji (ani scenáristy) zřejmě vůbec nenapadlo. Na konci obviní zaměstnavatele, že ovlivňoval podřízené, aby hlasovali proti ní. To, že celý film byl o tom, že ona dělala totéž v opačném gardu a z čistě sobeckých důvodů, je taktně zamlčeno. S hlavní postavou opravdu sympatizovat nelze. Nepatřím mezi lidi, co automaticky dávají odpad, jen protože se jim nelíbí téma filmu. Proto oceňuji herecké výkony, ale víc mě nenapadá. Film je natočen typickým artovým stylem bez hudby, což je většinou jen znouzectnost značící řemeslnou neschopnost autorů (pokud někdy Dardennovi natočí třeba novou bondovku, rád se jim omluvím) a patrně měl být syrový "jakože ze života", což dostává pěkně na frak, když Marion sežene poměrně dost lidí ochotných se kvůli cizí ženské vzdát tisíce euro (zejména plačící fotbalista byl k pláči). Film je úplně mimo realitu. ()

Djoker 

všechny recenze uživatele

Všichni, kteří se diví nominaci Cotillard na Oscara, film evidentně ještě neviděli a při vší úctě k Pike a Moore, ona je ještě o třídu výše. Dardennové ji tady ždímou v jednom dlouhém záběru za druhým a je úžasné sledovat, kolik poloh dokáže v každém z nich Marion předvést. Celou dobu pozorujeme ten samý model rozhovoru, ale to hlavní funguje. Dokonale se daří přenést skličující situaci hlavní postavy na diváka. Sandra bojuje s depresí a hlavně sama se sebou. Její kolegové jsou zase svým zaměstnavatelem postaveni před morální dilema, které jim tvrdě ukáže, co jsou zač. Jakmile přijde na scénu nejlepší přítel západní společnosti pan Xanax, už musí být všem jasné, že dopad současného modelu trhu práce na jedince může být fatálnější, než jsme si ochotni připustit. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

K sociálním dramatům bratří Dardennů chovám velký respekt, nicméně zatím mi u nich vždy něco scházelo nebo přebývalo. Až tohle drama z firemního prostředí mi sedlo tak, že jsem ho přijal bez výhrad a s nadšením. Pro mě nejzásadnější snímek sourozenecké dvojice. Zdánlivě uměle navozená situace ve skutečnosti odpovídá konfliktům, které řeší v kolektivním vyjednávání odbory s vedením firem, kdy se rozhodují mezi zachováním pracovních míst, nebo navýšením mezd. Jedna z nejlepších světových hereček v hlavní roli je už jen takovou třešničkou na dortu. Celkový dojem: 90 %. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Hořký, silný a důležitý film. Na snímek jsem se dlouho těšil a čekání stálo za to! V popředí filmu stojí dilema. To musí řešit hlavní hrdinka a všichni/všechny, které obchází. Ale tvůrci samozřejmě nepřímo oslovují i diváky; co byste dělali v kůži Sandry a hlavně jejích kolegů/kolegyň vy? Zajímavá, ale dost nepříjemná otázka, viďte? Navíc, nemůžete jednoznačně odsoudit ty s negativním stanoviskem, protože moc dobře vidíte, co pro ně ten bonus znamená, a ostřejší reakce možná nejsou omluvitelné, ovšem pochopitelné min. z části ano. Velmi se mi líbil způsob, jakým tvůrci film vystavěli. Od počátečního telefonátu k přímé a čím dál víc nepříjemnější konfrontaci. Stejně tak rozmanitý vzorek kolegů, z nichž má každý svoje preference a „jiný žaludek“, z toho pak vyplývající i různé způsoby odmítání nebo naopak přijetí. V napětí diváka udržuje neustálé střídání pocitů naděje a bezmoci, které prožívá spolu se Sandrou. Do toho všeho ten její zdravotní stav…a pokud jsem při našich prvních filmových setkáních Marion Cotillard nijak zvlášť neregistroval, postupně mě svým herectvím přesvědčuje o svých kvalitách čím dál víc, tady mě uhranula hlavně svojí přirozeností. Ta ostatně platí pro celý film. Jistě, snímek lze snadno odmávnout s tím, že je to čistá utopie, jak z hlediska „realistického“ (fakt by tolik lidí přesvědčila?), tak „morálního“ (cožpak je etické chtít po ostatních něco takového jako Sandra?), ale tenhle film nabízí téma, které se v dnešní době může dotýkat naprosto každého a úvahu nad touto problematikou zpracovává výborně. Mně osobně nesedla jen a pouze přehnaná reakce trenéra juniorů (protože i ten samotný konec s telefonátem totiž dává po téhle absolvované „očistě“ svůj vlastní smysl, jakkoliv to na první pohled nevypadá). Dávám plný počet, vřele doporučuju a zároveň si dávám za úkol se více seznámit s tvorbou bratrů režisérů. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

