Sarajevo 1914

Společně s Evropa tančila valčík je to slušné combo. Nutno ale brát v potaz, že se jedná primárně o rakouský televizní film Das Attentat Sarajevo 1914 a Češi tu participují klasicky jen jako nádeníci. Čili v Edici ČT je to spíš omylem a skutečnost, že se to distribuuje výhradně s českým dabingem je až výsměch. Kdo si co chce přivlastňovat? Těch pár záběrů s Kukurou? (04.07.2020)

Jestli čekáte hrdinného žida co vyšetřuje atentát na mocnáře, zklamáni budete. Je to tajtrlík, neschopný patlal, co jezdí po Sarajevu na kole, zpocený jako prase a to prosím v klobouku. Když má něco skutečného udělat, zapomene si průkaz ten pitomec. Vím kam směřovali tvůrci, jenže vymklo se jim to z rukou. Chtěli židovského hrdinu, jenže asi natočili realitu. On žádný nebyl. Jen vnitřní tlak Rakouska na zničení Srbska, jen blbec Gavrilo Princip, jen 36 policajtů notabene Bosňanů v srdci Sarajeva. Film ale přínos má. Tohle šlamperaj z Vídně už jednou muselo skončit. Žid nežid. (25.07.2018)

Sarajevo 1914 je nudné vyšetřování atentátu na Ferdinanda D'Este. V porovnání s Vávrovým vynikajícím filmem EVROPA TANČILA VALČÍK, který kromě samotného atentátu se navíc zabývá pohledem všech evropských velmocí, tak tento rakouský televizní film je příšerný. Hlavní hrdina, Žid, který vyšetřuje atentát je naprostý ňouma a jediné co umí, jsou tak možná jen jazyky. S ním padá tento film ještě hlouběji, než se dalo čekat. Absolutní selhání rakouské televize, která spolupracovala v koprodukci i s Českou televizí. [634. hodnocení, 42. komentář, 60%] (22.10.2020)

Komorní film, odehrávající se v pár interiérech, což je logické, neboť drtivou většinu rozpočtu jistě spolklo gigantické množství falešných knírů, zde se vyskytujících. A první dojem z filmu je skvělý, civilnost, kdy se děj nesoustředí na atentát, nýbrž na vyšetřování je skvělá, jenže, bohužel, pak někoho napadl divotvorný způsob, jak děj kolosálně zprasit. Chápu, že Rakušané se prostřednictvím tohohle vyrovnávají s historickou vinnou za první světovou, podobně jako u nás ohledně sudetských odsunů vznikl Habrmannův mlýn a 7 dní hříchů, jenže čeho je moc, toho je příliš, ve chvíli, kdy se tvůrci snaží překlopit do politického thrilleru stává se film na mnoha místech až nechtěně směšným, zcela nevyváženým a silně jednostraným (ve stylu - všichni jsou svině, jenom JÁ jsem letadlo). Vrchol korunuje kdovíodkud vycucaná milostná linka, která je absolutně děshrůzná a několik odkazů na chudáka vyšetřovatele a jeho židovský původ, což je zcela zbytečná odbočka, kdy by se filmové vyprávění mělo soustředit na zcela jiné motivy a ne že německý doktor, vyznavač eugeniky, začne na adresu hlavního hrdiny prohlašovat "jednou žid, pořád žid." Škoda zmařené šance, tohle je bohužel podprůměrné i v kontextu spoluprodukující cs tv tvorby, slušnému řemeslu navzdory. (06.07.2015)

Nejsou lži jako lži. Některé jsou obyčejné, jiné milosrdné, některé zlé. Sotva bychom hledali lež, která se svým dosahem a důsledky vyrovná tzv. versailleské lži, tedy verzi, že za 1. světovou válku mohlo Německo. Chápeme důvody, proč vítězové (hlavně Francie) tuhle lež zplodili. Britům a Američanům se brzy začala zajídat. A Němci, ti ji vnímali jako nehoráznou křivdu. Nemálo napomohla Hitlerovu nástupu k moci, ba lze spekulovat, že nebýt jí, Hitler by moc nikdy nezískal. A Chamberlain a další by nebyli tak dlouho k Hitlerovi shovívaví, kdyby neměli pocit, že svým způsobem napravují versailleskou křivdu. --- Dnes by se sotva našel slušný historik, který by na německou vinu ještě přísahal. Zajisté, nebylo málo rozumbradů, kteří pro válku horovali. Taková byla doba, a takoví štváči naprosto nebyli německou specialitou. Jeden takový (Poincaré) byl ve Francii prezidentem. Faktem je, že německý generální štáb vytrvale chladil horké hlavy neúprosnou a přesnou logikou: "Možná mocným úderem vyřídíme Francii, možná zatlačíme Rusy až kamsi do stepi, ale nemáme žádnou, ani tu nejmenší naději porazit Británii. A bez toho jsou jakékoli válečné zisky nemyslitelné." Kdepak, německý generální štáb, to byli chytří lidé a neoddávali se iluzím. Proto také, studujeme-li evropské události posledních dvou dekád před vypuknutím války, vidíme jasně, že krom "syté a spokojené" Británie to bylo právě Německo, které se jako velmoc chovalo zdrženlivě a zodpovědně. Nevěříte? Přečtěte si něco o té době, počítejte konflikty a najděte jediný, ve kterém by Německo neslyšelo na rozumnou řeč. --- A kdo tedy tlačil na pilu? Inu, Rusko, Francie, Itálie. A ovšem Srbsko. Samo velkou válku vyhrát nemohlo, ale mohlo ji za příznivé mezinárodní situace vyprovokovat. A když se tzv. "balkánský scénář" probíral na rusko-francouzských štábních konferencích, srbská tajná služba už věděla, kudy na věc. (26.09.2021)