Láska na kari

Je tomu už dávno, co jsem naposled viděl tak neuvěřitelně příjemný film jako je právě Láska na Kari. Z xenofobního hlediska musím pochválit tvůrce, protože tady mi přišel sympatickej úplně každej. A hlavně ta Indická rodinka, která se s vervou nakvartýrovala do baráku naproti vyhlášené restaurace, aby si tam otevřeli svoji. Prostě to bylo neuvěřitelně odpočinkové. Příběhem počínaje, postavami procházejíc přes to, jak to bylo natočeno konče. A popravdě mi vůbec nevadilo, že film má 122 minut. Já si užíval každou další minutu a čekal, co přijde dál, protože ta Indická drzost v té jedné malé francouzské vesničce mě absolutně sejmula. Co už jsem ale nepochopil, tak fakt, jak v tomto filmu byli ztvárněni Francouzi...kór někde uprostřed francouzských vinic ve vesnici, kde je těžké nepotkat francouzského vidláka. A hle, ono na potvoru tam každej mluví Anglicky. Trošku záhadička. (10.12.2014)

║Rozpočet $22miliónov║Tržby USA $54,240,821║Tržby Celosvetovo $94,270,488▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $2,435,578 //počet predaných kusov 49,699║ Tržby za predaj DVD v USA $11,920,178 //počet predaných kusov 660,885║ pohodové, láskavé a podmanivé, až sa slinky zbiehajú, výborná uvoľnená réžia Lasse Hallströma a producentská záštita Stevena Spielberga je cítiť /80%/ (25.01.2015)

,,VĚŘÍME, ŽE JÍDLO JE MULTI-SMYSLOVÁ ZÁLEŽITOST A URČITÁ KOMBINACE CHUTÍ A VŮNÍ AKTIVUJE ENZYMY A STIMULUJE SPECIFICKÉ ČÁSTI MOZKU, VE KTERÝCH VYVOLÁVAJÍ POTĚŠENÍ A TAKÉ VZPOMÍNKY PŘÍJEMNÝCH ZÁŽITKŮ…" /// Tak já byl stimulovanej až až! Indickej klučina s nadáním krysáka Remyho ve filmu o lásce, která neprochází žaludkem, ale kuchyní, a ve kterým bych vočima sežral i mrtvýmu z nosu. (No dobrá, tak trochu kecám…) Umírněnej, sympatickej humor, občas (sympatický) drama, sympatický obsazení… kýčovitý sbližování národů a lidí (- trochu jinak než TADY), který šíří pozitivní náladu a podbízí dojem z dobře vykonané práce. Nechávám se oblbovat. Navíc, když to francouzský maloměsto prozáří sluneční paprsky, stimuluje to (i mě!) určitý části mozku a nakažen pozitivní náladou prohlašuju: tohle žádná molekulární kuchyně netrumfne! Lasse Hallström potvrdil, že je mistr kýčovitejch romancí! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2010 napsal Richard C. Morais, číst nebudu. 2.) Miluju dvě věci: indický jídlo a indickou hudbu! 3.) Thx za titule ,,Lenulinkaa“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (10.12.2014)

Já vím, že se nemá moc srovnávat, ale já před nedávnem viděla Chefa a to nejde nesrovnat, protože to jsou filmy jen a jen o jídle s větší, či menší romantickou oblohou. Tady jsem čekala trochu větší hloubku, ale žel, byla to jen příjemná podívaná na ty laskominky, z nichž ne všechny bych byla schopná pozřít, ale oku lahodily v každém případě. Například školení v Paříži jsem si vychutnala téměř s otevřenou pusou, to byla tedy kulinářská laboratoř! Ale jinak to bylo všechno zahalené do spousty barev, ohňostroje a trochu klišovitého příběhu. Je škoda, že nemám ani chuť dát Lásce na kari znovu šanci, ale je to tak. Někdy příště snad už budu trochu pozitivnější, slibuji. (04.12.2014)

