Don't Drink the Water
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Carlo Di PalmaHrají:
Josef Sommer, Michael J. Fox, Mayim Bialik, Woody Allen, Robert Stanton, Edward Herrmann, Rosemary Murphy, Julie Kavner, Austin Pendleton, Dom DeLuise (více)Obsahy(1)
Roku 1961, kdy je studená válka nejžhavější a vzájemné popichování Spojených států amerických a Sovětského svazu hrozí co chvíli přerůst v atomovou katastrofu, se kvůli jistému nedorozumění ocitá americká rodinka Hollanderů (Woody Allen, Julie Kavner, Mayim Bialik) v nepříliš přívětivé turistické destinaci. Na východní straně železné opony, uprostřed blíže nespecifikovaného nepřátelského území, kde jediný spásný bod představuje americká ambasáda. Přítomnost tří povětšinou hlučných, brzy navíc politicky zneužitelných osob urychlí šedivění vlasů mladého ambasadora Axela Mageeho (Michael J. Fox), avšak potěší kněze-eskamotéra (Dom DeLuise), který zde tahá králíky z klobouku již šest let. Pro Hollanderovy je nemyslitelné, aby si neplánovaný pobyt prodloužili stejným způsobem, začíná se proto rodit důmyslný (no, nakonec možná ne až tak důmyslný) plán útěku do končin nesužovaných rudým terorem. Woody Allen napsal divadelní hru Don’t Drink The Water pod vlivem společenského ovzduší již v 60. letech (premiéru měla 17. listopadu 1966) a k jejímu prvnímu zfilmování došlo roku 1969. S filmem Howarda Morrise nebyl Allen vůbec spokojený, na svou vlastní verzi si nicméně vyhradil čas až o šestadvacet let později. (Matty)
(více)Recenze (38)
„Dear Seth. Don't forget to wash behind your neck and ears. Here all goes okay. Last night for the first time in my life i ate sweetbreads. Also for the first time in my life I threw up on a antique carpet. We all miss you.“ Woodyho nespokojenost s verzí z roku 1969 vyústila teprve po šestadvaceti letech tichého mrmlání v plně kontrolovanou konverzačku. Divadelní řetězy drží hru z formálního hlediska dost u země, ale tady skutečně nejde o to, jak, nýbrž co a kdo. Hereckému obsazení jasně dominuje dalšího z Woodyho těžkých neurotiků. Ale jak nemít zmuchlané nervy, když jste se víceméně proti své vůli octli ve studenoválečné karikatuře Ruska, kde mohou výstřely z ulice značit lidové povstání, ale stejně tak dalšího popraveného básníka. Film navíc na rozdíl od mnoha jiných, do stejného období zasazených, nestárne, nanejvýš prodělal proměnu z útočné satiry v odpočinkovou komedii. 75% ()
Takoví starší Banáni, v Allenově klasickém zpracování osmdesátých let. Spojení jeho a Michaela J. Foxe je velice osvěžující. Pro Woodyho příznivce povinnost, takže já mám splněno. :o) ()
Je vidět, že základy téhle bláznivé satiry jsou ve Woodyho začátcích, protože takhle kousavý na základě neskutečné kadence hlášek už desítky let není. Tím spíš jde o zajímavé propojení staršího námětu s novějším provedením a o čiré herecké mistrovství. A to ať už vás nejvíc baví hlavní neurotik, dokonalý konspirátor kněz-kouzelník nebo smůlou provázený prozatímní šéf ambasády. Mistrova pohříchu zašantročená perla. ()
Jako je poznat, ze to je televizni film. Vetsinou to pusobi hodne lacine, vetsina deje se odehrava v jedny budove a kamera je obcas dost hrozna. Ale o to tady nejde, tady jde o scenky a dialogy. Pribeh o americky rodince skrejvajici se na ambasade, protoze je rusaci chtej vyslychat, je jen zaminka, jak dostat Woodyho a jeho rodinku, ktera si vecne na neco stezuje na ambasadu, momentalne vedenou bezradnym Michaelem J. Foxem a pak zacne naprosta jizda. Skoro jak kdybych sledoval nejakej pilotni dil sitkomu, protoze tohle je naprosto blazniva komedie, nekdo se furt s nekym dohaduje, jedna hlaska strida druhou, do toho posahanej knez hrajici si na kouzelnika a sejk s haremem. Proste jizda od zacatku do konce. ()
