Ida

Tak nám tu letos opět přibyl další přírůstek v žánru prudící art. Vyznačuje se údajně originálním použitím kamery, což znamená, že koukáme na useknutou hlavu tvoří cca 1/3 záběru, zbytek záběru se skládá ze zcela nijakého pozadí. Další specialitou je snímání budovy takovým způsobem, aby se nám do záběru nevešla celá a jdoucí postavy, která po chvíli chůze ze záběru vypadne. Toto je zajisté velmi inovativní a novátorské, neboť se jedná o snímání natolik hnusné, že doposud nikdo nebyl natolik necitelný, aby ho použil. Leč manýra je manýra, a aby art skutečně vypadal artově, nelze si od podobně pitomých nápadů pomoci. Dále se jedná o film, v němž se na první pohled nic neděje, postavám chybí psychologický podklad, a tudíž si do nich můžeme vesele projektovat, cokoliv se nám zlíbí a údajně objevovat nečekané hlubiny snímku. Pravděpodobně se však jednalo spíše o tvůrčí lenost, při níž se doufalo v to, že film, který nás ani na vteřinu nepřestane přesvědčovat o své uměleckosti, k tomuto hlubinnému vytahování zlata z koňského lejna vybudí, všichni budou chrochtat blahem, že ve svých nudných životech pro jednou alespoň částečně využili mozkovou kapacitu a vůbec si v tom vytržení nevšimnou, o jak moc nanicovatý snímek se jedná. (01.03.2015)

Tu už nejde o to, komu Ida pasne, komu nie, kto je nadšený z kompozície obrazu, kto by privítal umeleckú nápaditosť za hranou akejsi rozprávačskej nemohúcnosti. Samozrejme, doba zasadenia a prvotný look symbolizuje akúsi zlatú baňu moderného artu zušľachtenia prúdovými smermi čiernobielej estetiky, ale obsah musí skrátka o niečom viac vypovedať. Rád by som ozaj niekedy videl do očí akademikov, do vnútra ich dispozičného zmýšľania. Ida je ťažkou vizuálnou pózou a nezachráni ju ani ani kvalitná formálna práca. Zvyšok je mdlý a bez nápadu. (24.03.2015)

Patrání nesourodé dvojce na cestách po odhalení pravdy z minulosti. Echm, kde já jsem to už viděl? Ano, v o pět let novějším československém Tlumočníkovi, který oproti Idě sklidil tak malý ohlas, že by mi bylo skoro trapné ho tady zmiňovat. Kdybych nenarazil na komentář uživatele honjanz, který si rovněž na Tlumočníka vzpomněl a píše, že měl větší šťávu. No, tak já si tedy taky přisadím a řeknu, že mě osobně československý, méně úmělecký příspěvek na podobné téma zaujal rovněž víc, ale Idu zatracovat nebudu. Protože taky pracuje s hodně zajímavými motivy, tématy, které mě baví a oceňuji, že i takovýto artový film se nekašlal na diváka a nabízí zajímavý příběh. I ta retro stylizace je povedenná. Nevýhoda pro mě, že to na mě i s takovým příběhovým materiálem působilo zbytečně odtažitě. Ale příběh mi byl sympatický. Slabší čtyři (10.08.2021)

typický umělecký film pro intelektuály :) černobílé, kamera skvělá, asi věrohodné zachycení nálady 50. tých let, ale pro mě nuda s předvídatelným scénářem. MFF KV - kino Kongresový sál (09.07.2014)

Takhle by točil Bergman... kdyby neuměl psát a neměl cit pro dialog, psychologii postav a výběr herců. Na Idě je zajímavá jen kompozice snímků, vše ostatní je buďto nuda nebo teatrální póza typická pro většinu polských filmových dramat posledních několika desetiletí. Díky Jahvemu za krátkou stopáž, jinak bych asi skočil z okna ještě před závěrečnými titulky. (31.03.2015)

Většinou se to nestává, ale u tohoto snímku mě více zaujala vizuální stránka než děj. Obvykle je to příběh, který mě dostane, ale tahle černobílá kamera byla tak krásná, že jsem jenom zíral. Bohužel příběh, i když není špatný, mě tolik okouzlit nedokázal a příběh jeptišky těsně před slibem je místy celkem očekávaný. (10.04.2017)