"Nápad jistě dobrý. Výsledky..." *** Je to můj druhý a asi i poslední pokus o Dardenny. Jejich filmy musí být skvělou pastvou pro intelektuály, kteří rádi píší inteligentní eseje, ale jsou bolestivým trestem pro vnímavé jedince, kteří místo sbírání postřehů, nápadů a rozvíjení konstrukcí o tom, co film chce říct, poctivě sledují, co doopravdy říká. Protože ten rozdíl je nebetyčný a k uzoufání. Nezávaznost a nahodilost jednotlivostí v celku banálního příběhu, povrchní a nedbalá konstrukce. Děj dospěje do finále, které pro něj režiséři předem navrhli, bez ohledu na všechno, co postavám mezitím do scénáře napíšou. Nějak to uběhne, mohlo by i jinak, události na sobě nejsou závislé, jsou zaměnitelné i vyměnitelné, i zanedbatelné, postavy je nereflektují, tzv. klíčové momenty (třeba pokusná sebevražda, nebo že na konci to bude osm na osm) jsou předem rozeseté a člověk, který vnímá organicky, si rve vlasy nad těmi jalovými, nefungujícími výplněmi mezi tím, zkratkovitými zjednodušenými výjevy, jejichž užití samo o sobě nemá žádný specifický smysl a účel (pakliže ho nechcete v eseji brilantně vymyslet). Rozhovory Sandry s kolegy, na nichž by se dalo vystavět třeba sžíravě chytré nebo dojemné nebo jakékoli jiné konverzační drama, tu nejsou vůbec klíčové, i když chtějí být, ani si je nemusíte pamatovat, nezáleží na jejich průběhu, který ostatně doslova nestojí za řeč, nemají obsah, vývoj, v podstatě jde vždy jen o to, aby Sandra u dveří položila otázku, něco se zahuhlalo, padl ortel a ona poděkovala a šla - záleží jen na jejich předem stanoveném výsledku, jenž má být signifikantní a výmluvný, protože to tak scénář chce, ne proto, že bychom to pociťovali. Mezi všeobecně panující předváděnou lhostejností a povrchostí unavených figur k situaci je i každá vzájemná náklonnost nebo nevraživost mezi postavami nahodilá a nepodložená, a všechny jejich výstupy působí jako nevěrohodné studentské etudy, emoce se předvedou, aniž by byly hlouběji podložené, jsou hysterické a křiklavé, jsou to jen odvedené výkony - tu má jeden kolega dvě minuty, aby se rozplakal studem, tu se má žena druhého kolegy osopit, tady manžel kolegyně předvést násilnou povahu, tam má jiný koukat zkroušeně, onde další - dosazujte si... stačí si to takhle přeříkat, abyste se kousali nudou - a film to jen otrocky vydefiluje, musíte to jedno po druhém vydržet. A přitom rozporů mezi tím, co se dokazuje, a tím, na čem se to ukazuje, je tam na každém kroku víc než logických a harmonických shod. *** Ale nehledě na tuhle polopatičnost sociálních konstrkutů, pro něž Dardenni poměrně nahodile využívají filmové médium (ty árie o jejich dokumentární kameře - prosím pěkně, já když se dívám, jak ta holka jde v tílku po vyklizené ulici ve středu záběru a snímá ji kamera, tak za zády úplně cítím filmový štáb a jak je to zinscenované... - Dardenni jsou spíš tak prostoduší, že jim to nechce nikdo věřit a povznáší se to na umění - oni pro mě ve filmu ztělesňují rozdíl mezi naivismem a naivitou, k dokumentární kameře mají setsakra daleko - nehledě na to, že se ta rádoby doku technika tvrdě tluče s evidentní vykonstruovaností scénáře), mě zlobí jejich nepohotovost, zpátečnická morálka a okoralost. Jestliže už filmem místo ukazování spíše sociálně promlouvají - cože to chtěli říct? V době, kdy konečně s novou silou na západě prosvítá, že každá placená práce je vlastně moderní způsob nevolnictví a otroctví, že lidi by měli mít nezadatelné právo na základní příjem, aby mohli sami podle svého rozvíjet svůj potenciál a budovat skutečné sociální vztahy, oni přijdou s fraškou o depresivní bleduli, jejíž "pracovní síla" a jakási nyvý a nevýrazný charakter se tu vyvažují v kolektivu proti peněžní odměně, kde přitom parta pracovníků namíchaných jako v reklamě Bennetonu mezi sebou nemá žádné vztahy, které by film dokázal ústrojně zachytit, výsledek volby je předem určený scénářem, nikoli dějem, a poselství je sice nejasné, ale