Všechny moje děti

Mnoho detailních záběrů na život Romů ve slovenských "slumech", málo hlubšího poselství. Mariána Kuffu obdivuji, žije evangelium prakticky a nadto umí velmi dobře kázat. Dává příklad opravdu nezištné lásky vůči bližním, vůči lidem, kteří mu vynaložené úsilí asi nikdy nevrátí. Příklad toho, jak může být víra v Boha prospěšná a praktická..... jakkoli je Kuffovo snažení zdánlivě nepraktické (pro něj). Jenže dokument se osobou faráře Kuffy nezaobírá. Neobeznámený člověk tak vůbec nezjistí, kde bere sílu na svou charitativní práci, sílu na jednání s vrahy a dalšími zločinci, s lidmi, kteří jím darovaný cement prodají a peníze propijí. Kuffa jede na vedlejší koleji, což mě mrzelo asi nejvíc. Mnoho detailních (a pro mě mnohdy zbytečných) záběrů bych však nechal na podlaze střižny. Dokument je jako průzor do života Romů - nezačíná speciálním úvodem, nemá vrchol ani pořádný konec. Jakobyste se na chvíli přenesli tam a zase zpět. Jenže já chtěl dokument o Kuffovi. O tom, v jakých nuzných podmínkách mohou lidé žít, víme z mnoha dokumentů a reportáží, ale o tom, jak těmto lidem pomoci hmotně i duchovně, aby se polepšili, o tom nevíme téměř nic. O každém člověku, který dokázal najít správnou cestu sociální a duchovní pomoci, by se mělo natočit víc, než jen momentky z bídy chudých Romů. (04.06.2014)

Ono je to vlastne deväť desaťminutových filmov o tom istom. Marián Kuffa pomáha rómom a oni si to nevážia. A tento naratív sa únavne opakuje vo filme čo desať minút, takže je to čo? Je to nuda. Nič objavné a inšpiratívne o problematike sa nedozvieme, naopak obraz rómov je tu opäť generalizovaný do škatuliek a sám Kuffa o nich hovorí ako o zvieratkách. Takže môžete nejakej menšine pomáhať koľko chcete, ak ju raz považujete za skupinu obyvateľstva nižšieho stupňa, tak vám nikto tú kresťanskú lásku neuverí. To, čo všetci na Kuffovi glorifikujú je paradoxne dôvodom, prečo nie je rómska komunita schopná integrácie. Nie martýrski úderníci v monterkách ale skôr schopní a osvietení manažéri môžu vyriešiť problém rómských slamov (http://spisskanovaves.korzar.sme.sk/c/6575143/spissky-hrhov-vybudovali-romovia-a-dnes-ho-davaju-za-priklad.html). Všetky moje deti sú náplasťou pre dobrých kresťanov, ktorí ale žijú vo svojej komformite a len sem-tam sa potrebujú ubezpečiť, že nejaký ten posol boží za nich vo svete bojuje. Takže opak dobrého diela, ktoré by malo divákov pudiť k aktívnemu postoju. Je to gýčovou hudbou podfarbená hagiografia pre skrytých xenofóbov. (26.12.2014)

A opäť prišlo aj na obľúbenú tému Slovenských filmárov a tak tu máme ďalší počin ohľadne rómskej menšiny a jej života. Film Všetky moje deti (2013) približuje ako je zvykom utrápený život našich spoluobčanov. Tento krát je ale dokument okorenení aspoň akou takou pracovnou výzvou pre týchto občanov, akýmsi nasmerovaním, keď ich životné cesty a začlenenie riady pomocník boží, farárko z blízkeho okolia. /videl v kine: 40%/(filmový festival Cinematik 2014) (13.09.2014)

Nesmírně citlivý, nezjednodušující, nepřikrášlující, nesenzacechtivý, humánní kousek. Připadáte si lepší než oni, protože jste čistí, nekradete, neperete se a „vlastní pílí“ jste se dopracovali k dobrému vzdělání, slušné práci a důstojnému bydlení? Zkuste se narodit tam, mezi nimi, třeba jen pár set metrů od vašich dveří. Pohrdáte ze svého bezpečného, prodrátovaného, pojištěného světa těmi, kdo potřebují „berličku“ zvanou náboženství? Zkuste bez ní zvěstovat civilizaci, ohleduplnost a lidskost tam, kde žádná jistota není a homo homini lupus se jeví jako jediná strategie přežití. Nebo zkuste bez víry, jen silou vydolovanou z dobroty vašeho hrdě materialistického ega, kousek po kousku přetvářet k lepšímu svět pro stovky cizích bytostí, které vám za to často ani nepoděkují a občas na vás vezmou sekeru. — Ano, asi by se dalo tu a tam krátit nebo zavrtat hloub do povah a motivací, ale hvězdičky kvůli tomu srážet nebudu. Tady je potřeba jen tiše smeknout, případně vzít na Všechny moje děti vaše vlastní děti, aby včas zahlédly hloubku lidské bídy existující tady a teď, a taky jedinečný obraz lidské, nebo spíš nadlidské, lásky. (30.07.2014)

Mňa ten film proste dojal. Najprv som to bral tak nejak humorne, keď si Rómovia-Cigáni stavali obydlia, tá ich nepraktičnosť, naivita, nebojím sa povedať hlúposť, tie hlúpe hádky, bitky o postel, potom som v tom však začal vnímať prvky punku, a to naozajstného, kde človek cíti život tak ostro ako britvu na svojej brade, a snaží sa akýmikoľvek prostriedkami prežiť, nech pripadajú akokoľvek anarchisticky alebo asociálne. Nie, tento film určite nepatrí do rady viacerých akože dokumentov o Rómoch, pretože výsledne o Rómoch vôbec nie je. Je o človeku - AKOMKOĽVEK, a jeho práve na to byť milovaný, byť akceptovaný, o práve človeka, aby ho v hocakej situácii vnímali ostatní ľudia ako človeka, a nie ako tvora nehodného existencie!! Čím viac sa blížil záver, tým viac som sa cítil previnilým, malým, "nedostatočným" človekom. A hlavne, čím viac sa blížil záver, tým viac som sa cítil byť materiálne oveľa bohatší ako som! A nie len to! Ja som si to začal vyčítať! Samozrejme, veci ako že Kuffu skoro v jednej osade "zarúbali sekerou" som rozhodne nebral na ľahkú váhu, podobne ako rôzne vyhrážky, prípadne neochotu pracovať! Ale to záverečné motto, to sa proste nedá pre ako-tak veriaceho človeka (ako ja) ničím prebiť ! A síce slová farára Kuffu v závere filmu, kde povedal niečo v zmysle "Boh nás nebude súdiť podľa skutkov, ale podľa veľkosti lásky a snahy". Voči tomu som zatiaľ proste nenašiel argument... Tento film ma ponížil, a ďakujem mu za to! Moja "láska" je totiž ak, tak iba sebecká (inak povedané, mám pocit že som mizantrop) a moja snaha o niečo dobré (pomôcť iným, pomôcť sebe, snaha zmeniť niečo aspoň o trochu k lepšiemu...), tá je doslova nulová. Po filme som sa hanbil za svoj život!! Uvedomil som si (aspoň na chvíľu), že aj ten Cigán so svojimi 5-timi deťmi, ktoré síce musia spať na dvoch posteliach a pod troma duchnami pri piecke spolu s rodičmi v tatranskej zime, že aj ten Cigán prežíva svoj život plnšie a "naozajstnejšie" ako ja vo svojom útulnom, osamelom pohodlí :-/ (25.09.2014)