Rodinka amerických buranů je v totalitní zemi považována za špiony a než diplomacie vyžehlí všechny faldy, čeká v nedobrovolném azylu americké ambasády. Tu dočasně vede nekompetentní protekční synek velvyslance. Mám malinký problém s tím, že takto nastolená zápletka by se dala využít i jinými způsoby a některé vedlejší postavy mají větší potenciál, než jim film dovoluje ukázat. Středobodem filmu jsou zejména Woody Allen a Julia Kavner jako rozhádaní manželé Hollanderovi - jsou většinou k popukání legrační, ale stejně jako jejich nešťastný hostitel jsem si občas přál, aby na chvíli někam zmizeli. Právě postava ambasadorova syna, který by raději dělal něco jiného, ale má ctižádost dokázat otci svou užitečnost a vlastními silami vyřešit tuto zapeklitou situaci, by teoreticky mohla být lídrem příběhu. Michael J. Fox se ale nedokáže prosadit a kdykoli je v jedné scéně pohromadě s Woodym nebo Domem DeLuisem, začne být strašně pasivní a splyne s tapetami. Jinak jde ale o výbornou situační komedii. Z Woodyho tvorby má asi nejblíž k Darebáčkům. 80% ()
Nesnesitelně uječený film, po jehož deseti minutách začíná bolet hlava. Allen jen naházel svůj humor na hromadu, bez jakéhokoliv smyslu, a odstranil z něj náznaky chytrosti a nadhledu. Vzniklo nevzhledné nic. ()
„A já jsem jeho skvělá manželka Carmen. Jsem také bývalá Miss Wisconsinu 1941.“ - „Pokud tomu uvěří, tak máme válku vyhranou. Někdo se podívá na ty křečové žíly a bude si myslet, že pašujeme mapy.“ Místy maximálně bláznivá komedie (obsahující i prvky satiry) s několika situacemi, které mě dohnaly až k slzám, spoustou kvalitních hlášek a odzbrojujícího humoru. Zároveň se film může opřít o komediální potenciál hned několika rázovitých postaviček jako jsou: ukecaní, uječení a věčně nespokojení manželé Hollanderovi s dcerou, zoufalý, nešikovný a zamilovaný Axel Magee a ten nejhorší kouzelnický samouk pod sluncem-kněz Drobney se svými úžasnými triky a zcela nenápadnými šiframi (zdrcený Fox a kouzlo s botou mě upřímně odrovnalo). Pro českého diváka je navíc k popukání i nechtěně směšné představení Československa roku 1961. Netvrdím, že místy filmu lehce nedochází dech, avšak tyto momenty jsou pak následně převálcovány velmi vtipnými pasážemi, které dávají na ty slabší zapomenout, proto možná budu nadhodnocovat, ale dávám plný počet, tohle je Woodyho film dle mého gusta. „Tati, pane, uvědomuji si, že mé záznamy z různých ambasád nebyly dokonalé, ale co můžu zkazit během dvou týdnů?“ – „Byl jsi v Brazílii dva týdny a začal jsi jim dovážet kávu. Můj vlastní syn, jehož jsem vychoval jako diplomata, byl požádán, aby opustil Afriku!“ – „Nerozčiluj se, tati. Někteří z nejlepších mužů v zahraničních službách jsou čas od času požádáni, aby zemi opustili.“ - „Afrika je kontinent. Byl jsi odvolán z celého kontinentu!“ – „Nejsem v tom tak přirozený jako ty.“ – „Na podobizně v Panamě tě oběsili! To jsem nevěděl ani já.“ – „Řekl jsem ti to.“ – „Ale vynechal jsi, že to byla naše vlastní ambasáda!“ ()