zřetelně nemoderní. Mašinérie filmu se tu dře o mašinérii zaměstnávání a lká po chimérické lidskosti a spravedlnosti v systému, na který už dnešek dávno nazírá jako zavrženíhodné otrokářství minulého tisíciletí. Vždyť je to chuděrka hrdinka jako z pera Thomase Hardyho, jen v dnešních kulisách. Dardenni fakticky zaspali dobu, jako didaktici, esejisti i filmaři. *~~ () (méně) (více)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Belgický sociální realismus? S tím na mě nechoďte. Nic tak manipulativního jsem dlouho neviděla. Dardennovi si ve své cestě za prožitkem ani nevšimli toho, že pokus o sebevraždu nemůžou odbít jedním vypláchnutím žaludku a tím mít tu kapitolu odepsanou. Falešné, naivní a chce se mi říct i hloupé dílko. Rádoby se snaží vzbudit zájem a emoce, festivalový divák je nadšen, někteří jen proto, že věří tomu, že pravda je zda daná ušmudlanou Marion Cotillard (v nesmyslné logice herečka, která hraje učesaná, není pravdivá a vice versa). ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Sociologicky presne vystrihnuté otrocké príčiny pracovného zovretia, v ktorých väčšina členov dnešnej spoločnosti žije. Súhlasím s komentárom užívateľa Gil-galad, že je to štylizované. Na druhej strane si vravím: no a čo? Ak štylizácia slúži tomu, aby sa vystihla mizéria súčasného nacizmu, je to fajn. Ten nacizmus nespočíva v zábave, knižkách a filmoch - nie, tam je všetko maximálne liberalizované, aby mohli ideológovia vykrikovať: "Pozrite, žili ste, Vy, my, naši predkovia kedysi v niečom lepšom? No nežili!!! Jazdíme po celom svete, striedame partnerov ako ponožky, a čo kultúry užijeme! A prírody a športu, adrenalínu! A kreatívnej, skvele zaplatenej práce! Pracovné kolektívy v štýle jednej, pohádanej, no milujúcej sa rodiny! Boha, tak čo to tu kto vlastne kritizuje? Veď, my na západe sa máme ako v raji!". Ten nacizmus spočíva v pracovných podmienkach, postupnom znižovaní ochrany zamestnancov, neustálej kontrole toho, čo zamestnanec robí, v oslabovaní pozícií živnostníkov (aby si nemysleli, že môžu byť úplne slobodní, tak im štát kladie rôzne polená pod nohy v podobe rôznych šikanóznych platieb a príkazov) a vydieraní z dôvodu nadbytku zamestnancov ("Nepáči sa Ti? Pál preč! Na Tvoje miesto čaká 10 iných. Pracujú viac a skoro zadarmo." ). Pracovné poriadky sa normujú podľa jednej šablóny veľkých spoločností (najmä USA pôvodu, čo je zase vysvetliteľné ich pridrbanou konzervatívno - puritánskou morálkou prikazujúcou strašne tvrdo a dlho drieť a zároveň si veľmi odriekať a zarobené ušetriť pre blaho budúcich generácií, čo majitelia korporácií postupne využili na pracovné zotročovanie, trvajúce dodnes) - pričom fašizmus a nacizmus spočíva aj v tom, že takmer každá oblasť zamestnanca je normovaná nejakým záväzným pravidlom (pozostávajúcim z viacerých príkazov - napríklad určenie času prestávky v práci a jej maximálnej dĺžky a stanovenia vecí, ktoré sú cez prestávku dovolené a podobne, nosenie červených stužiek na rukách žien v čase menzesu a podobne), neostáva priestor na niečo vlastné. Strach z vyhadzovu zabezpečujú aj neustále preferované úvahy o manažovaní firiem pod heslami newspeaku dneška: flexibilita, optimalizácia, výkonový potenciál, znižovanie nákladov a maximalizácia ziskov. A personálne audity. Celospoločenské nastavenie smeruje v Frommovskej dileme "Mať alebo byť?" jednoznačne k Mať. Mať peniaze na riadnu výchovu detí, čistý a kvalitný domov, zabezpečenie slušného života. A ostatní? Nech bárs aj zdochnú. No niekedy sa čosi zlomí. Keď sa umelo naimplantované názory narušia vplyvom osobného rozhovoru s tým, s ktorým môžeme Byť. Dardennovci to pochopili a spravili skvelý film. Pretože aj nad argumentami prečo Mať sa je možné a potrebné zamyslieť, pochopiť ich zvrhlosť a v istých momentoch s nimi dokonca aj súhlasiť. A to je zveryna myšlienkovej dilemy. Plusom k tomu je úžasný výkon hlavnej predstaviteľky. Tá to nehrala, tá to žila. ()