Ida svým stylem má rozhodně na to udělat díru do světa. Krátká stopáž je vítána, film rychle uběhne, ale bohužel ve mě mnoho nezanechal. (26.09.2014)

Nelíbilo se mi to. Trčí z toho artistní manýrismus. Což činí srovnání s českou vlnou 60. let zcela absurdním. (09.06.2019)

Mladá, pekná a tajomná, nechcene na chvílu vrhnutá do skutočného sveta. Vyhrá kláštor, alebo slasti a nástrahy života outside?! Opäť dôkaz, že poliaci sú skvelý filmári. Nazdar (24.02.2015)

Formálně naprosto dokonalý a fascinující film. Pawlikowski ho natočil v archaickém formátu 4:3 a všechny podstatné události umisťuje buď doprostřed, nebo dolů, takže si je divák musí mnohdy domýšlet. Ruku v ruce s tím jde opravdu nádherná černobílá kamera, která je poctou kinematografii šedesátých let, zároveň se ale nebrání moderním prvkům, jakým rozhodně je ruční kamera. Celý snímek má velice specifickou melancholickou atmosféru, která ve spolupráci s pomalým tempem proniká do divákova nitra a nechává ho prožít první velké strasti klášterní novicky. Autor si vypomohl i famózními hereckými výkony, které obstarávají Agata Kulesza a Agata Trzebuchowska, mezi kterými funguje zvláštní pnutí a emoce. Obsahově se pracuje hodně s náznaky, což není úplně dobře, protože pozornost se tím rozptyluje a někdy není vše úplně dořečeno a zanechává v divákovi zvláštní pachuť. Snímku by určitě prospělo pár minut navíc, protože některé věci se v něm dějí dost překotně a rychle a způsobují, že motivace hlavní hrdinky je místy dost nejasná. Ve výsledku je ovšem Ida hodně silný film, který se nebojí otevřeně poukázat na nehezkou minulost polského národa, zároveň ale dává naději. 70 % (22.12.2019)

Na film som si musel "zvykať". Prvú pol hodinu sa zdalo, že sledujem nudnú ťažkú depku o následkoch WWII, kde je veľa nedopovedaného a ničoho nového sa vo filme nedočkám. Čiernobiele zábery boli nielen krásne umelecky vystavané, ale postupne nám všetko mlčky a o to naliehavejšie "vysvetlili". Áno, chýbal mi tam pozitívny vyprošťovák, ale možno práve preto to bolo emocionálne nesmierne silné. FBIOFEST Bratislava 2014 (24.03.2014)

Snímek, který se dost vymyká současné filmařině, ale mě se tenhle návrat v čase líbil. Depresivní podívaná na krátké sblížení dvou zcela odlišných žen. Tu první sžírá minulost, kterou se snaží vytěsnit současností, druhá by se ráda dozvěděla něco o minulosti, svádí však vnitřní boj se svou budoucností. Nelehký, ale kvalitní film spíše pro náročnější publikum s výbornou Agatou Kuleszou v roli perfektně napsané postavy tety. (16.08.2014)

Pokud se režisér či kameraman učil od Bély Tarra (nemá to nic společného s retro stylem 50.let), potom dobře udělal. Skvěle vybrané odstíny šedého klínu, co "políčko" filmu, to nádherná černobílá kompozičně vyvážená "fotografie" - až už se člověku nechce dělat vlastní fotky! Příběh nenáročný, ale mimořádně scénicky vyvážený. Někdy stačí prožít si jeden den někoho, kdo tak žije celý život... A pak? Oknem na ulici a dveřmi do kláštera! (19.10.2014)

Ty bláho, síla. Otázky viny neviny, víry nevíry, lásky nelásky, těla netěla, duše neduše, dost obsažnej film a krásně natočenej. (27.09.2015)

