Monseuta

No, do toho prvního "battlu" to celkem ještě šlo, ale pak se někomu asi už nechtělo prdět se se scénářem, tak proto se rozhodli, že tam nacpou co největší množství utahaných písniček :-D Jako vážně ale - proč tolik kdákání? :-D (27.02.2016)

Po prvním díle, který mě opravdu hodně navnadil, už to až do konce šlo znatelně dolů. A to až tak, že jsem chvíli přemýšlela nad nižším hodnocením. Všichni měli nějaké trauma, čímž se rozjelo několik dějových linek. A pak se deset dílů skoro nic nedělo, jen zpívalo. Neříkám, že je to nutně špatně, ale já se cítím trochu podvedená. Nakonec mě ani ten konec nenadchnul. Je to fajn, koukat se na to dá, jsou tu občas i vtipné momenty, ale pokud jde o muzikální kdramata, jsou tu i lepší. (04.08.2013)

Monstar je další romantickou komedií ze střední, kterých tu už byly mraky. Hlavní hrdina je debílek, o kterého bych si tady v realitě neopřel ani kolo, ale v dramalandu mu Osud (v případě korejských seriálů zásadně s velkým O, neboť ačkoliv neviditelný, je Osud nejobsazovanější postavou většiny korejských seriálů napříč žánry) přisoudil všechno, po čem ostatní lidé celý život jen touží. Schází mu jen jediná věc-první láska. Tou se obvykle stane ta nejnevinnější holka ve třídě, která pokud možno posledních x-let žila v kláštěře, v zahraničí, nebo třeba v jeskyni. To je jedno, hlavní je, že jako jediná ze školy nemá tucha, kdo debílek vlastně je, a ve spravedlivém rozhořčení si na něj otevře pusu. Dál už to jde ráz na ráz. Osud zařídí, aby spolu byli při nějaké společné aktivitě, pokud možno proti jejich vůli, z debílka se během dvou epizod stane boyfriend roku a holka zůstane úplně stejná, protože ta byla dokonalá girlfriend už na začátku, jen to nikdo nevěděl. A pak už jen zbývá odkopnout vedlejší postavy, vyřešit hluboká traumata z minulosti a mohou spolu žít až na věky. Ačkoliv to tak možná nezní, tohle není žádné mínus, ale stručná charakteristika žánru. Komu se to nelíbí, musí si hledat něco jiného, ale já osobně tohle považuji plus mínus za standard, takové to skouknout, párkrát se zasmát a zapomenout. Monstar by do přesně o téhle kategorie zapadnul, nebýt toho, že je to hudební romkom. A tady je kámen úrazu, protože ten, kdo si prosadil finální podobu seriálu, rozhodně neznal míru. Zpívá se tu až příliš, a z velké části jsou to pro mě nudné, srdceryvné a snadno zaměnitelné songy o ničem. Místy jsem si připadal, že scénáristům se prostě nechtělo nic psát, tak se raději složili na skladatele a namísto nějakého příběhu tam raději napasovali dalších x-písniček. Ty možná ukazují, jak další generace korejských idolů umí zpívat, ale seriál jako takový nikam neposunují. Jedna z mála věcí, která mě u tohoto seriálu ve finále udržela, tak bylo špičkování dvou hlavních mužských hrdinů. To a ještě naděje, že některá z těch písniček které mě ještě čekají, se bude dát poslouchat - a přes tu hromadu vaty se tam takové opravdu i našly. (11.08.2013)