castor 

všechny recenze uživatele

Aneb jak populární Francouzka Marion Cotillard vyburcuje slzné kanálky, protáhne obličej, ledabyle učeše culík a vyběhne přemlouvat své kolegy z práce, aby hlasovali pro její setrvání ve firmě, a zřekli se tak tučného bonusu. Okolnosti, proč tomu tak je, nejsou až tolik důležité. Podstatný je vnitřní boj hrdinky, která čerstvě „porazila“ depresi, ta se však začíná dle očekávání znovu ozývat. Během sledování filmu jsem několikrát přemítal, jakým směrem se příběh vydá, a chystal jsem se kritizovat jeho průhlednost. Člení se totiž do série návštěv, které v průběhu víkendu hlavní hrdinka podniká, situace se opakují, ona prosí, naléhá, rezignuje, omlouvá se, čeká na odezvu – a může se to zdát jako kolovrátek, nicméně scény solidně podtrhují úmornost jejího rozhodnutí. Někomu to může přijít až příliš korektní (máme tu muže, ženy, přistěhovalce, prostě od každého trochu) a příliš nekonfliktní, odměnou je však důraz na přirozenost. Souvisí s tím i třeba právě nenalíčená Cotillard, v laciných džínách a tílku, lehce zaměnitelná, nicméně v roli, která jí dopřeje hned několik silných momentů. A vlastně i závěrečné vysvobození a úsměv na tváři, protože (ač už to dopadlo jakkoliv) udělala další krok se svým sebevědomím a sebeúctou. ()

Související novinky

Startuje první ročník festivalu Na hlavu

Startuje první ročník festivalu Na hlavu

13.04.2017

V pražském kině Světozor se 20. - 23. dubna koná první ročník filmového festivalu Na hlavu. Nabídne netradiční spojení projekcí často velice známých filmů s přednáškami, jež filmy představí v novém… (více)

Přehlídka Crème de la Crème II

Přehlídka Crème de la Crème II

12.05.2015

Druhý ročník přehlídky francouzských filmů Crème de la Crème se uskuteční od 13. do 17. 5. v pražských kinech Lucerna, Evald a Mat a poprvé vstoupí do regionů. Do kin za nevšedními zážitky mohou… (více)

Assassin's Creed půjde ve stopách Marvelu

Assassin's Creed půjde ve stopách Marvelu

15.02.2015

Filmové vesmíry jsou dnes základem studiové politiky. Poté, co Marvel dokázal rozjet několik filmových sérií a protínat je velkými crossovery, se bude tento postup aplikovat u comicsových adaptací od… (více)

Reklama

Reklama