Denník Dity P.
Obsahy(1)
Kulinářská expertka, kuchařka, šéfredaktorka a autorka populární kuchařky "Deník Dity P." se představuje ve své nové kuchařské show. Spolu s režisérem Davidem Ondříčkem převedli na televizní obrazovku recepty z Ditiny oblíbené kuchařky, která se již dočkala dalšího dotisku. V každém dílu Dita P. uvaří tři recepty a zasadí je do svého skutečného příběhu. Každý díl má příběh, celá série tvoří také příběh. Nezvyklý formát překračuje klasickou cooking show, když používá jazyk dokumentárního filmu... Dita jako průvodce pořadem Deník Dity P. prozrazuje své oblíbené recepty, kulinářské finty i filigránské fígle, zděděné po babičce. Dita totiž zbožňuje vaření a je zamilovaná do jídla. Tak jako si někdo píše deník, Dita si zapisuje recepty. A do jídla, kromě soli a koření, přidává lásku. Věříme, že stejně jako ji našli čtenáři její kuchařky, objeví ji i televizní diváci. Protože jídlo je láska. A jak říká Dita: „Mám se ráda – tak se najím. Mám vás ráda – tak vám uvařím!" Ditino motto „vařím s láskou" není formalita. Dobře ví, jak i obyčejné jídlo dokáže mluvit za ni, jak přivede rodinu, přátele, lásky k jednomu stolu a může se u toho klidně i mlčet. Její lásku ochutnají totiž přímo z talíře... Názvy jednotlivých dílů – Po babičce, Zavařování, Moje dorty, Vyprošťováky, Piknik, Sourozenecká party – prozrazují, že Dita vaří pro svoji rodinu, pro své nejbližší. Natáčelo se ve skutečných kuchyních Dity P., minimalistické městské a útulně venkovské, na chalupě. Nekašírované, vkusné a reálné prostředí dodává receptům neopakovatelnou atmosféru.
Deník Dity P. se „vařečkovým pořadům" vymyká především náladou, estetikou a filmovostí. Nespokojuje se s kultivovaně natočenými recepty a makrodetaily krájené cibule, diváka oslovuje vizualitou a útočí na všechny jeho smysly. A přitom zbývá místo i pro nezlomyslnou nadsázku a vtip. Deník Dity P. umožní zažít televizním divákům stejné štěstí a radost z vaření a stolování, jaké zažívá Dita. Vkus a jednoduchost umocňuje Ditin neopakovatelný způsob moderace... Pro dosažení kultivovaného filmového obrazu je Deník Dity P. natočen ve formátu HD na kameru osazenou filmovými skly, za použití steadicamu, kamerového jeřábu a filmových světel. Tvůrčí štáb režiséra Davida Ondříčka, s kameramanem Janem Šusterem, scenáristkou Marcelou Pecháčkovou a průvodkyní pořadem Ditou Pecháčkovou dokazuje, že moderní pořad o vaření může spojovat vizuální atraktivitu s originalitou a láskou. Vařilo se, peklo a natáčelo při východu i západu slunce, v jarním dešti, pod hvězdnou oblohou. Výsledný formát, vymykající se v České republice dosud uváděným pořadům o vaření, zachycuje intimní a osobní atmosféru přípravy jídel.
