Hoteliér

Rozporuplní věc. Jednak je až odporně voyeurský v tématu stáří a jasné demence člověka, který dost možná ani nemá duševní stav na takové výši, aby mohl adekvátně souhlasit s natáčením/výsledným filmem a na druhou stranu je neskutečně zajímavé pozorovat Kačera, který odmítá akceptovat Landovského zdrav. stav a... A dále jen telegraficky -- z Pucholta je lékař a ještě k tomu tak skvěle koexistující s člověkem s demencí? Skvělý! -- Mladej Abrahám je hyena -- Starej Abrahám se před kamerou vlastního syna evidentně necítí dobře -- Jediná Libuška Šafránková má koule -- ende -- (10.09.2016)

Trochu smutné bilancování hereckých legend a především Pavla Landovského. Je na něm vidět, že už se velmi blíží konci, ale ještě více je na něm vidět, že už to skoro vzdal. Pak ale přece jen dojde k malému záchvěvu toho, co by se dalo považovat za jeho hereckého génia. Budiž mu země lehká. Dokument spíše průměrný. (24.05.2016)

Viděno 8. 4. 2018 na festivalu Bystřické filmové jaro s komentářem obou hlavních (žijících) protagonistů Jana Kačera a Vladimíra Pucholta. Silný moment konfrontace Libušky Šafránkové a Kačerem, na kterém bylo v průběhu dokumentu vidět, že sám pochybuje. Ale ta zarputilost režiséra a kamarádka, který je přesvědčený, že jediné, co Lanďákovi pomůže je dostat ho na jeviště, byla hodně působivá. Myslím si, že je dodnes přesvědčený, že udělala dobře. Necítím se v pozici nějakého pomyslného soudce, který by tento konflikt rozsoudil, hodnotím pouze dokument a ten se povedl. Jenom mě mrzí, že sjem zatím neviděla divadelní hru Hodinový hoteliér, protože si stejně jako Vladimír Pucholt myslím, že je dobrá. (13.04.2018)

Ano, myšlenka povzbudit Lanďáka, přivést mu kámoše, nazkoušet jeho hru ať už dopadne jakkoliv, hlavně, že ho na chvíli vytáhne z rezignované trenýrkové letargie, je pecka, ovšem realizace lehce vázne. Kačer se ukazuje jako bezcitný arogantní sobec, kterému jde vlastně hlavně o to, být znovu aspoň trochu režisér, ať už to zastírá jakkoliv, vystrašená Libuška, která v něčem přecejen pravdu bude mít, Josef Abrhám stojící mezi nimi a zlatíčko Pucholt, který se prostě přizpůsobí. A samotný dokumet? Kýčovití koně jsou až absurdním amaterismem, režisér zapomíná na hranice trapnosti (viz otravní kameramani u Pucholta) a celkově spíš s kamerou stojí u pár scének, které bez větší výpovědní hodnoty řadí za sebe. Dvě hvězdičky za dobrý zvuk, schopnost sehnat tak velký tým kameramanů a pár hlubších momentů, které se filmu odepřít nedají... (04.11.2013)

Zajímavé nakouknutí do zákulisí procesu tvorby a taky do kuchyně a talířů těch, které jakoby důvěrně známe. Nevím, kolik tam bylo retuše a nakolik mohla být nevnímána kamera, ale i tak zůstalo dost pro poodkrytí charakterů jednotlivých postav, tentokrát v roli sebe sama. Pro mě - příjemná rehabilitace P. Landovského a znovuokouzlení V. Pucholtem. (30.10.2013)