Ida

Tak za prve, Pawel Pawlikowski rozhodne nie je europsky velikan filmu a uz toboz ne svetovy reziser. Dalsi z rady precenovanych filmov, len taka prazdna spolocenska konzervacka, dej sa uplne vytratil, namiesto toho nastupilo vatovo plane plkani : 50 % (25.03.2017)

Návrat současného polského artu do šedesátých let, v němž osmnáctiletá skoro-jeptiška objevuje vlastní minulost i podstatu své osobnosti, a to především díky setkání s tetou Wandou, ženou se zcela kontrastními vlastnostmi a způsobem života. Precizní černobílá kamera i rozměry obrazu 4:3 podtrhují stylizaci do doby minulé, v níž snímek otevírá otázky vztahu polského národa k Židům, komunistickou minulost, dobu dospívání či konflikt náboženství a bezvěrství. /Scala 20. 7. 2014 (21.08.2014)

Plytké, povrchní, nepřesvědčivé.S předsudkem i bez předsudku. (21.08.2018)

Krasny. Temny. A ty oci... (11.06.2014)

Artové polské drama zasazené do poválečného komunistického Polska. Jeptiška Anna objevuje svojí minulost a na povrch vyplavou netušené souvislosti. Film velkých emocí, které jsou podány jen tak mimoděk bez zbytečného přikrášlovaní a působí tak velice syrově. Opravdu minimalistická záležitost. (15.02.2015)

Film ma vybornou atmosferu, ktera je umocnena cernobilym obrazem. Dobry casting, same zajimave tvare... Divak je po celou dobu v urcitem napeti, co se stane? A stane, i kdyz... Idu si dokazu predstavit jeste lepsi. (26.01.2023)

Tož Radko ty vieš. (01.02.2015)

Tak tu máme Polskou ARTOVOU záležitost, která vyhrála Oskara za nejlepší film. A zaslouží si to? Ani náhodou. Je vidět, že v porotě sedí banda fousatých intelektuálů z Katovny https://www.youtube.com/watch?v=fhjGJUOxF9s kteří rozumí těmto filmům a tvrdí jak jsou jedinečné a dokonalé. Co je na tom dokonalého? Vždyť hodinu a půl (naštěstí) koukáte na to, jak začínající mladá jeptiška Anna (chcete-li Ida), co silně věří v Boha, hledá spolu s tetou soudkyní (je to bývalá komunistická svině a má ráda alkohol) hrob (jestli vůbec nějaký je) svých rodičů. Ve filmu nehraje skoro vůbec žádná hudba (jen když jsou na nějakém koncertu) a všichni jsou "strašně ukecaní. Dialogy mezi Annou a soudkyní probíhají nějak takhle: ,,Musím ti říct pravdu." ,,Jakou?" ,,Jsi židovka, jako byli tvoji rodiče." ,,A kde jsou teď?" ,,Jsou mrví" ,,Aha." ,,A teď mě neruš musím jít do práce." Pak se dlouho nic neděje (záběr jak jde Anna po ulici a pak sedí na lavičce) a pak zase někdo něco chytrého řekne. Celé to vypadá, jako kdyby herci nahrazovali kamerama, protože většinou položí kameru na skříň a natáčí se jak třeba jí polívku. Jediné co můžu na tomhle filmu pochválit, tak to, že má JEN 86 minut a že rozumíte příběhu (což u ARTU nebývá zvykem). Jinak hodně zlé. 30% (10.04.2015)

85% takže 4/5* Vadil mi len záver. Príliš otvorený. Ak by ju ukázal, ako sa vracia naspäť do kláštora,kedy by sme aspoň raz nazreli do jej vnútra a chápali, že si chcela po smrti tety Wandy len vyskúšať aký je život tých, ktorí sa nerozhodli pre Boha, bolo by to bez výhrad, takto ju ukázal režisér v záverečnom zábere ako hľadajúcu (utekajúcu?) - na ceste. Čo úplne akceptujem. Kamera bola fantastická. Čo záber to fotka v duchu street fotografii od tých najlepších svetových fotografov. Výborné postavy a casting. Oceňujem hlavne stopáž do 90min. Nejedná sa o ťažký artový film. Vzájomný vzťah Idy a Wandy je zásadným pre celý príbeh ako aj motív skutočnej identity. Veľmi dobrý film. Oceneniam rozumiem a súhlasím s nimi. (19.09.2016)

Tematicky rozkročeno od špatného svědomí Poláků ve vztahu k Židům přes komunistickou minulost a konflikt náboženského a světského vidění světa až po hodnotové a osobnostní tříbení dospívající hrdinky a opatrné utváření vztahu dvou ženských charakterů zosobňujících každý protiklad, na který si vzpomenete, to vše pojednáno do (naznačované, nevnucující se) hloubky, s jistotou, bez dogmat, s překvapivým pootáčením zažitých klišé. Precizně vystavěný scénář, ve kterém očekávané i neočekávané zlomy působí logicky, uvěřitelně, „nepřetaženě“, stejně jako strhující herecký projev obou hlavních představitelek, tak rozdílný, jak rozdílné jsou jejich role – výbušnost, energie, expresivita versus zdrženlivý minimalismus a vnitřní prožitek. A k tomu ještě chirurgicky přesné komponování dlouhých černobílých záběrů v dnes už málem exotickém formátu 4:3, které vyvolávají ducha doby spolehlivěji než nákladné počítačové simulace historických kulis (ano, dívám se směrem k Agnieszce Hollandové a jejímu Hořícímu keři) a spojují v sobě poučenost filmovými dějinami s ryze současným feelingem. A konečně citlivé zacházení s hudbou od Mozarta po Coltranea(!). Mám radost, že mě tahle perla neminula. (03.08.2014)

