Rozhodčí

(Hlavička + krátkometrážní předobraz finální pasáže) × neorealismus = svérázné vyznání lásky k živelnosti (nejen) pralesního fotbalu (nejen) na Sardinii... Každopádně "jakože kontrastní zrcadla nastavující" linie ze zákulisí velkého fotbalu je jaksi do počtu a byť není špatná, tak působí jak ze zcela jiného filmu. (04.01.2015)

Italská fotbalová veselohra, která kombinuje příliš mnoho motivů, a ty, které jsou dobré, se jí nedaří dostatečně vytěžit. Nevraživost mezi dvěma manšafty a jejich zápasy jsou vtipné, stejně tak zápletka ohledně návratu nadějného fotbalisty a posily týmu do města za dávnou láskou. Ale vedlejší linie týkající se zabíjení ovcí a kariéry jistého rozhodčího jsou zbytečné a odvracejí pozornost od toho nejdůležitějšího - aby divák věděl, komu fandit. (13.07.2014)

Ze začátku jsem myslel, že tento film nemá šanci dosáhnout lepšího hodnocení než 50%. Nicméně po vyspání a pochopení filmu, který čerpá předlohu od Dante Alighieriho a jeho božské komedie, kde napasování na fotbalové poměry, prostě nemá chybu, letí hodnocení nahoru. Filmařina je to poctivá a černobílá barva rozhodně neubírá na kvalitě, spíše naopak. 85% (14.07.2014)

Po prvním dnu na festivalu jsem pozitivně naladěn. Film Rozhodčí jsem si plně vychutnal v kině Drahomíra. Musím říct, že si nevzpomínám, kdy jsem naposledy viděl fotbalovou tématiku zpracovanou tak komediálně. V podstatě bych podobných filmů spočítal na prstech jedné ruky. Snímek nabitý vtipem tak oceníte v době fotbalového mistrovství, byť s mistrovstvím přímo nesouvisí. 1:0 pro Vary. (05.07.2014)

(49th KVIFF) Dobrý výběr na závěr festivalu. Zábavná pohodička z prostředí amatérské italské fotbalové ligy. Gagy konverzační, fyzické i formální (občas až westernové záběry) na vzácně vysoké úrovni. Takhle se má dělat "venkovská" komedie. (12.07.2014)