The Guest

Velmi obstojně natočená žánrovka, která si bere sem tam něco i odjinud, ale scénář je solidně vystavěný, není zde zbytečná scéna, a už od začátku to prostě jede kupředu včetně podezření, že něco není, jak má být. Zpočátku sympatický ochránce rodiny, u něhož je nám do určité chvíle příjemné, že ochraňuje rodinu, a je nám jedno, jestli je divný. Pak však začnou přibývat momenty, kdy tomu hajzlovi musí začít každý přát smrt. Líbily se mi i vtipné vychytávky a fórky v obraze, a to nemluvím jen o RIP náhrobku ke konci filmu, to, že si film sám ze sebe vlastně střílí, a taky věci řečené jen tak jakoby mimochodem, kdy je na divákovi, zda zareaguje a poskládá si ty jasně dané střípky do jasného obrazu. Protože vše podstatné je řečeno, ačkoliv se může zdát, že ne. Děj má navíc logické směřování, i když zpočátku poněkud předvídatelné, takže se skutečně povedl dobrý kousek filmařiny v žánru akčního thrilleru s jemným přesahem do sci-fi. (27.01.2015)

Jeden z najzábavnejších a najštýlovejších thrillerov tohto roku. Hoci ten thriller rozhodne nie je „čistý“ a po určitom orezaní by z toho nebol problém urobiť napr. priamočiary slasher. Je vidieť, že Adam Wingard má slabosť pre filmárske časy minulé (80´s) a nesnaží sa zbytočne zapadnúť do trendovej produkcie, no napriek tomu jeho počin pôsobí stále moderne a tých pár tematických nápadov / momentov zaváňajúcich starým dobrým Carpenterom či Cameronom rozhodne poteší. Jeho predošlý highlight "You're Next" však podľa mňa už nikdy neprekoná a zaradí sa ku tvorcom, ktorý to najlepšie vypustili v úvodných rokoch kariéry (podobne ako A. Aja už neprekoná "Haute Tension" či W. Craven netromfne "A Nightmare on Elm Street"). Tým by som však nijak nechcel znižovať hodnotu tejto pecky, len vravím. (15.11.2014)

Vymazlené retro s charizmatickým hrdinou, který má nehorázný potenciál do budoucna. Jeslti se s Danem Stevensem bude dobře pracovat a bude chodit do dobrých projektů, máme se na co těšit. Takhle uhrančivý a charizmatický za poslední roky je snad jen Fassbender. Vlastně je na tom velmi podobně i neznámý režisér Wingard, který svoje guilty pleasure napěchoval zajímavou atmosférou (ta hudební mixáž rve kouke stejně jako u Drive) a nekompromisní akcí. Brak, který dominuje ve svém subžánru. Není to málo, ale časem na něj zapomenete chtě nechtě. A přes všechny detaily a fakt, že si na tom tvůrci dali záležet, je to pořád nehorázná ptákovina. (30.06.2015)

Nowhere to Run potkává Univerzálního vojáka v doprovodu Carpenterových vydlabaných dýní.. Wingardovo uvědomělé disco béčko si bezpochyby užijete, nicméně dám vám jednu radu. Až se objeví člen tajné vládní organizace s očima vypoulenýma jako by nebyl pět dní na velké, našmátrejte na vlastním mozku vypínač a zhasněte. Už jej nebudete potřebovat.. Tenhle očividný autorský záměr mě malinko rozhodil, ale kdo je zvyklý dívat se „po tmě“, ten bude vrnět brakovým blahem. Tak jako já u stylově napsaného i natočeného barfightu „Strýček z armády vs. fotbalové gumy“.. (28.04.2015)

Uz davno ma nejaky film tak neznechutil ako tento. Uz od prvych sekund mi bol hlavny hrdina nesympaticky. Neznesitelnym modrým kukučom, neustalym pozeranim do blba a dokonca aj otravnym opakovanim yes madam. Proste magor od zaciatku. V kontraste k tomuto evidentnemu magorovi je snaha tvorcov o civilne pojatie pribehu v prvej polovici filmu. Co ma paradoxne iritovalo este viac, lebo je jasne, ze to nie je normalny film. V druhej polovici sa na to tvorcovia definitivne vysrali a naplno rozbehli zbesilu akcnu jazdu s absolutnym magorom, ktoreho konanie som uz vôbec nechapal a zaroven ma znechucovalo sledovat vsetko, co robi. Obohrany beckovy koniec vo mne vyvolal uz len kyslý usmev. A z celeho filmu mam jeden velky WTF dojem. Jedina zlozka filmu, ktora ma zaujala je hudba. Minimalisticky hlavny motiv mi pripominal stare horory. Cely film je vlastne ladeny v retro style. A par pomätencov tu v komentaroch vdaka tomu porovnava tento film so skvelym Refnovym majstrstykom Drive. Ha, ha, ha. Nenechajte sa tym obalamutit. 1/10. (26.12.2014)