(Česká televize)
Recenze (121)
Noblesní a jaksepatří udržovaná šedesátiletá paní s krásnou kuchyní (a s nadměrnou fixací na babičku a maminku) vaří dobrůtky pro své vyhipstřelé přátele, tak aby to všichni viděli a záviděli, jak krásný život má. A kameraman se tou žranicí opájí, jak kdyby točil porno, v němž knedlík hobluje vepřovou panenku. V druhé sérii doufám ve více Marka P. ()
„Když jsem byla malá, chtěla jsem být selkou.“ Dita by mohla nosit tričko s nápisem v duchu PORAZILA JSEM FEMINISMUS/FEMINISMUS JE MRTVÝ. Její přímočará sexualizace kuchyňského prostoru, zvýznamňována volbou slov („nadpohlavní rozkoš“, „dlouhý, něžný pohlazení“) a podtrhována pornografickým vizuálem („tělesné“ detaily zpracovávaného masa), mění přípravu jídla z aktivity zajišťující lidské přežití v náhražku sexuálního aktu. (Smělejší nechť si v Ditiných přiznáních, že po sexu nechce nic velkýho a nechce ani nic kousat, hledají další neumně skryté významy.) Vaření a pečení, minimálně praktikované ženou, by dle neukotvené „filozofie“ pořadu mělo dobře vypadat, a v prvé je potřeba umět si jej užívat. Do harmonického prostoru okolo trouby a sporáku mají povolený vstup výhradně pozitivní skutečnosti. Cokoli ošklivého, pracného nebo bolestivého je z diskursu pořadu vyloučeno, a pakliže proběhne zabijačka, zdá se přirozené, že ji Dita glosuje nezapomenutelným šlehem „venku před chvíli zemřelo prase.“ Zvíře nekvičelo, nebylo zabito a nikdo se při jeho porcování neumazal od krve. Prostřednictvím vaření se Dita snaží oživovat idylu dětství, k němuž odkazuje stejně jako k jiným symbolům něčeho tradičně českého a poctivého (citování Seiferta u táboráku). Copak ale lze nostalgické kříšení minulosti věřit ženě, která nestydatě przní češtinu („volej“, „superkrásný“, „prudce sníst“), exploatuje své tělo a sebe samou označuje za „rozmazlenou paničku“, které nedělá problém odletět si užít víkend do Paříže? Z rozporuplné sebeprezentace Dity, kterou bychom zřejmě měli vnímat jako bezvadnou tetu, partnerku i hospodyňku (čili samé stereotypní „ženské“ role), je cítit tlak tvůrců, kteří zřejmě sami nevěděli, jak by se aktérka pořadu měla stylizovat. Výsledkem přílišné snahy změnit jednu skutečnou ženu v trendový mediální konstrukt je tak sice vděčný studijní materiál pro sémantickou analýzu nebo gender studies, ale to podstatné, totiž samotná příprava lahodně nezdravých pokrmů, se pod všemi těmi krycími vrstvami ztrácí (Dita sama ostatně kvůli kombinaci svícení a líčení připomíná v lepším případě porcelánovou panenku, v horším voskovou figurínu). Zajímavé komentáře: UncleG, Jamón ()
Unikátní skloubení rendlíkového snobismu a sebestředné tvůrčí retardace. Být ideamakerem na Kavčích horách musí být dneska řehole, vyznačující se unikátní mírou podvratnosti, nebo podplacenosti. Ve finále raději Láďův svíčkový eintopf z mikrovlnky, než Ditin gourmetský salátek s příběhem. ()
Když televizní vaření není radost, ale otrava. Nevím, proč to produkci nedošlo, ale televizní obrazovka má své zákonitosti a jednou z nich je to, že televizní obrazovka selektuje ,,mluvící hlavy" a mohou se na ni dostat pouze ty charismatické a sympatické...což obé ovšem Ditě P. fatálně chybí... Trend ,,naturščiků" funguje ve filmech tzv. České nové vlny, nikoliv v televizní gastroshow... Nic na tom nezmění profesionálně velmi dobře provedená kamera a kvalitní produkční zázemí... ()
