Šťastná

Mizerné, odporné. Jeden z nejhorších českých filmů za poslední léta. Možná jsem až moc příkrý. Tento film mi ale přišel nejen velmi špatný, ale dokonce k naštvání. Měl na mě podobné účinky, jako když si čtu fake news: ,,Na inauguraci Donalda Trumpa bylo nejvíc diváků ze všech inaugurací amerických prezidentů!" Ne! To prostě NENÍ PRAVDA. Vždyť to je jasně vidět na fotkách. Tak proč mi to předkládáte jako fakt? DAMU jsem pět let studoval, takže můžu na svou duši prohlásit, že to tam ani v nejmenším nechodí jako ve filmu Šťastná. Není to nějaká akademie ála High School Musical, kde se studenti líbají na chodbách, jako vedlejšák natáčejí porno, a neustále řeší, jakou intrikou se proslavit. Nepřijmou vás na základě toho, že na přijímačkách točíte talířem. Nikdy jsem neslyšel o žádném damákovi, co by chodil na večírky s Martinem Maxou a Sámerem Issou. Herecká výuka neprobíhá tak, že se postavíte před třídu a recitujete básničku jak ve školce. Režiséři jsou vaši spolužáci a kamarádi a opravdu není potřeba s nimi spát, aby vás obsadili. Realita studentů DAMU je taková, že v osm ráno začínáte tréninkem, pak máte jevištní pohyb, šerm, step, jevištní mluvu, dějiny divadla, dějiny hudby, akrobacii, zpěv, práci s textem, hereckou... A o půlnoci radši jdete spát, abyste přežili další den. A pak, když to celé zvládnete a máte štěstí, dostanete angažmá v Chebu za 16 tisíc hrubého. Takhle nějak to tedy ve skutečnosti chodí, nikoli drinky a focení s Ilonou Csákovou. Tvůrci, sami studenti uměleckých škol (Eva Toulová má FAMU, Andrea Daňková DAMU), to vědí. Proč tedy diváky upevňují ve stereotypech? Proč publiku tak bezostyšně lžou? (26.07.2018)

Film museli vytvořit bývalí studenti DAMU, kteří nepřešli prvním měsícem studia, které spočívalo ve zdravení pedagogické elity na chodbách. Veškeré dramatické chvíle, ke kterým spěl onen nepříběh, se odehrály v jedné větě holé, v týž větách se odehrával celý dialog filmu, jehož scénař se vešel na jednu A4 fontem 20 a zbytek byl vyplněn záběry na Prahu, nebo na Krause jak sedí, pak na Andreu jak někde jde, nebo jak někde pro změnu sedí. A abychom splnili umělecká očekávání, tak necháme hlavní hrdinku předčítat verše, které ovšem s dějem neměly nic společného. Říkám to stále dokola a budu to opakovat i zde: "Český film má dobré herce (bohužel v tomto filmu věřím, že ani sami vlastně nevěděli co po nich scénáristka/režisérka chtěla), ale chybí nám filmové mozky." Jestli toto má být budoucnost českého filmu, raději prodám televizi a zase si začnu vyřezávat ze dřeva figurky mé macaté sousedky z vedlejší jeskyně. (03.11.2017)

Mladé debuty mě zajímají a ty od mladých režisérek dvonásob. Všímám si v nich mnohem víc potenciálu než konečného výsledku. Eva Toulová zvolila dívčí téma, vybrala příběh z dneška. Až posud by to bylo v pořádku. Hlavní slabinou je právě způsob vyprávění - jakoby si autorka potřebovala vyřešit svoje pocity a nezajímalo jí, pro koho příběh vypráví. Nezvládnutou kameru ponechám stranou. Dřív se vyžadovalo, aby byl režisér sečtělý, měl přehled ve vážné hudbě, v divadle a mal zvládnuté všechny žánry. Mladý režisér točil napřed jako pomocný režisér se zkušeným režisérem a učil se od něj. Točil podle kvalitního scénáře od zkušeného scénáristy se zkušenými kameramany, stihači, zvukaři, herci a učil se od nich. Dnes točí nezkušený režisér se svými spolužáky podle vlastního scénáře a podle toho to vypadá. Když pominu výsledek, ten potenciál mi tam bohužel chyběl. Moc ráda bych se mýlila! (09.02.2016)

Autorka jistě věděla, co chce tímto filmem říci, ale bylo to až příliš komorní, nedotažené a nevyzrálé. Poctivá holka z venkova chce dělat poctivé divadlo, ale v Praze najednou zjišťuje, že se lze prosadit jedině přes postel a vydělávat natáčením pronofilmů. Už tady vznikl jakýsi maglajs. Nevím, proč v této době neměli rodiče - emigranti toho režiséra české občanství, když na to měli nárok. Světlá chvíle filmu přišla nakonec, když se ukázalo, že český kluk musel odjet za rodiči, ale režii po něm převzal nepopiratelný cizinec. Samozřemě, nastrojená nevěsta musela být šokována nejen z toho, že její matka předslavnostní chvílí odjíždí s její sestrou na vyšetření, ale hlavně z toho, jak vystrojený přišel ženich... Konec zůstává otevřený. Snad Viktorka je a bude šťastná. Ideově-výchovný prvek filmu - postižená sestra, LGBT jen v náznaku duhové barvy na posteli. Naštěstí. (13.02.2020)

Proboha, režisérka že vystudovala FAMU? Nechce se mi tomu věřit. Tohle je totiž amatérština jako sviňa, ba co, některé amatérské filmy jsou i o dost lepší. Jako vážně, co se Eva Toulová na FAMU naučila? Otřesný zvuk, otřesná kamera, záběr kazí jeden za druhým, dějová linka pitomoučká, nakonec to vlastně bylo o něčem jiném, než o čem se tvářilo že to bude (začne to jako příběh o tom, že cesta za úspěšnou kariérou herečky záleží na tom, s kolika režiséry se vyspíte a končí to jako rodinná drama). Navíc většina herců je naprosto nepřesvědčivá. Hrozné to je i v příběhu, jelikož je tam tolik zbytečností... A navíc, ten film ani není komedie, já jsem seriózně čekal na to, že si ta Šťastná na konci filmu hodí provaz, jelikož jediné, o co jí celou dobu šlo je, aby zapůsobila na svoji matku, která se spíš zajímá o její postiženou (?) sestru a jí to štve. Třeba ta scéna, jak chce tu svoji sestru na vozíku z kopce shodit pod koleje na vlak... Nejen, že je to špatně natočené, ono to je i úplně pitomé.Asi posledních 5 minut trochu jako film vypadá, ovšem i přesto to je těžká amatérština, která se nikdy neměla dostat do kin- Na Youtube jako amatérský film, prosím, ale takhle fakt ne... Už se těším na moření revizorů, jestli to bude ještě blbější než tohle tak potěš pánbůh. Odpad (16.11.2018)