Ano! Don't Drink the Water je dokonalou ukázkou faktu, že i televizní film může konkurovat těm snímkům, které jsou určeny pro kina, ale holt, to se musí umět. Hlavně musíte mít skvělý scénář, vydařený casting a Woodyho na režisérské stoličce. A pak už to jde jako po másle… :-) Tento film mě v pár věcech překvapil. Především fakt, že se 95 % filmu odehrává v jedné budově a přesto snímek neztrácí na tempu či vtipnosti. Další věc, či spíše osoba, :-) je Mayim Bialik, kterou v dnešní době mnoho lidí bude znát spíše ze seriálu The Big Bang Theory jako Amy. Pro mě tohle byl příjemný šok, protože jak já Amy v TBBT nemůžu vystát, tak tady jsem ji miloval a musím uznat, že jako mladá byla opravdu kočka. A poslední, ale neméně důležitá věc - už zmíněný scénář. Je tak krásně vybalancovaný, že každý má své momenty (ať už vtipné či hrozné) takže zde není postava, která by vyloženě nudila. Pokud to mám nějak shrnout, tímhle u mě Woody zabodoval na plné čáře. 100 % bez mrknutí oka. ()
Když si člověk odmyslí ten divný název (který není ve filmu nijak vysvětlen), šílenou ústřední melodii, místy hodně špatnou kameru, skutečnost, že se jedná "jen" o televizní film (vadí to vlastně něčemu?) s námětem ze studené války, který byl v r. 94 už značně vyčpělý, a nesnesitelně nudných prvních 8 minut, než do děje konečně vstoupí bláznivá rodinka Hollanderů, tak mu pořád zůstane překvapivě (byť pro Allenovy fandy na tom asi nic překvapivého není) zábavný film, který neztrácí na vtipu ani dnes. Fakt je to strašná sranda, smál jsem se u toho moc a moc. Pro českého diváka je to navíc zajímavé tím, že je děj zasazen do Prahy, a ještě mě zaujalo, že roli Walterovy dcery Susan ztvárnila Mayim Bialik, později proslavená jako Amy z Big Bang Theory, která zde ve svých tehdejších 19 letech vypadá velice dobře. ()
"No more snails!" ()
Původní verzi jsem neviděl, ale brzy porovnám. Proč ovšem Woody, jsa nespokojen, nenatočil svou 100 % autorskou verzi dokonaleji? Tento film v mnohém připomíná nejnovější mistrův počin, To Rome with love, tedy alespoň tu část, ve které se vyskytuje Woody. Také tady tento věčný nespokojenec a brbla přilétá s manželkou do cizí země, a jako něčí host všechno a všechny se satirou a hypochondrií sobě vlastní nemilosrdně stírá. Právě jeho repliky jsou nejzábavnějším prvkem nového filmu, a jsou, po pravdě řečeno, tím jediným zábavným v Don't Drink the Water. Kavner, Fox i Bialik mu jen přihrávají a Woody řádí. Zábavné, místy velmi, ale dojem kromě mírné chaotičnosti dokonale kazí roztřesená (snaha o dokumentární nádech?) kamera klouzající z jedné postavy a jedné strany místnosti na druhou. ()
Trochu nestandardní Allenovka, ale v některých momentech neskutečně zábavná. Jako celek ale spíše slabší. ()
Televizní Allen bez New Yorku, v nedobrovolném držení na ambasádě v nepřátelské zemi a v panice, snad až příliš zmatený, což však vyvažují situace nezvyklého Woodyho rozněžnění v případě obdržení zbraně, emocionálně vyhrocený zaoceánský telefonát s obchodním partnerem a řada dalších, hladinu zábavnosti udržujících Woodyho výstupů, kde v jeho blízkosti klesá zajímavost všech ostatních postav, které v podstatě jen vykrývají přihrávky a doplňují interiér, někteří dokonce splývají s tapetami, jak trefně vyjádřil Oskar :-) ()
4,5*/5...Film nepodstatný po nejakej formálnej stránke, pretože to podstatné je scenár a Woodyho kadencia bonmotov je opäť fantastická (scénár napísal už v roku ´69). Pobavil som sa vskutku skvele... ()
