poster

Enoshima Prizm

  • Japonsko

    江ノ島プリズム

Komedie / Sci-Fi

Japonsko, 2013, 90 min

Hudba:

Šunsuke Kida
  • Tsuki
    ****

    Když jsem zjistila, že se jedná o další film s tématikou vracení se v čase, byla jsem trochu skeptická. Přijde mi, že Japonci v posledních letech udělali podobných filmů celkem dost, a tak jsem si říkala, jestli tenhle stále dokola omílaný námět ještě může přinést něco nového a nápaditého... Nakonec se mi sice bohužel potvrdilo, že s ničím novým Japonci skutečně nepřišli, nehledě na to, že v tomto filmu působí cestování v čase hodně nepromyšleně a nepochybně by se tam našla horda logických chyb, ale v druhé polovině filmu jsem musela uznat, že o to tady vlastně nejde. Cílem bylo, jak je pro Japonce zvykem, vykreslit sílu přátelství a určitou nostalgii vztahů mezi lidmi... Protože i tohle je něco, s čím se u japonských filmů setkáváme často, ani to samozřejmě ničím nepřekvapí. Co si mě však získalo, je citlivost a nenucenost celého snímku. Plyne přirozeně, nehraje na city a přesto si diváka na konci dokáže získat natolik, že by to sám nečekal. Přesně to se stalo i mně. Musím tedy ocenit, s jakým uměleckým citem film vygradoval až do dojemného závěru, aniž by v průběhu dával něco takového tušit. Průběh tedy na první pohled slabší (někomu by film určitě přišel až moc pomalu plynoucí), ale závěrem tento film míří přesně do černého. Souhlasím s komentářem Zízy. ~(3,8)~(31.5.2017)

  • Dudek
    *

    Je příjemné, že se tenhle krátký příběh o dospívání nezvrtne v sebelítostivé drama o následcích smrti mezi blízkými přáteli, nicméně jako celek je až překvapivě nezajímavý. Jošida se k tématu snaží přistupovat s respektem a citlivě, nicméně nedaří se mu jít k meritu věci, pouze klouže po povrchu. Neustálé dunění klavíru a bezradné tápání hlavního hrdiny však dávají jasně najevo, že Jošida se o nějaké to vytěžení emocí přeci jen snaží. Ale váhá, nechce citově vydírat a působit lacině. Daří se mu jen v pár momentech, které však za přílišnou zmínku nestojí. A je to vlastně škoda, protože podobně melancholické cestování časem na pomezí mezi teenegerstvím a definitivní dospělostí mohlo vynést na světlo mnohem zajímavější témata a motivy.(13.11.2014)

  • Zíza
    ****

    Prostě umí. Nevtíravý snímek, příjemný, lidský, plný přátelství. Působí to jako obyčejní snímek, který nemůže nijak zvlášť překvapit, ale najednou se s nimi smějete, najednou s nimi cítíte, najednou se vám hrnou slzy do očí, najednou cítíte bolest na hrudi. Žádné citové vydírání, žádný šťastný ani nešťastný konec. Prostě film plný průjmu. Určitě doporučuji ke zhlédnutí, září tu nově vycházející hvězdičky hereckého nebe Japonska. A tenhle civilní snímek jim sluší. Navíc nemá přetaženou stopáž, je tak akorát a ukáže všechno tak akorát. Lepší 4*.(3.4.2014)

  • sniper18
    ***

    Takéto civilné sci-fi, kedy sa hlavný hrdina dostane do minulosti, čím môže ovplyvniť niečo, čo ho dlhodobo vnútorne tiaži, ako v tomto prípade nečakaná smrť priateľa mám veľmi rád a nielen v japonskej produkcii som sa s ničím podobným stretol už viackrát, pričom sa snáď vždy jednalo o výborné záležitosti, no toto mi prišlo veľmi priemerné. Zlé to určite nebolo, pozeralo sa mi na to celkom dobre, nudiť sa pri takejto dĺžke ani nedá a má to príjemnú atmosféru a civilné prevedenie. Ale inak mi to prišlo bez akejkoľvek snahy získať z toho viac, než len priemer. Dej je nevýrazný, pričom nič skutočne zaujímavé sa tu neudeje, celé mi to prišlo také monotónne, bez výraznejšej gradácie a nanešťastie ani postavy si ma nezískali. Jedine dievča sa celkom snaží, ale obaja chlapci ma vôbec nezaujímali a tak mi bolo úplne jedno, ako to celé dopadne. Režijne je to tiež len ten najpriemernejší štandard. Takže na ten slabší priemer mi to stačí, dalo sa na to pozerať, ale keby som Enoshima prizm nevidel, o nič by som neprišiel a je mi jasné, že o pár dní si na to ani nespomeniem. 53%(7.8.2016)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace