Marina
Marina
Režie:
Stijn ConinxKamera:
Lou BerghmansHudba:
Michelino BiscegliaHrají:
Luigi Lo Cascio, Donatella Finocchiaro, Jelle Florizoone, Wim Willaert, Warre Borgmans, Vincent Grass, Fabienne Loriaux, Evelien Bosmans, R. Kan Albay (více)Obsahy(1)
Rocco Granata se v útlém věku stal italským imigrantem v belgických Flandrech. Otec získal práci v tamních dolech, zatímco mladý Rocco byl od dětství fascinován hrou na akordeon. Přestože otec neměl pro jeho vášeň velké pochopení, Rocco se vyšvihl hraním po zábavách až k vlastní kapele, která zaujala místního producenta. Je však možné překročit obraz imigranta, který si vytvořila většinová belgická společnost? Životopisný snímek režiséra Stijna Coninxe vychází ze vzpomínek Rocco Granaty na dětství a dospívání a ukazuje zákulisí vzniku Granatova prvního hitu – písně „Marina“. Režisérovi se pomocí poutavé výpravy i přesného obsazení daří zachytit ducha dělnických čtvrtí, nespoutanosti mládí a neobyčejnou sílu hudby. (Febiofest)
(více)Recenze (3)
Vysoky standard stredniho proudu. Nekdy presprilis spocitany, ale jinak funkcni. Co bychom tady za nej dali. A do jiste miry je to obracena strana mince Soeur Sourire. Ta ale byla vyrazne lepsi. Mozna prave proto. ()
Sympatický hrdina v životopisném hudebním filmu doplácí na popisnost snímku.(max.50%) ()
O "přesném obsazení" by se dalo polemizovat (Luigi Lo Cascio opět boduje, tentokrát předvádí po většinu stopáže zarputile údernický monoksicht) a "neobyčejná síla hudby" jaksi působí hlavně mimo plátno. Film v první fázi ukazuje Roccovo dětství a přesun do Belgie (první radosti a strasti), následuje celkem výrazný (a diegeticky poněkud neorganický) střih do doby dospívání a nelehkého rozjezdu Roccovi hudební dráhy, kdy se většina pozornosti věnuje spíš souvisejícím rodinným a sociálním konfliktům, než zmiňované síle hudby. V konečném výsledku tak sympatické sledování nelehkého zrodu hudební "star" nahrazuje (zejména v oné druhé půli) empaticky poněkud slzopudné, byť jinak působivé a vkusně zrežírované životopisné melodrama o době "před" Marinou (rokem 1959). Stručně řečeno, ne že bych se nedojal, ale ty eurofondy a vyrovnávání se s minulostí z toho ve výsledku dost trčely. ()