Varování!!! Následující text obsahuje výrazy naprosto neslučitelné s novým morálním poselstvím této HOMObáze a mravním kodexem všech slušně vychovaných šosáckých pokrytců! Jmenovitě: pičóza, vyprcat, hovno, kráva (v hanlivém a urážejícím úzu), kunda 2x!!!, zkurvený, vysrat a bordel. Nesnesete-li pohled na takovouto nechutně explicitní termitologii, okamžitě přestaňte číst a raději se v modlitbách odeberte na nejbližší mši. *** Někdy vás dílo zasáhne natolik, že k vyjádření nejniternějších pocitů z něj prostě nenalézáte slov a nezbývá, než se úchylit k použití hlubokých impresionistických metafor s filosofickým přesahem. Takže, tento film na mě působil stejně, jako by doprostřed Monetova obrazu někdo vysral velké, sytě hnědé hovno, načež přiběhli Dyzny, Rosamunde Pilcher a Míša Kocáb, ten exkrement pečlivě a láskyplně rozmazali a do vzniklé kompozice se škodolibým chechotem rozházeli duhu, jednorožce, cukrkandl a sytě červená, nechutně tlustá valentýnská srdíčka. A tak když se inteligentní, hygieničtí, kulturní a dokonale přizpůsobiví Mižigarovi rozhodnou, že už je to v pandžábských slumech nebaví a vydají se „zkusit štěstí“ do hřejivé náruče civilizované Evropy, mají vskutku na růžích ustláno. Usměvavý a bezchybně altruistický celní úředník je pustí do Šengenu dřív, než byste řekli „zkurvený migrant“, a první francouzská kunda, která uprostřed žabožroutských vidlí spatří bandu cigošů tlačící otřískanou hujdu značky Tata, místo aby okamžitě zavolala imigrační policii, všechny nadšeně poobjímá úplavice neúplavice a nakvartýruje si je do obýváku. Jsem na nás, Evropany, tak strašně hrdý! Milí Mižigarovi si následně koupí nejkrásnější holodům ve vsi, kde pak si pak kromě toho, že řvou a dělají bordel, otevřou kulinářský chrám „U snědeného psa“. V něm servírují ty nejlahodnější speciality kočovnické kuchyně jako například Bombajskou štěkanou, Kalkatské hafbanánky, Bhútanskou dogu na česneku či Sindhského mastifa alá bažant, to vše famózně doplněno vyváženou harmonií chuti Créme kynologique. Všichni za hrob tolerantní žabožroutští gurmáni jsou tím novým a skvostným multikulturním soužitím natolik nadšeni, až se ani trochu nepodivují, proč na ně jejich briardi a papilloni vždy po návratu z večeře agresivně vrčí, a houfně onen kuchařský ráj Mižigarových navštěvují. To se však záhy stane kroasánem v oku madame Nesympatické Krávě (dále jen „NK“) odnaproti, které naši fantasticky asimilovaní, srdeční Římané svou vysokou gastronomií odloudili zákazníky z myšulínského restaurantu, pročež splakala nad slimákem a zbyly jí jen lanýže pro pláč. Madame NK se však jen tak nedá a vyhlásí těm čmoudům nekompromisní válku tím, že demonstrativně skoupí na místní tržnici všechen česnek, aby jim to „telecí“ řádně vyniklo…. Inu, jak už to v rektobolných, trapných, hloupých a nevtipných pičózách chodí, nakonec opět zvítězí opravdová láska, madame MK se řiťoryvně zhlédne v odporně masitém obličeji otylého starého Mižigara, mladý šéfkuchař Deméter založí novou degeneraci rómských euromulatů vyprcáním té francouzské kundy, kterou si možná ještě pamatujete z počátku mého zvratku, všichni svorně vám do xichchtu vycákají extrémně přebarvený, kalkulativní kýbl kýčovitého slizu, a jestli ještě neumřeli, vysemeňují tam v toleranci, respektu, filantropii a dokonalém gastrosouznění dříve kultivovanou evropskou populaci dodnes. A vy mě omluvte, po tomto jedinečném zážitku se musím jít okamžitě dávivě vyblít. (06.10.2015)