Antarctica: A Year on Ice
Režie:
Anthony PowellScénář:
Anthony PowellKamera:
Anthony PowellHudba:
Plan 9Hrají:
Anthony PowellObsahy(2)
Fotograf Anthony Powell strávil deset let (a devět zim) snahou zachytit Antarktidu na svých fotografiích. Skrz objektiv viděl všechno: dvaceti čtyřhodinové temnoty v zimě, překrásnou polární záři, ledové bouře i zvířata a lidi, kteří tam žijí. Díky tomuto úžasnému filmu to všechno můžeme sledovat z první ruky a zažít emocemi nabitou výpravu do takřka úplně jiného světa. Tento celovečerní snímek získal více jak 20 ocenění na různých festivalech... (TV Prima)
(více)Recenze (14)
Film trvá hodinu půl a já ho sledoval hodně přes dvě. Proč? No protože jsem měl palec na stopce a furt si něco zastavoval a vracel a opakoval... antarktické scenérie jsou dechberoucí! Mount Erebus, Dry Valleys, skály, ledovce, kry, obloha... Původně bych býval dal přednost meditativnějšímu, mlčenlivějšímu a přírodně-obrazovějšímu pojetí filmu, na můj vkus v něm bylo až příliš "lidského faktoru", ale k něčemu mi to taky bylo dobré - už totiž vím, co chci dělat v příštím životě. Vlastně ne ani tak CO, jako KDE. Chci strávit aspoň jeden celý rok v nějaké základně na Antarktidě, chci zažít nejen tamní léto, ale i temnou a mrazivou a větrnou zimu, což je asi jeden z nejzemitějších existenciálních zážitků, který tahle planeta může nabídnout. Mít fůru času na čtení, nikam nespěchat, nic neřešit... Představuju si, jak při odletu posledního letadla nebo odplutí poslední lodi před zimou bych si blaženě oddechl se slovy: "Tak, a je konečně klid..." No ale jak se znám, nedělám si iluze. Po pár zimních týdnech bych nespíš strašně moc chtěl vypadnout pryč, ale protože by to nešlo, tak bych v záchvatu ponorkové nemoci vyčistil celé McMurdo od lidí plamenometem a šel bych skočit do Erebu jako Empedoklés do Etny (abych potupně zmrznul v naprosté tmě někde na jeho úpatí). ()
Na to, co všechno se tam člověk dozví, by bohatě stačila hodina - ne hodina a půl. Tak nějak jsem čekala, že se toho za tu dobu dozvím trochu víc, než jsem se dozvěděla. Bylo sice zajímavé vidět, jak se žije na Antarktidě celý rok, co tam lidé zažívají a co tam vidí, jak se cítí, s čím se potýkají... ale bylo to zkrátka pořád tak nějak dokola a hrozně zdlouhavé. První půlka je super, ale pak už je toho zkrátka moc... ()
Z tohohle filmu na vás především padá příjemná nostalgie z toho, jaký je život na Antarktidě, jak je to jedinečné a naprosto jiné od toho, co máme třeba zrovna mi v Evropě. V tomhle ohledu je to emotivně silné. Hlavně scéna s tichem je prostě dech beroucí, a to se v ní vůbec nic neděje. Jinak ale dokument zase tolik nepřináší, jen nahlédnutí do života, který má svá specifika, ať už dobrá, nebo špatná. ()
Konečně film o Antarktidě, který není plný tučňáků a tuleňů. Obrazově krásné, příběhem antarkticky "suché", hodinka by stačila. ()
Krásný... Kombinace pocitů účastníků i komentáře...desítky vteřin se i mlčí.. Jupí... 😊 ()
Ludia, čo tam žijú, dobrovoľne, sú pacienti. Dokument, ktorý ma nijak nezaujal. Kecám, zaujal. Ukázal mi, že tam ani len dobrovolne a ani len na chvíľu. 1 z 5 ()
"My bychom umrzli, jim není zima, snídají nanuky a eskyma". Zpívává Jarek dlouhá Nohavica. Musím říct, že dobrovolně strávit na Antartidě deset let je sázka o zdravý rozum. To musíte být buď tučňák nebo mrož v minulém životě. A ani těm tam není zrovna dvakrát hej. Tento dokument narozdíl od přírodopisných popisuje každodenní situace, které zažívají lidé, kteří si tuto životní cestu vybrali. Samosebou zamrzlá příroda má své kouzlo, ale raději z tepla domova. ()
Že by dokumentu prospěla kratší stopáž? No, možná ano, pokud Vás téma nebaví a záběry na krajinu neberou, ale já bych bral klidně další půlhodinku navíc, protože jsem si dokument užíval od začátku do konce každou minutu. ()
Rozhodně zajímavé, i když nijak hloubkové přiblížení jednoho celého roku života obyčejných zaměstnanců v "odlehlém zapadákově" McMurdo, největší výzkumné stanici v Antarktidě (jež se menšímu městečku podobá). Ani trochu neočekávejte dokument o přírodě nebo technice, zde se nahlíží "normální" společenské (a psychologické) fungování = bydlení odřízlé komunity v extrémních podmínkách mrazu a noci trvající 4 měsíce. Ponejvíce prostřednictvím lyrických časosběrných záběrů, čarokrásných, třebaže při celovečerní délce trošku uspávajících. ()
Unikátní záležitost a konečně dokument, který (namísto debilních tučňáků) ukazuje dechberoucí krajinu a každodenní život na nejodlehlejším místě naší planety. Strašně rád bych tam ten rok strávil, nebýt té zimy... ()
Záběry na krajinu se pořád točí ve zrychleném sledu, jako by statický záběr byl moc fajnový. Do toho lidé povídají, jak bojují s ponorkovou nemocí a co všechno museli obětovat, aby mohli pracovat na nehostinném kontinentu. Čekala jsem, že se dozvím víc informací, ale tento dokument je výhradně zaměřen na zpovědi pár zaměstnanců a jejich pocity. Takže mám z dokumentu pocit, že na Antarktidě žije pár stovek ufňukaných lidiček, kteří nemají nic jiného na práci, než občas odhrnout sníh ze dveří. Což určitě není pravda. ()
Zima v Antarktidě na vlastní oči... ()
Nečakajte dokumentárny film o Antarktíde. Je to o ľuďoch žijúcich na Antarktíde a o tom, ako im to zmenilo profesný a najmä emocionálny život. O kráse jednoduchých vecí, aj o návrate do civilizácie a mnohých iných veciach. Tento dokument prinúti zamyslieť sa nad zmyslom konvenčného života v dostatku materialistickej spoločnosti. Pohľad na oblohu počas niekoľko mesiacov trvajúcej zimy a nekonečný čas na introspektívno. ()
Velmi dobry film. Skvor dokument z ludskeho hladiska o zivote na antarktide. Popretkavany prekrasnymi casozbernymi zabermi. ()