Reklama

Reklama

Zátiší

(festivalový název)
  • Velká Británie Still Life (více)
Trailer 2

Citlivý príbeh úradníka, ktorý sa snaží vzdať poslednú poctu osamelým ľuďom. John May je úradník, ktorého náplňou práce je pátranie po príbuzných ľudí, ktorí zomreli v samote. Svojej práci, ktorú vidí ako poslanie,  je nadovšetko oddaný. Ak sa mu nepodarí nikoho nájsť, organizuje pre zosnulých pohreby, na ktorých vyberá hudbu a zostavuje prejavy, ktoré okrem neho nikto nepočúva. Usporiadaný a pokojný život tohto nenápadného a tichého muža sa jedného dňa zmení, keď dostane nový prípad - staršieho osamelého alkoholika Billyho... (STV)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (54)

emma53 

všechny recenze uživatele

Neobvyklý námět a ani nevím, jestli jsem něco podobného vůbec viděla, každopádně jsem ráda, že jsem se k němu dostala. Hluboce lidský film, který je o osamělosti nejen mezi živými bytostmi, ale i mezi těmi, kteří zde již nejsou. John May jednu takovou osůbku ztělesňuje a Eddie jí dokonale předložil, ta role mu vysloveně sedla. I ten byt v kterém přežíval John, byl sterilní nebo způsob jeho chování a i když se pohyboval převážně mezi neživými tvory pomalu častěji, vyzařovala z něj lidská dobrota a láska k člověku způsobem, který mě dojímal tak, že jsem si i zaslzela. A závěrečná část, která by jindy ve mně zanechala protichůdné pocity, byla tak všeříkající, že jsem je potlačila. Ano Johne, máš velký důvod se usmívat ! ()

StarsFan 

všechny recenze uživatele

Slovo still se v angličtině používá pro označení fotografie a stejně tak Still Life zpočátku působí. Nehybné záběry, málomluvný hlavní hrdina, minimum emocí. Eddie Marsan se na roli o samotě žijícího úředníka, který se snaží najít rodinné příslušníky zesnulých, typově hodí dokonale a je sympatické, jak se s probouzením života u hlavního hrdiny začíná rozjasňovat i audiovizuál celého filmu. SPOILER Pasoliniho důvod pro ukončení celého filmu zrovna tímto způsobem chápu, ale jeho názor, že by happyendingem "John a Kelly" z celého filmu vyznělo, že je jeden typ života lepší než druhý, nesouhlasím. To, že někdo v průběhu života změní preference o tom, jak chce žít, ještě neznamená, že jedno je objektivně lepší než druhé. A neznamená to ani, že jedno je pro určitého hrdinu lepší než druhé. Člověk se mění a je klidně možné, že v určité části života pro něj byl lepší životní styl, který později opustil. ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Zátiší není lehký film na shlédnutí. I tak věřím, že když ho zkusíte a vydržíte prvních 20 minut u té zvláštní, neobvyklé a tiché atmosféry, budete ve výsledku spokojeni. On totiž Joe není úplně normální chlap. Je sám, má divnou práci a pracuje s mrtvolami, což samo o sobě není úplně výhra. Každopádně i takový Joe má pocity a film Zátiší je nádherně dokáže představit. Včetně nádherného až snového závěru, který je sice smutný, ale zároveň veselý, protože podkresluje celý život člověka jako takového. Díky nádherným kulisám anglického venkova u moře, a příběhu jako takového, stojí za to tenhle film vidět. Viděno na základě Challenge Tour 2015 ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Návod, ako si vyslúžiť pekný posmrtný život... Rejža príbeh poníma minimalisticky, nestrháva ani neprekvapuje, miestami možno až nudí, aby v závere všetkému dal zmysel a za tónov konečne naplno rozoznelej krehkej hudby Rachel Portman chytil za srdce a dojal. Chvályhodný nápad takýto ľudský osud vôbec sfilmovať. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Nechtěl byste, aby ho poznali Vaše děti, jeho vnuci? Nikdy není příliš pozdě. Vím, že je už mrtvý, ale ...“ Málo co mě dokáže potěšit tak moc jako objev nenápadného, malého filmu, který si mě dokáže emocionálně zcela získat. Zátiší je nádherně vyvážená tragikomedie. Humor, smutek, dojetí…vše v té správné míře. Film je morbidní, smutný, málomluvný (a přitom tolik říkající), úsměvný i příjemně ubíhající. A v případě Marsana skvěle zahraný. Ten si celý film hravě vystačí s minimalistickým a přitom tak přesným výkonem. Jeho samotářský podivín dělající „jen“ svou práci, z úcty k nebožtíkům vymýšlející smuteční řeči, lepící si fotky „klientů“ do alba, maximálně systematický a svázaný pravidly (vnitřními i vnějšími), jejichž porušení je nemyslitelné (ten úsměv „před“…tak moc jsem mu rozuměl). Emocionální dopad po závěrečné klapce byl pak v mém případě drtivý, proto rád nadhodnotím slabšími 5*. „Nikdy jsem je neslyšel mluvit, když spolu seděli na lavičce. To je to, co bychom chtěli všichni, že? Ženu, se kterou se dá mlčet.“ ()

Galerie (19)

Reklama

Reklama