Předešlé kladné komentáře naprosto vystihly mé pocity. Audiovizuální bonbónek v dokonalém černobílém vydání, s nenásilnými dramatickými situacemi, které tak přirozeně plynou bez zbytečných scén. Všechno má své místo a smysl, nutí k zamyšlení. Film se nikomu a ničemu nepodbízí, neodsuzuje, pouze stylově vypráví. Máte pocit, že jste v Polsku 60. let, ale s moderním černobílým obrazem. Výrazné postavy, nádherná hudba. Jedinečné. 85% (05.08.2014)

Ida má jednu veľkú prednosť, ktorou ani jeden anšpirant na zisk Oscara za najlepší zahraničný film nedisponuje: Záberovo a strihovo úžasnú prácu s čiernobielou kamerou a úžasnými záberovými posunmi vo formáte. Ida vizuálne pretrhla cudzojazyčné mlčanie a vyblískaný Hollywood nestačí údivom krútiť hlavou. No čo už nehraje vo prospech krásnej čiernobielej inscenácií je neúrodná plytkosť či už po dejovej stránke alebo chabej scenáristickej, kde sa divákovi ani jeden jediný dialóg nevryje hlboko do pamäti. Len aby sa nepovedalo, sem tam postavy podniknú na úkor bezcennej dejovej linky nejaký ten dejový posun no stále iba polovičný a nedotiahnutý. Argentínsko-španielsky Wild Tales mi pripadal o čosi prepracovanejší. Záverečný klavír majestátne polemizujúci... 65% (19.05.2015)

Pomalé věci většinou těžko snáším a zbaběle prchám, ale toto mě vtáhlo. Převelice smutné a silné, ať na to člověk nahlíží odkudkoli. (04.04.2021)

Takový nějaký jako kostrbatý, mi to celé připadalo (Wanda ví, kdo zabil její nejbližší .. a sama se chystá to zabalit - tak ponechá vraha v pohodě a klídku v domě svých rodičů (?) a .. skočí ?) .. námět samozřejmě hodně hustý, o tom žádná .. ale .. hned od začátku jsem si říkal, že to asi bude nějaký velký umění, a jak se ukázalo, taky že ano ... ale samobójstwo jako takový, to provedení, hmm dávám plný počet ***** (04.08.2016)

Na týchto artových filmoch mi odjakživa chýbal nedostatok dialógov, ktoré by dokázali oveľa lepšie umocniť celkovú atmosféru príbehu. A v tomto prípade to platí viacnásobne. Nieže by nebolo z kontextu scén jasné, o čo tam vlastne ide, no proste mi to prišlo také nekomplexné. Inak, po scenáristickej stránke celkom obstojné, no ten štýl hodný doby 60tych rokov ma nejako neoslovil. K takýmto "chuťovkám" jednoducho nemám žiadny hlbší vzťah, no občas sa aj v tomto mori nájde niečo čo ma dokáže okúzliť, čo sa však v tomto prípade nekonalo. (07.07.2014)

Čiernobiely a dá sa povedať malý veľký film. Malý svojou dĺžkou a zrejme rozpočtom a veľký svojim zaujímavým príbehom, ktorý síce divák čo videl viac filmov už niekde videl, ale nie vždy sa oplatí podla toho hodnotiť film. V podstate čo sa týka mňa prvky tohto filmu a to konkrétne jeptiška (mníška, rehoľná sestra) a práca s židovskou tématikou (čo sa dialo židom v Poľsku) tak tieto dva elementy som videl v starších filmoch, ale nevadilo mi to. Zaujala ma najviac hlavná hrdinka Agata Trzebuchowska, ktorá vlastne v podstate nebola ani veriaca a pochybovala o existencii Boha (toto viem zo zaujímavostí tu na csfd). Agáta bola pre mňa neskutočne sexi a zrejme o to aj vo filme išlo, ak nie tak to bol len môj pocit. A to len dokazuje to, že nemusí byť žena sexbomba, ale musí v nej v skutočnosti niečo byť niečo viac, čo sa nedá popísať len tak, ale je na to treba oveľa viac slov. Príbeh sa mi páčil až na koniec, ale koniec bol pre mňa očakávaný tak sa nemôžem sťažovať. (11.12.2015)