Bony a klid 2

Hodně, ale hodně povrchní pohled na současné "mafiánské" praktiky v ČR očima bývalých hrdinů původního filmu a pár nováčků včetně jednoho, který do tohoto prostředí zaplouvá podobně jako jeho předchůdce. Vieweghovy knihy jsou oproti tomuto filmu hlubokou sondou. Postavám nevěřím nic, ani dobrý den, a "pádlo" nakonec je jak z laciné telenovely - kdo by o ty staré fuchtle v Itálii stál? Honička mafiánů pak připomene Nahoru na prodej neblahé paměti. Špatný střih, zbytečné zrychlovačky a zpomalovačky a nevyvážený soundtrack, a máme zde skutečně velmi špatný film, jak je to k panu režisérovi kruté vzhledem k jeho lepším počinům. (07.03.2015)

Jako samostatný film bez skvělé jedničky by to možná fungovalo, ale pokračování po dvaceti letech a více mě prostě nesedí. Dvojka se měla točit hned po revoluci: amnestie, nové možnosti rádoby podnikání, pašování cigaret, alkoholu, zboží všeho druhu, uplácení celníků, vzkvétající bordely, slavná E55, topné oleje, vznik nových gangů a mafií, konkurence, falešná eura... prostoru pro další skvělý snímek tu bylo víc než dost, ale po více než 20 letech to většinou už nikoho nezajímá. Velká promarněná šance. (24.09.2014)

Vít Olmer by asi udělal lépe, kdyby natočil dokumentární film o tom, kterak před lety natočil Bony a klid. Ostatně, jeho film v mnohém dokument připomínal, neboť nám v úvodních titulcích popsal, kdo to ten (s odstupem času téměř bojovník proti komunismu) vekslák byl a v průběhu pvní nudné poloviny filmu představil všechny bývalé představitele hlavních i vedlejších rolí. Zápletka je dost naivní a nový "bílý kůň" se často omezuje pouze na opakování mantry, kdeže jsou ty knihy, abychom náhodou nezapomněli, jak se vlastně do společnosti bývalých veksláků dostal. Teprve druhá část filmu má jakýs takýs děj, nicméně jsem byl rád, že alespoň stopáž filmu byla milosrdná a utrpení vcelku rychle skončilo. Škoda, že po druhém "Bohušovi" se ani tento filmový návrat nepovedl. (30.09.2014)

Není to zdaleka tak špatnej film, aby musel být v prvních třech stovkách nejhorších filmů na CSFD, ale zároveň to není ani nic světoborného, co by sahalo byť jen po kotníky všem těm kultovním a autentickým před/po-revolučním špekům. Však i ona úzkostlivá snaha si je připomínat tolika přůstřihy působí trochu zbytečně a lacině, ale když nic jiného, tak aspoň stejné obsazení musí po tolika letech fanouška potěšit a připomenou staré zlaté vexlácké časy. Nebudem si to malovat na růžovo, scénář je tak průhlednej, že přes něj dohlédneme až na konec filmu a na tom to vlastně celé stojí i padá. Herecké výkony jsou pochopitelně značně kolísavé, produkce téměř seriálová a pokud tomu něco mohlo dát na prdel, tak určitě jednorázová post produkce a efekty jako z movie makeru :D. Vít Olmer má dlouhodobě celkem mizernou bilanci v kvalitě svých filmů, tohle opravdu zasloužilo uchopit aspoň tak, jak se to povedlo tvůrcům Příběhu kmotra. (13.11.2014)

Pokud jsem se měl vztekat nebo se bavit na účet porevolučních poměrů, tak se to vážně nepovedlo. Přitom potenciál tady byl: při nedávném sledování Příběhu kmotra jsem byl z naší 90kové historie vyloženě nešťastnej (i nasranej), jindy jsem se zase u reflexe současné společnosti královsky pobavil. U téhle fikce -splácané ze všeho možného od uplácení po hackerské útoky- ale naprosto nefunguje psychologie postav nebo logika příběhu... Takže to člověk buďto přijme coby podivnou exploataci, anebo to rovnou musí vypnout. Zajímavé ale je, jak se Olmer popral s formou: Zatímco v jedničce byla Frankieho hudba šíleně otravná, sem byla hudba vložena s citem (nebýt nechtěně vtipných bleskových flashbacků "a pamatuješ...?" vždy doprovozených několika tóny hitu Relax). U kamery to bylo naopak: zatímco v jedničce byla nenápadná a přitom dynamická, ve dvojce se snažila být efektní, ale bylo to jen směšné. Shrnuto: Je to tak blbé, až se tomu otrlejší divák párkrát zasměje. (10.03.2015)