Dita P. je věrnější adaptace Gone Girl, než kterou udělal Fincher. Ženská žije svým mediálním obrazem, kterej jí připravujou rodiče (konkrétně matka, která jí píše scénář) a působí víc jako stroj s nějakym tajemnym záměrem než člověk. Je to svým způsobem fascinující. ()
Ještě nikdy mi nebyl pořad o vaření odpornější. Zlatej Babica, hele. Jediný, co snad stojí za zmínku je způsob, jakým to pojal kameraman, to je docela dobrý. Zbytek? Co dodat? Nevím, asi nic. Můžeme jen hádat a dosazovat za to P. Něco mě napadá, ale to tady nemůžu říct, aby mě neobvinili z nactiutrhání. A proč to mám v topce? Ano, jsem maso chystá... ()
Strašné. Polotučná, přibarvená (možná i aromatizovaná) Dita P. s naprosto nepříjemným hlasem ukazuje v několika dílech jak vaří a přitom diváka mučí svými názory, vzpomínkami na dětství u babičky a tak podobně... Jako znělku si tvůrci zvolili Rise and Shine od Cardigans, kteří by tímto měli tvůrce zažalovat za poškození dobrého jména skupiny. Tu hvězdu dávám jen proto, že na pár jídel jsem dostal chuť. Jeden knedlík. * ()
Jednou dospěji do fáze, kdy připravím geniální jídlo. A budu u jeho přípravy myslet na filozofii paní Dietní Píči. Již nyní jsem v poklidně tekoucích vodách řeky Babica, protékajících Pohlreichovem až k orgastickému prameni Dieta P. Čaj již nesolím, párky vždy svižně loupu, mrkev si nestrkám do prdele. Jsem na dobré cestě, která mně ukazuje, že jsem schopen naučit se kundinářskému umění. Již druhým měsícem si vedu deník. Zapisuji si do něj kolikrát jsem přípravu jídla podcenil, spletl si suroviny a tím pádem jsem jej nikomu nemohl nabídnout. Jsem nyní na Dietě. Jedině ona má pochopení pro mé kuchařské umění. Pokouším se dát svému jídlu smysl. Sháním Hrušku do buchet. Za takovou dobrotu mně přece nikdo nepřiloží k hlavě Sapík. S láskou (k jídlu) Dieťák Prdelní. 0% ()
Ditu mám ráda už od časopisu Albert, který sem poprvé otevřela a pak už se jen těšila na další číslo. Je mi moc příjemná a sympatická a její vaření je takové vaření normální obyčejný ženy, tj. žádné super rychlé krájení cibule, přičemž je každá kostička stejná, žádné profíkovské míchání ani supr obracení jídla do vzduchu. Celý koncept pořadu je mi zkrátka milý. Navíc sem si včera u dílu s krupicovou kaší vzpomněla, jak sem si jako malá v kaši dělala ostrůvky s největším kouskem kakaa a potůčky z rozehřátého másla. Bávííí! ()
Rádobyemancipovanost odkrývající konzervativní myšlení tohoto typu ženušek. ()
Sem tam jsem viděla, ale nějak mě to časem přestalo bavit. Vlastně ani nevím, jestli jsem kromě sekané nějaký recept zkusila... A protože by to měl být pořad, který mě k plotně nažene, hodnotím nízko. ()
Tak já tedy nevím. Jak zde někdo píše, že Dita P. je originální, tak potom nechápu, proč je to celé stylizované včetně názvu do Bridget Jones? I ty podobné scény, kostýmy a situace. Nic originálního, prostě levný český, a žel veřejnoprávní, šunt. Jako když si v Holešovické tržnici koupíte skutečně originální Adipas nebo Abidas. Recepty samotné mi přijdou takové nějaké nóbl. Tohle by si někdo dobrovolně dělal doma? A jako že tohle jsou rychlé recepty? Gordon Ramsay umí nabídnout a do pár minut udělat rychlé recepty. Ale tohle je - prostě divné. ()
Naprosto nekoukatelné. ()
