Bony a klid 2

Filmová exploatace, to není jen nahota, sex, vnitřnosti a sliz – ve své tradiční žánrové formě dokonce málo z uvedeného ze své přirozené podstaty explicitně poskytovala (na rozdíl od umělecké a experimentální kinematografie). Charakteristické pro ni bylo laciné skandalizování dobově podmíněných společenských jevů, na nichž s přispěním zakořeněných předsudků lidových vrstev zištně parazitovala. (Příznačně leckterý divák staršího věku v kinosále u Bony a klid II souhlasně pokyvoval hlavou.) Klasická exploatace je filmovým ekvivalentem senzačního tisku, Randall Clark doslova mluví o „tabloid cinema“, tj. bulvární kinematografii (1999: 8–9). ◄!Exploatační kinematografie: křiklavý Zeitgeist!► Vít Olmer v tomto směru odvedl po čertech „dobrou“ práci jako nikdo jiný za poslední dekádu (kam se hrabou Magnuskové, Novákové, Svobodové, Troškové, Renčové ad.). Bony a klid II navazuje na estetiku Waterloo po česku, dochází ale k omlazení videoklipovým a reklamním stylem. Olmer tak upevňuje svůj cit pro přizpůsobení se dobovým trendům: novovlná 60. léta – Houslista, Takže ahoj; úniková normalizace – Sonáta pro zrzku; perestrojková obleva – Jako jed, Bony a klid; „divoký kapitalismus“ – Nahota na prodej, Playgirls ap. Bulvárním apelem se naopak přemisťuje do 90. let, k Té naší písničce české II a hlavně, (sic!) Ještě větší blbec než jsme doufali. Bony a klid II je proto tvořen nevídaným slepencem soudobých nešvarů liberální tržní společnosti, v rámci exploatace typicky servírovaných černobíle, přímočaře, přehnaně a groteskně, bez nároku na klasickou vyprávěcí logiku a soudržnost: …milionář Bartoška, dobrodinec Havel, tunelování EU fondů, dojení turistů na Staroměstském náměstí, Blesk, romská pracovitost… Zcela nový prvek v Olmerově tvorbě zastupuje nostalgicky-senilní obrat do minulosti a přidružený proces recyklování motivů nejen Bony a klid, nýbrž, mimo jiné, i Blbce, když se s pompou navrací „kozí gag“ ve 21. století (♥). Opakování vyprávěcích postupů je pro nízkou a populární kulturu typické, u campového dobrodruha pak jistě způsobí nejedno potěšení (Umberto Eco: 2006). Milé překvapení no. 1: Roman Skamene – jako by neuběhlo sedmadvacet let, šaškovský Bíny se vrací až s perverzně identickým ztvárněním a (doslova) notorickým entusiasmem. No. 2: Potměšil alias Martin z toho všeho „vychází“ na poměry snímku docela seriózně. No. 3: Evička Tričko Jeníková, jediná postava s puncem tragického rozměru – v druhém plánu, neúmyslně. Zbytek postav je spláchnutý kdesi v retru magickýho voka. (31.05.2014)

Když jsem viděl hodnocení a přečet jsem si pár komentářů, tak jsem čekal asi ještě větší sračku. Mně ten film zase až tak strašnej nepřišlel. Spíš úplně zbytečnej. Je to taková zoufalá snaha vyždímat ještě něco z "kultovního" prvního dílu. Ale musim uznat, že několikrát jsem se i něčemu zasmál. A Roman Skamene to je prostě borec. Jinak film nemá hlavu ani patu a často sklouzává do trapnosti, ale 2 (slabý) hvězdy nakonec dám. Jinak je komický, že Prachař jde do Prahy dělat nějakýho rozdavače letáků, protože v Mladý Bolehlavi nemoh sehnat práci. Tady třeba do Škodovky berou i negramotný cikány. Ostatně sám ve Škodovce pracuju a lidi sem za prací běžně dojížděj třeba třeba 60-70 km daleko. (14.04.2015)

Film odtržený od času a prostoru, který by zároveň tak hodně moc chtěl být moderní a aktuální (legračně nemístné popkulturní odkazy). Postavy se zjevují kdekoliv kdykoliv po celé ČR, náhodně se potkávají a cítí k sobě náhodné emoce. Prachař chodí po světe, mlčí a spí s náhodnými ženami (které se k němu v prvním dialogu chovají jako k mnohaletému známému), všichni veksláci jsou milionáři krom Skamene, protože to tak je napsáno ve scénáři. Nechce se mi komentář třídit do soudržného celku ani se starat, jestli srozumitelně říká všechno, co chci, protože to nedělá ani Olmer u svého filmu. Typická řachanda od nul pro nuly o nulách, které jsou na tom ještě hůř - aby se bylo komu smát. Viz scény na pracáku nebo prostřihy nedůstojných zaměstnání - diváci se smáli nejvíc za celou dobu, protože to chtějí - vidět lidi, co jsou na tom hůř než oni. (21.05.2014)

Film jako takovej je natočenej blbě.Nedotažený,navíc některý herci hrát nikdy neuměli.Přitom s přivřenejma očima i docela dobrej scénář.Co ale nechápu,že je v týhle zemi někdo,kdo nevěří,že to tady v těch nejvyšších sférách běhá hóóódně podobně.To musí bejt ale velkej naivka,nebo člověk s náturou píči Klause.Jinak ale film na hovno.30%. (04.10.2014)

Náraz na dno člověka vždy překvapí. Co ho ale překvapí a zasáhne o něco víc je zjištění, s jakou vervou, nenávistí a bez jakékoliv soudnosti se jednasedmdesátiletý člověk pouští do témat, která mu leží v žaludku. Skoro se zdá, že Olmer celou poslední dekádu dennodenně obnovoval diskuze pod články na hlavních tuzemských zpravodajských webech, utužujíce se přitom v názoru, že tohle je ta jediná, pravá a nefalšovaná realita, se kterou „obyčejný člověk“ prostě nehne i kdyby se zalknul vztekem. Havlovou amnestií počínaje, přes démonizaci karlovarského festivalu, Anonymous (!), různé zbytečné dotační programy EU, špínu „malé“ komunální politiky až po vernisáže současného umění, na kterých se láduje holubí letka pod dohledem silikonových šestek a hektolitry šampaňského. Vypadá to, že kdysi soudný režisér podlehl sebeklamu, že v tak špatném, nechutném a zavrženíhodném světě skutečně žijeme, nikdy to nezměníme a tím, že si to budeme připomínat, se staneme imunní, přičemž si k tomu můžeme dopomoci i celovečerním filmem odkazujícím na doby, kdy to sice nefungovalo, ale nefungovalo to „méně, lépe a v partě kámošů“. Tohle uvažování je mnohem horší než všechno to režijní, dramaturgické, scénáristické a jiné neumětelství. Zvláště pak, když svým divákům posíláte zprávu o tom, že kdokoliv pracuje normálně a poctivě je vlastně úplný idiot, který je dobrý jenom na to, aby si vytahoval holuby z nosu, zatímco se kolem přepisují dějiny. Nepřekvapivým zjištěním také je, že Bony a klid 2 nejsou žádná exploatační produkce. Šokující, skandální či kontroverzní jsou na tomhle filmu jen bulvární titulky, které v rámci komunikační kampaně vznikly a vzniknou. Samotný produkt je jenom zatraceně prázdný, hloupý a neskutečně diletantský. (21.05.2014)