Jako byste zavřeli do klece několik fretek a pak jim ještě po mřížích přejížděli klackem. Hysterické, neustále pobíhání, neurotické sebestředné postavy - Allenův obvyklý charakter tentokrát dostali úplně všichni, takže se přerývaného kňourání věčných nespokojenců, stěžovatelů a hypochondrů nezbavíte ani na chvíli. Nejpříšernější byla postava kněze - neumětelského kouzelníka - když se objevil na scéně on, tak to bylo ještě o poznání horší a trapnější. ____ Původně nejspíš politická satira se v Allenově podání změnila v obsesivní pozorování skupinky narušených jedinců uzavřených do malého prostoru. ___ Užvaněnost a nevtipná přehnanost situací i charakterů mě přivádí k jedinému závěru: Tohle již nikdy více. ____ Pokud by se americká státní správa skládala z takovýchto nepoužitelných jedinců, pak by bylo s podivem, že nakonec vyhráli studenou válku oni a ne my! /21. 1. 15./ ()
Příběh se odehrává na počátku 60. let v prostorách americké ambasády na území nejmenovaného komunistického státu (kterým má být ovšem shodou okolností Československo, soudě dle několikerých opakujících se exteriérových záběrů Prahy). Hlavními aktéry jsou šílená americká rodinka na dovolené (tvořená zejména Woody Allenem a Julií Kavnerovou - allenovskou herečkou, která se proslavila také jako originální hlas Marge Simpsonové) a pro diplomatické služby nepoužitelný diplomat Alex Magee (Michael J. Fox v kreaci připomínající jeho postavu ve Všech starostových mužích). Film funguje perfektně jako televizní crazy sitcom a pokud po něm nebudete chtít víc, uspokojí vás. Zejména pokud si potrpíte na typické allenovské bonmoty, třeba jako: "Jeho prarodiče byli Rusové. Milovali Rusko. Utekli jenom proto, že slyšeli, že se chystá pogrom v okamžiku, kdy si koupili nové nádobí." nebo "Jaktože není romantik? Kdo může být víc romantický než dermatolog? Je přece doktor přes kůži. Hlavní slova jeho profese jsou romantická: Nevus, Rosacea, Leukoplatia. Znít to havajsky. Úplně to evokuje tropy." ()
Šíleně ukecaná komedie, zpočátku ne nějak třeskutě vtipná, ale časem se to přece jen rozjede a začne bavit. Akorát mi celou dobu nesedla postava kněze, který se snažil pořád někoho ohromit svými kouzelnickými výstupy. Překvapil mě půvab mladé Mayim Bialik. Sheldon by koukal! Půl hvězdy navíc za počáteční záběry na Prahu, ve které se film odehrává. ()
Tento Allenův televizní snímek, zdaleka nedosahující kvalit jeho celovečerních filmů, nezapře, že jde o adaptaci starší divadelní hry, žel notně rozředěnou… Řadu skvělých vtipů potápí nudný nedějový děj, psychologicky neprokreslené postavy se míhají v rádoby historizujících kulisách bezčasého mikrokosmu a celek, očekávatelně pointovaný, se podobá spíše sešpendlenému varieté: i tomu ale něco chybí, třeba úkrok na nebezpečnější půdu vyšší absurdity, sebeironie a fantazie, dosažitelných třeba písňovými nebo snovými vstupy – nějakým půvabným šílením. Takto jsem měl pocit, že si jen listuji zbytečně konceptualizovaným zápisníkem jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů. Přesto jsem se nejednou opravdu zasmál, ale bez pocitu, že pobyt na americké ambasádě v Praze ještě někdy zažiji. A to jsem kdysi, nevěda o tomto filmu, snil, že Woody Allen jeden ze svých filmů v Praze natočí… ()
Hrozně uřvané. Allenovu postavu bych pustil zpět na ulici už po prvních dvaceti minutách. ()
Vidno na tom, že je to natočené podľa staršej Woodyho predlohy. Je to také rozvernejšie a málo dramatické. Proste nenáročná komédia založená na pár absurdných udalostiach okolo ktorých sa neustále točí dej, ale jednotlivé vtipy mohli byť oveľa prepracovanejšie. Michael J. Fox a mladučká Mayim Bialiková tvoria sympatický pár, ale z hercov je už tradične najviac vtipný neurotik Allen. Výsledkom je príjemná jednohubka. 6/10. ()