Hipsteřina až na půdu. Teď je kůl být sama, nezajímavá a fakt divná? Dituško, snickersky nejsou přímo nejzdravější surovina, nevím, který bloček newyorskýho hipstra jsi četla, ale fakt dost mimo. Ovšem jako všechno. Ondříček měl asi nějakou nehodu, jinak fakt nevím. ()
Při projekci tohoto skvostu na Brakfestu 2014 to na scéně "Sněžka" opravdu vřelo:-) ()
To je zvláštní, jak vidím někde více odpadů a pohrdlivých (kupodivu nejen mužských) komentářů, hned mě to inspiruje k trucakci. Navíc, když jsem včera zcela náhodou zahlédla kousek karlovarského knedlíku a šunkofleků, málem jsem dostala chuť si je taky uvařit. ... Ale teď seriózně a bez jakékoli ironie - Dita je borec. Její hlášky ji už u mě pasovaly na komika roku, vaří nepřeplácané dobroty bez ohledu na zdravotní policisty a je nenapodobitelně svá. Jak čtu zdejší komentáře, na její mimikry jednošší ženy v domácnosti jí skočili skoro všichni. No, já v prvních minutách taky, to přiznám. Ale prohlédla jsem. A musím složit hold též panu režisérovi - kamera zabírá vždy to, co zrovna chci vidět, nestává se mi, tak jako v mnoha jiných kuchařských pořadech, že na obrazovce je kecající kebule ve chvíli, kdy se na válu nebo v kastrolu děje něco zajímavého. Pročež kolezi - odhoďte předsudky a Ditu s jejím vařením si taky užijte. Ono je totiž - vytuněný! ()
Deník Dity Pé: další čétéčkovská trefa vedle. Na první pohled by se s tímhle televizním vařením mohlo zdát všechno v pořádku. Když tedy akademicky pomineme název pořadu, který působí lehce matoucím, pornografickým dojmem, první, co diváka udeří do bulvy, je jistojistě kvalitní vysokorozpočtovej vizuál. Jenže při bližším zkoumání zjišťujeme, že vizuál je asi to jediný, co má v tomhle pořadu nějakou kvalitu. Zábavná šou totiž skončí v momentě, kdy hlavní představitelka otevře pusu a projeví svůj dechberoucí šarm jeřábnice z ČKD. Dita P totiž působí dojmem, jakoby si zrovna utřela nudli do rukávu od montérek, než jí shodou okolností nějací škodolibí lidé popadli, převlíkli do vílích šatů a vystrčili před kameru. To, že Dita postrádá školený projev, by se dalo divácky skousnout. Jenže v momentě, kdy začne "šířit moudro", nastává teprve ten pravej průšvih. Po větě:"Tenhle dort je pro mě strašně emotivní, ... protože má v sobě spoustu emocí. Našla jsem ho náhodou v knize španělských receptů a když jsem ho ochutnala, zapůsobil na mě úplně emotivně." nezbývá než jíti do kolen, zcela emotivně přepnout na teletubbies a začít se bavit na úrovni. Poznámky závěrem: 1) V pořadu, který se tváří kultivovaně, chci moderátorku s kultivovaným projevem. 2) Spousta žen má krásné ruce, já mám třeba rád takový ty suchý pevný dlaně s dlouhejma prstama. Ale na tom vůbec nezáleží, šklála pěknejch rukou u žen je široká. V takovém případě by byly všechny ty detaily na ruce na místě. 3) "Rise and shine" je fajn písnička, ale nemusím ji v šestadvaceti minutách slyšet osmdesátkrát. ()
Dita je velmi zajímavá osoba a mě prostě baví! ()
Paní Dita : ,, Já jako ženská můžu klidně řídit podnik nebo stát, klidně porodím dítě, jediné co neumím, protože to je mužská záležitost , je grilovat ". ???? Nesympatický zjev se skřehotavým hlasem a mektáním blbostí, ale vařit umí. ()
Na Slovensku by sa tento program mohol kľudne volať Denník Dutej Pí...če. Takéto programy sú predovšetkým o (ne)sympatiách k moderátorovi či účastnikom a toto je hrôza... ()