Nejhorší a snad i jediný jeptiškovský film, jež diváka zaručeně unudí k smrti. Jalový děj o jalové naivní dívce, pro níž představený Gřegoř von Trubka reprezentuje fascinující čistotu lidské duše. odpad! (18.03.2016)

Komorní sevření, proměna, poznání, prožitek změny, intimní doznání čistoty a hříchu persony. Dáno dnům se zastavit, pochopit, touhu projevit, odejít. Duši od těla na pár hodin oddělit, znovu se "k domovu" navrátit. Mírně ťuknout do rodné hroudy, zařeknout se identitě pocitů. Tváří v tvář zotavit se v myšlenkách. Cestou tam, cestou zpět, citová komplikovanost vyvěrá na povrch. Prvotní konfrontace se světem vně klášterních cel. Vnímat plynutí, poslušnou citlivost scén. Vláčně, jímavě, očitě postihnout, uhranout, dostihnout. (30.03.2016)

Černobílí vizuál, navozující působivou atmosféru Polska šedesátých let, tomuto filmu určitě moc sluší. To samé lze říct o filmové hudbě (tu s použitím motivů klasiky, tu jazzu). Ale trošku méně jsem byl nadšený z dosti pomalu plynoucího děje a hlavě z té málomluvnosti obou ženských postav. Chápu, že mezi nimi asi nemohlo být nějaké citové pouto, když se do okamžiku setkání popisované ve filmu nikdy neviděli. Chápu, že byly každá z úplně jiného těsta ("světice" X "kurva"). A chápu i, že v okamžiku, kde se jim společně  podařilo rozkrýt záhadu smrti Idiných rodičů, jim asi moc do řeči nebylo. Ale to jejich věčné mlčení to mě už místy unavovalo. Zvláště když se pak člověk mohl mnohdy jen dohadovat, proč obě postavy následně udělali to, co udělali (sebevražda jedné, dočasné odložení jeptiškovského hábitu u druhé). Oskara tento film asi dostal mj. za zpracování tématu odhalení pravdy (židovský původ), ale nemohu si pomoct, za mě mohl v tomto směru film méně klouzat po povrchu a jít  více do hloubky. Ale to by se muselo ve filmu více mluvit a méně mlčet... (30.08.2022)

Klidné, tiché, uhrančivé...víc jsem tam nenašel. (12.07.2014)

Námět skýtal potenciál, který film vůbec nenaplnil. Neuvěřitelná nuda, plná rádoby uměleckých záběrů v černobilém hávu (= nominace na Oscara za kameru), která ve mně nevyvolala žádné emoce, přes to, že tématika holocaustu na mě vždy silně působí. Tento snímek byl však tak odosobněný, že nějaké pocity byly zkrátka nemyslitelné. Velké zklamání. (21.02.2015)

Nechala jsem se nalákat Dawidem Ogrodnikem, který si tu bohužel jen parkrát zahrál na saxíka a jednou zašpásoval s jeptiškou. Takže mi z toho nakonec vyšla zdlouhavá černobílá nuda. (23.08.2014)

Velmi průhledný film. (22.09.2014)

80-85% .... Minimalistické a tak dobré! Ida a Wanda sú neskutočne dobré napísané postavy a tiež dobre zahrané. Nádherná kamera. Čiernobiele prevedenie sedelo tej nostalgicko-ponurej atmosfére. Príbeh je veľmi jednoduchý ale za to zaujímavý. Poliaci sa zase vytiahli. (07.02.2015)

Velmi hluboký a niterný film, další z polských klenotů poslední doby. Kompromisy, rozdíly, extrémy byly u filmu vždycky důležité, tady to platí dvojnásob. Jeptiška židovka a soudkyně komunistka - jedna krev, odlišný styl života. Situace se musí vyhrotit. Spoiler: jedna dobrovolně končí svůj život, druhá volí jeden den hříchů a pak zbytek života za zdmi kláštera. Život je moc krátký na to, abychom si ho stihli promyslet, někdy nás doženou okolnosti. Někdy si ho krátíme sami, někdy holt nedostaneme návod na použití svého života. A někdy máme kostivce ve skříni. O tom všem je a není tento film. (10.03.2015)

Vizuálne podmanivé, kamera bola tiež zaujímavá, ostré kontrasty v niektorých momentoch zaujali, ale že by to bolo to najlepšie čo sa v Európe, respektíve vo zvyšku sveta za rok 2014 urodilo ? Asi nie. Príbeh mal síce silnú tému vysporadúvania sa z minulosťou a ako som už spomenul zaujal najmä vizuálne, ale mňa to neodrovnalo tak, ako som po nadšených ováciách zo všetkých strán čakal. Zisk Oscara s prihliadnutím na nomináciu skvelého Leviathana nechápem. 80% Kino Lumiere (05.03.2015)